Nový portál Vatikánského rozhlasu

Janov. 1. „Podnikatel se nesmí stát spekulantem“ – řekl na setkání s pracujícími.
2. „Církev je jako řeka“ – citoval zesnulého janovského kardinála Canestriho na setkání s kněžími, řeholnicemi a seminaristy.
3. O „umíněné naději“ mluvil papež na setkání s ligurskou mládeží.
4. „Modlitba není způsob, jak se dobrat vnitřní harmonie“ – kázal při slavení eucharistie za účasti 80 tisíc lidí.

Šesté největší italské město, jehož historické jádro bylo zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO, jeden z nejdůležitějších přístavů, centrum ligurského kraje, středisko těžkého a lodního průmyslu i obchodu – to vše je Janov, který dnes prožil čtvrtou pastorační návštěvu Petrova nástupce ve svých novodobých dějinách. V minulosti sem dvakrát zavítal sv. Jan Pavel II. (1985,1990), následovaný Benediktem XVI. (2008).

Zástupy Janovanů a jejich vroucí přijetí provázely papeže Františka od prvního momentu, kdy vstoupil na půdu jejich města; na ulicích během přesunů a samozřejmě v dějištích jednotlivých setkání. Stejně jako Jan Pavel II. v roce 1985 zamířil papež František nejprve do oceláren ILVA. Průmyslový kolos v lokalitě Cornigliano se rozkládá na milionu metrů čtverečních a zaměstnává asi půldruhého tisíce lidí.
Pracovnímu prostředí a pracovním vztahům je v Janově věnována zvláštní pastorační pozornost. Již roku 1951 tady z iniciativy kardinála Giuseppe Siriho působí zvláštní duchovenské centrum pro náboženskou a morální podporu pracujících (A.R.M.O.), které nyní tvoří deset kněží.

V půl deváté ráno dorazil papež František do průmyslové haly číslo 11, běžně sloužící jako sklad, kde jej očekávalo tři a půl tisíce zaměstnanců různých janovských továren v modrých kombinézách. Pracující hostitelského závodu vzácné návštěvě předali symbolický dar – biskupskou berlu ve tvaru františkánského Tau, vyrobenou, jak jinak, než z oceli.

Papežova PROMLUVA k pracujícím je ZDE

ad 1. Papež odpovídal na otázky, které mu postupně položili podnikatel, odborářka, dělník a nezaměstnaná. Ve všech zněly nesnáze a obavy, s nimiž se potýká dnešní zaměstnanec v soukromém i státním sektoru. Papež František se jako obvykle nesnažil poskytovat konkrétní recepty a řešení na jednotlivé problémy, nýbrž svou typickou usebraností, kterou nepřestává strhávat pozornost svých bezprostředních posluchačů, projevil své empatie a porozumění. V téměř hodinovém proslovu zdůraznil, že bez dobrých podnikatelů nemůže být dobrá ekonomika a že podnikatel má být především pracující.

„Nemocí ekonomiky je postupná transformace podnikatelů na spekulanty. Podnikatel absolutně nesmí být zaměněn za spekulanta. Spekulant je postava podobná tomu, kterého Ježíš v Janově evangeliu (10,12) nazývá »námezdným« v protikladu k Dobrému pastýři. Spekulant nemá svůj podnik rád, nemá rád svoje zaměstnance, ale vidí v nich pouhé prostředky k dosažení zisku. Používá pracující ke svému zisku. Nemá problém s propouštěním, zavíráním a delokalizací, protože spekulant jedná účelově, požírá lidi i prostředky za účelem svého zisku. Je-li však ekonomika tvořena dobrými podnikateli, jsou podniky vůči lidem i chudým přátelské.“

Odborářka vyjádřila své znepokojení v souvislosti s tzv. čtvrtou průmyslovou revolucí, která nevede k zaměstnanosti, nýbrž k sociální nejistotě. Doslova řekla, že transformuje práci na konkrétní formu sociálního výkupného (riscatto), což papež slovní hříčkou ještě poněkud vyostřil, když tento jev nazval sociálním vydíráním (ricatto). Podrobněji pak vylíčil, proč je práce mnohem důležitější než samotná spravedlivá mzda. Bez práce je totiž možné přežít, ale nikoli žít. Nestačí tedy sociální podpora. Lidská důstojnost potřebuje pracovní příležitosti, které je třeba vytvářet.

ad 2. Druhý bodem papežovy návštěvy Janova bylo setkání s místním duchovenstvem. Konalo se v románské katedrále sv. Vavřince a byli přítomni i delegáti jiných náboženských vyznání. Svatý otec jej zahájil výzvou ke společné modlitbě „za egyptské kopty, kteří byli zavražděni, protože odmítli zapřít víru.“ Byla to narážka na včerejší masakr, ke kterému došlo 180 kilometrů jihozápadně od Káhiry a při kterém bylo členy zločinného spolčení samozvaného islámského státu zabito 29 lidí včetně mnoha dětí.

Potom začalo vlastní setkání s kněžími, zasvěcenými osobami a seminaristy. Proběhlo opět formou otázek a odpovědí a přestože trvalo půl druhé hodiny, a konalo se opět ve ztišené atmosféře, občas přerušené nadšeným aplausem a osvobozujícm smíchem. Také zde papež František projevil svoji vnímavost, tentokrát vůči citlivým problémům duchovenstva a jejich duchovního života, a nešetřil praktickými radami. Jedna z otázek se týkala kněžského bratrství.

„Velkým nepřítelem bratrství je reptání ze závisti, žárlivosti nebo protože mi někdo nesedí nebo smýšlí jinak než já. Pak je důležitější ideologie než bratrtsví. Ideologie je důležitější než věrouka... Kam jsme to dospěli? Přemýšlejme. Reptání či špatné posuzování bratří je »ponorková nemoc«. Čím více jsme uzavřeni do svých zájmů, tím více kritizujeme druhé. Nechtějme nikdy mít poslední slovo. Poslední slovo bude to, které samo vzejde zvnějšku, anebo je pronese biskup. Já si řeknu svoje a pak vyslechnu druhé...“

„Bratrství mezi kněžími a řeholníky není snadné – konstatoval papež pro někoho možná poněkud překvapivě. Vyžaduje každodenní námahu. My kněží, biskupové nejsme Pán. Pánem je Bůh. My jsme Pánovi učedníci a máme si vzájemně pomáhat. A také se přít. Je krásné naslouchat diskusím na kněžských shromážděních, protože kde je diskuse, tam je svoboda, láska, důvěra a bratrství.!

„Jeden váš výborný arcibiskup, kardinál Canestri (1918-2015) říkával, že církev je jako řeka. Důležité je nacházet se v jejím proudu. Jsi-li uprostřed nebo víc vpravo či víc vlevo, ale v jejím proudu, taková různost je přípustná. Důležité je být uvnitř té řeky. Často si přejeme, aby ta řeka tekla jen po naší straně a ostatní zavrhujeme. To není bratrství.“

Když jsou kněží nemocní, jdeme je navštívit? Pomáháme jim? – ptal se dále papež a pokračoval:

„Mnohem horší je, jsou-li kněží nemocní psychicky anebo když jsou nemocní morálně. Konám za ně pokání: Modlím se za ně? Snažím se jim podat pomocnou ruku, aby mohli spatřit shovívavý pohled Otce? Anebo jdu hned za přítelem, abych mu řekl: „Víš o tom, co dělá tamten či onen...?“ A pošpiním ho tak ještě víc. Jestliže se však ten ubožák stal obětí Satana, chceš jej také vyhnat? Toto nejsou pohádky, toto se stává, děje se to.“

ad 3. Ve Františkově programu nemohl chybět výstup na téměř tisícimetrový vrch Figogna, tyčící se nad Janovem, aby uctil Pannu Marii „della Guardia“, tedy Strážnou. Učinil tak přesně sto let poté, co jeho předchůdce Benedikt XV., janovský rodák, umístil její sošku ve Vatikánských zahradách. Papeži Bergogliovi je však toto poutní místo známé z četných replik v jeho argentinské vlasti, kde tuto mariánskou úctu šířili četní italští přistěhovalci. V bazilice a na prostranství před ní jej očekávali mladí lidé, zapojení do diecézní pastorace mládeže. Petrovu nástupci připravili na uvítanou bouřlivé ovace, které jako by neměly mít konce. O to působivější však bylo, když papež František, jakmile došel k milostnému obrazu Panny Maria Strážné, vyzval přítomné k tiché modlitbě. Na dlouhých pět minut se pak rozhostilo hluboké mlčení, které výmluvně podtrhlo předchozí ovace.
Potom dva mladíci a dvě děvčata přednesli předem připravené otázky. Papež, který si přitom dělal poznámky, přibližně tři čtvrtě hodiny na všechny opět spatra postupně odpovídal. V jedné z nich se znovu dotkl tématu posuzování druhých a radil mladým lidem, aby se varovali dávání hodnotících přívlastků druhým lidem, protože tím ztrácíme ze zřetele skutečnost, že v každém našem bližním přebývá Pán Ježíš.

„Nikdy nedávejte adjektiva těm, o kterých mluvíte. Misijní poslání se plní s láskou a jakousi »umíněnou nadějí«, abych lidem přinášel pojmenované poselství bez přívlastků... Říká se tamten je narkoman či opilec... takový či onaký... Nikdy nedávejte lidem přívlastky. Přidělovat lidem přívlastky může pouze Bůh. Pouze Boží soud. A učiní tak. Na posledním soudu definitivně nad každým prohlásí: »Pojď požehnaný mého Otce.... jdi pryč zlořečený.« Přívlastky dává On. Já mám přinášet lásku.“

Svoji promluvu pronášenou uvnitř baziliky směrem k otevřeným dveřím zakončil papež zmínkou o většině mladých lidí, která stála před bazilikou na poledním slunci:

„Sedíme si v chládku. Ale tam venku – slyšíte je (velký aplaus zvenčí) – ti dovedou udělat povyk? A odolávali tam slunci ve stoje. Zatleskejme jim! Viděl jsem je odtud. Všichni byli potichu a naslouchali a všechno sledovali. Ti mají odvahu a horizonty! A doufám, že vy všichni.“

První zastávkou odpoledního programu se stala janovská dětská nemocnice „Giannina Gaslini“. Krátce po třetí hodině zde Svatý otec pozdravil šest set hospitalizovaných dětí, jejich rodiče a ošetřující personál. Také tuto návštěvu již vykonali jeho předchůdci – Benedikt XVI. i Jan Pavel II. Nemocnice „Gaslini“ vznikla počátkem třicátých let minulého století a kromě léčby dětských patologií se věnuje také výzkumu na špičkové úrovni. Založil ji a veškerý majetek jí odkázal janovský průmyslník Gerolamo Gaslini na památku předčasně zemřelé dvanáctileté dcery Jany.

ad 4. Pastorační návštěva papeže Františka vyvrcholila slavením eucharistie. Liturgii sloužil spolu s místními biskupy na Kennedyho náměstí u břehu Ligurského moře za účasti 80 tisíc věřících. Papež kázal na texty z liturgie Nanebevstoupení Páně o moci, o které ujišťuje Ježíš svoje učedníky a která spočívá v tom, že spojuje nebe a zemi. V samotném závěru svojí homilie řekl:

„»Jděte« - říká nám také dnes Ježíš, který ve křtu udělil každému z nás moc zvěstovat. Jít do světa s Pánem proto patří ke křesťanské identitě. Neplatí to jenom pro kněze, sestry a zasvěcené osoby, ale pro všechny křesťany. Naší identitou je jít do světa s Pánem. Toto je naše identita. Křesťan není bez pohnutí, nýbrž je spolu s Pánem na cestě k druhým. Křesťan však není splašeně běžící sprinter nebo dobyvatel, který musí přijít před ostatními. Je poutníkem, misionářem, „slibným maratóncem“, který je umírněný, ale rozhodnutý jít, důvěřuje a zároveň je činný, kreativní, vždy však ohleduplný, podnikavý a otevřený, přičinlivý a solidární. Tímto stylem jděme po cestách světa!

Jako pro první učedníky jsou místem našeho zvěstování cesty světa. Právě tam se Pán dnes chce dát poznat. Jako na počátku si přeje, aby zvěstování bylo neseno

Jeho silou, nikoli silou tohoto světa, nýbrž ryzí a mírnou silou radostného svědectví. Toto je urgentní. Prosme Pána o milost, abychom nezkameněli v otázkách, které nejsou ústřední, nýbrž plně se odevzdali naléhavosti misijního poslání. Nechme řečnění druhým a fingované diskuse těm, kdo naslouchají pouze sobě, a konkrétně se přičiňujme o obecné dobro a mír; dejme se všanc odvážně a s přesvědčením, že radostnější je dávat než dostávat (srov. Sk 20,35). Zmrtvýchvstalý a živý Pán ať se stále za nás přimlouvá, je silou našich kroků a odvahou našeho putování.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

Na závěr pastorační návštěvy Janova se konala nevšední, rodinná audience. Za papežem Františkem se totiž vypravilo sedmnáct příbuzných z matčiny strany – v ligurské obci Teo se narodila papežova babička Maria Gogna, která spolu s rodinou emigrovala do Argentiny v roce 1887. Ve dvaceti letech se provdala za Francesca Sivoriho a roku 1911 se narodila jejich dcera Regina Maria, matka budoucího papeže. Právě janovský přístav, ve kterém papež zakončil svou návštěvu, tak byl němým svědkem lidských osudů, které vedly až na Petrův stolec.

Z Janova se římský biskup hned po bohoslužbě vydal do Říma opět letecky.

 

Další články z podrubriky Cesty v Itálii

(mig)