Paliano.
Papež František se na Zelený čtvrtek odpoledne vydal do obce Paliano u Frosinone, jižně od Říma, kde se nachází vězení, ve kterém jsou zadržovány osoby odsouzené za organizovanou kriminalitu a spolupracující s italskou spravedlností. Tady, ve vezeňské kapli papež sloužil mši na památku Večeře Páně spojenou s obřadem umývání nohou. Jeho improvizovanou homilii z bohoslužby, která nebyla přenášena televizí ani rozhlasem, uvádíme v plném znění:
„Ježíš byl na večeři spolu s učedníky. Na Poslední večeři, protože, jak říká evangelium, „Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci“ (Jan 13,1). Věděl, že byl zrazen, že jej Jidáš téže noci zradí. „A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti“ (Jan 13,2). Tak totiž miluje Bůh. Až do krajnosti. Dává život za každého z nás, je na to hrdý a přeje si to, protože má rád. Miluje do krajnosti. A není to snadné, protože my všichni jsme hříšníci, všichni máme svoje omezení, vady a tak dále. Všichni sice dovedeme mít rádi, ale nejsme jako Bůh, který miluje, aniž by hleděl na důsledky, tedy až do krajnosti. Je příkladem a aby to ukázal, tak On, který je „hlavou“, Bohem, umývá nohy svým učedníkům. Umývání nohou bylo tehdy zvykem před obědem a večeří, protože lidé chodili po cestách, které nebyly asfaltové, nýbrž prašné... Jedním z gest pohostinnosti tedy bylo umytí nohou. Byla to však otrocká práce. Konali ji otroci, tehdejší nevolníci. A Ježíš to všechno převrátí a udělá to sám. Šimon to nechtěl přijmout, ale Ježíš mu vysvětlil, že přišel na svět, aby sloužil, aby sloužil nám, aby se stal naším otrokem, dal za nás život a projevil lásku až do krajnosti.
Když jsem dnes přijížděl, potkával jsem lidi, kteří mne zdravili a říkali si: „Přijíždí papež. Hlava církve....“ Hlavou církve je však Ježíš, ne? Nežertujme. Papež však je znázorněním Ježíše a já bych rád konal totéž, co učinil On. V tomto obřadu, farář umývá nohy věřícím. Ten, kdo se zdá velikým, má konat otrockou práci. Neříkám však, že máte šířit lásku tím, že si ode dneška máte navzájem umývat nohy. To by bylo směšné. Je to symbol, znamení. Říkám však, že si můžete pomáhat. Když můžete posloužit svému spoluvězni tady ve vězení, nebo spoluvězeňkyni, udělejte to. To je totiž láska. Je to jako umývání nohou. Toto znamená být služebníkem druhých. Jednou se učedníci mezi sebou přeli, kdo je z nich největší, nejdůležitější. A Ježíš říká: „Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, musí se stát nejmenším a služebníkem všech“ (srov. Mk 10,43-44). To je to, co On, co Bůh dělá s námi. Slouží nám, je služebníkem nás všech. Všichni jsme ubožáci. On je však veliký, On je dobrý. Má nás rád takové, jakými jsme. Proto během tohoto obřadu mysleme na Boha, na Ježíše. Toto není folkloristický obřad. Je to gesto na připomínku toho, co učinil Ježíš. Po tom všem vzal chléb a dal nám Svoje tělo; vzal víno a dal nám Svoji krev. Taková je Boží láska. Mysleme dnes pouze na Boží lásku.“
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
