Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Dospět k novému souznění mezi současnými umělci a sakrálním uměním. To je cílem nového formačního projektu Papežské rady pro kulturu, který má být určen jak zadavatelům uměleckých děl – tedy kněžím či řeholníkům – tak jiným pastoračním pracovníkům, katechety a učiteli náboženství počínaje. “Umění a víra jsou spřízněny skrze etický i estetický rozměr”, uvedl při prezentaci projektu v tiskovém středisku Svatého stolce kard. Gianfranco Ravasi. Předseda zmíněné papežské rady vysvětlil, že první fází bude shromáždění údajů o současné umělecké formaci. Tato databáze pak bude základem obnoveného dialogu umělců s církví, vedeného v moderním stylu, avšak za naprostého respektu k liturgii a církevní tradici. Vatikánský rozhlas zajímalo, zda má současné umění potíže s interpretací křesťanství.

”Zcela jistě, protože současné umění, ale také církev se navzájem oddálily – v minulém století tu došlo ke skutečné odluce. Narozdíl od minulosti, kdy umění a víra, liturgie a umělci tvořili nepřetržitou jednotu. Umění tedy začalo žít vlastním životem, vyšlo do ulic a věnuje se něčemu jinému, zatímco církev se uzavřela ve svém sakrálním prostředí, kopíruje předchozí metody anebo se utíká k leckdy velmi ošklivé řemeslné výrobě. Proto je opětovně nutné navázat dialog, aby se potkaly dvě reality, které se vztahují k tajemství.”

Projekt nazvaný “Výchova ke kráse” se prozatím týká Itálie, kde neexistuje ani jediná obec, v jejíž správě by nebyla sakrální stavba či křesťansky inspirované umělecké dílo. Plánuje Papežská rada pro kulturu rozšíření projektu na jiné biskupské konference?

”Ostatní biskupské konference se již podle toho, co vím, ubírají stejným směrem a mnohokrát uskutečnily významné iniciativy, ze kterých je možné se poučit. Je proto důležité, aby s nimi Italská biskupská konference byla v kontaktu. Myslím, že tu může jít o vysoce kvalitativní zkušenost, díky které umění a víra společně dojdou k nové vizi a podají odlišný přínos společnosti.”

Vysvětlil kardinál Ravasi. Jak dále řekl, naše farnosti by se měly stávat pokojnými oázami krásy a být opěrným bodem urbanistického celku, do kterého jsou včleněny. A to platí nejenom pro malbu, sochařství a architekturu, nýbrž také pro hudbu, vzhledem k tomu, že hudební vnímavost při nedělní liturgii již léta stagnuje. Právě těmto otázkám se bude na jaře věnovat mezinárodní kongres o sarkální hudbě, který se bude konat padesát let po vydání instrukce Musicam Sacram, zatím posledního církevního dokumentu o liturgické hudbě.

(jag)