Rádio Vaticana

Egypt. Egyptský parlament schválil nový zákon, který dává křesťanům větší svobodu k budování kostelů. Zákon ukládá guvernérům povinnost rozhodnout o možnosti výstavby nových nemuslimských míst kultu do čtyř měsíců od podání žádosti. Křesťané získávají také právo odvolat se proti rozhodnutí. Církevní budovy, které dosud neměly schválení, budou legalizovány. Přestože je zákon krokem kupředu, místní církevní představitelé nejsou bez výhrad. Hovoří koptský katolický biskup z Guizehu, Antonios Aziz Mina:

„Bojovali jsme velmi mnoho, abychom k této věci dospěli, a mnozí se radovali z toho, že tento návrh zákona byl předložen k hlasování. Už to je krok kupředu. Musím však říci, že jako u každého lidského zákona, je i k tomuto co dodat. Zákon musí být jasný, přesný a formulovaný slovy, která nepřipouštějí dva či tři různé významy. Tento zákon ovšem oplývá celou řadu podobných termínů. Nyní tedy je třeba počkat, jak bude uplatňován a zda jeho aplikace přinese očekávané problémy či nikoliv.“

Kde vidíte víceznačně interpretovatelná místa?

„Například v jednom z paragrafů se mluví o rozměrech kostela, který má být úměrný počtu lidí. Kdo o tom bude rozhodovat? Kdo může specifikovat tento údaj, ne-li církevní autorita či ten, kdo žádá o povolení stavby kostela? Zákon tuto věc nijak neupřesňuje. Podobných míst je v něm celá řada. Vyžaduje se například uplatňování zvláštního zákona o stavbách, který se nicméně vztahuje pouze na města, kde jsou široké ulice, nikoli na vesnice, kde jej uplatnit nelze. Potíže jsou také kolem norem o uznání kostelů již existujících. A navíc povolení je ponecháno na vůli guvernéra, aniž by byla řeč o základních kritériích, kterými by se měl při rozhodování řídit. Proč se tato procedura vztahuje pouze na stavbu kostelů a ne na jiné nemovitosti? Nicméně chtěl bych být optimista a říci, že už samotný vznik tohoto zákona je dobrým krokem.“

Jaká je současná situace křesťanů v Egyptě?

„Nepochybně lepší ve srovnání s minulostí. Když Muslimské bratrstvo pocítilo, že je poraženo, jeho přívrženci si vylili vztek na kostelech, spálili a zničili 50 – 60 kostelů a dalších staveb k nim náležejících. Církev tehdy vůbec nepromluvila, věděla, že toto je cena, kterou je potřeba zaplatit za to, aby našla svou identitu v této zemi. A nyní jsme ji konečně získali, i když za velkou cenu. Církev a křesťané prokázali svou přináležitost k vlasti. Nikdo o nich nemůže říci, že jsou vetřelci, naopak, křesťané jsou původní obyvatelé Egypta. Oni jsou těmi, kdo vydrželi. Někdy jsou obviňováni z toho, že žádají pomoc ze zahraničí, ale my jsme si nikdy nemysleli, že by cizí země mohly podpořit naši věc. Naopak, je nutné, aby byla podpořena uvnitř země. Prosíme o pomoc technického a materiálního rázu – nejen pro nás, ale také pro Egypt, aby mohl pokračovat na dobré cestě, to ano. Chceme dospět k tomu, abychom získali pro všechny – bez ohledu na náboženství – plné občanství. Náboženská příslušnost je zatím vepsána do občanských průkazů – je pravdou že v cestovních pasech už nikoli. Ústava požaduje ustanovení Rady, která má postupovat proti tomuto rozdělování. To velice pomůže ke změně stavu věcí a posune nás ke zrušení aktuálních diskriminací a poskytnutí rovných příležtostí všem Egypťanům bez rozdílu rasy, barvy kůže či vyznání.“

Říká koptský katolický biskup Antonios Aziz Mina.

Na fotografii kostel v Káhiře.

(job)