Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papež František včera (25.8.) v kapli Domu svaté Marty sloužil za účasti kontemplativních sester klarisek mši svatou za oběti zemětřesení ve střední Itálii. Jeho kázání přiblížil ve svém dnešním vydání vatikánský list Osservatore Romano.
Papež si vzal podnět z liturgického čtení z prvního listu svatého Pavla Korinťanům (1,1-9), ve kterém apoštol děkuje Bohu za milost, kterou korintská obec obdržela v Ježíši Kristu. Nejprve zaměřil pozornost na slovo bohatství. „My jsme bohatí – konstatoval překvapivě – i když mi možná některá z vás řekne: my jsme složily slib chudoby. Ve skutečnosti – vysvětlil papež – jsme bohatí tak, jak říká Pavel, totiž »bohatstvím všeho druhu« v Pánu. Problém však vyvstává, „když hledáme jiné bohatství mimo Pánovy dary“ a ztratí-li se ze zřetele skutečnost, že „pravým bohatstvím zasvěcených osob jsou Pánovy dary“, tedy bohatství, „jež plyne z velkodušnosti Otce, který nás zahrnuje vším“ skrze svého Syna.

„Hledá-li se bohatství mimo tyto dary, sejde se z cesty,“ varoval František. Podlehne se přitom možná kouzlu vědění či marnivosti, domýšlivosti a jiných negativních postojů, včetně peněz. „Jedním ze znamení dekadence řeholního společenství – pokračoval papež – a dostavuje se s matematickou přesností, je přilnutí k penězům.“ Ztrácí se bohatství Pánových darů a dochází k zaměření na ono bohatství, které je předmětem „manažerství“, zatímco „bohatství Pánových darů je zdarma a přichází, když On chce“.

Tato reflexe „přivádí ke svědectví“, druhému slovu, na které se v kázání papež soustředil: „Jste klauzurní sestry a nikdo vás nevidí, ale tohoto svědectví si lidé váží“ – řekl a dodal: „Vy svým životem a svojí modlitbou zaséváte v druhých Kristův život.“ Dosvědčujete: „Zvolila jsem a nepotřebuji nic jiného“ a to je „svědectví, že Kristus je ve vás“. Ostatně, dodal papež stále směrem k sestrám: „Neodešly jste ze světa kvůli strachu, byly jste povolány, a toto povolání musí být neseno řeholí, jak to od vás chce církev – to je vaše svědectví.“ Lidé tak vědí – řekl dále – že tam jsou zasvěcené ženy, které se modlí, podporují církev modlitbou, a to je svědectví. Proto nelze být řeholnicí napůl, ani řehole nemůže být polovičatá a dovolovat, co si nepřál zakladatel či zakladatelka – to by nebylo svědectví.“

Třetím slovem, na které se papež soustředil, byla naděje: „vy jste ženami naděje a rozséváte naději, protože očekáváte ženicha jako oněch deset panen, o kterých mluví Ježíš v evangeliu (Mt 25,1-13). Vy neustále čekáte a bdíte, až přijde. Je pravda – dodal – že někdy zaspíme, unavíme se, avšak Pán v evangeliu nevyčítá deseti pannám, že zaspaly, nýbrž vyčetl jen oněm pěti, že neměly olej. Každému se totiž může stát, že zaspí. I mně se to někdy stane, podotkl papež a pokračoval: „Důležité je mít olej pro naději, jistotu, že On přijde. A tak – vysvětlil – uznáváme svoje chyby, svoje problémy a pokorně je předkládáme Pánu a prosíme o odpuštění. Vždycky si počínejme tak, aby nám nechyběl olej - naděje, že najdeme podivuhodnou Pánovu tvář.“

„Tedy bohatství, svědectví, naděje“ – shrnoval papež – a vědomí, že „jejich protiklady jsou ohavné, jako například důvěra v bohatství, které není Pánovo“. Stejně tak nepěkné je „polovičaté svědectví, jako příliš ředěné víno. Je pravda, že jsme všichni hříšníci. Pros tedy o odpuštění, vyzpovídej se. Svědectvím je totiž také uznání vlastních hříchů, nejenom spolusester či převorky,“ dodal s úsměvem. „Vždycky je zapotřebí svědčit důsledně, nesoudit druhé sestry, ale modlit se za ně.“

„Z této naděje plyne radost zasvěceného života,“ konstatoval papež František a dodal: „Jak krásné je vidět radostnou sestru s radostnou tváří, nikoli zakaboněnou. Vždyť vás Pán povolal ke štěstí, které vyzařuje z tváře. Bohatství darů, svědectví života a naděje na setkání s Pánem – pokračoval papež - jsou v listě sv. Pavla zasazeny do jediného rámce, kterým je díkůvzdání Pánu. Důležitá je také pobídka ke sdílení. Duch neustálého děkování Pánu a duch péče o vzájemné společenství vytváří rámec, ve kterém se dostává onoho bohatství, svědectví a oné naděje“, vždycky s díkem a chválou.

„Prosme Pána – uzavíral papež včerejší kázání v kapli Domu svaté Marty – aby nám v našem životě dával tento postoj chvály a péče o komunitu a mohli jsme tak být lidmi, kteří jsou obdarováni dary, jež svědčí, a být s radostnou tváří neustále otevřeni naději.“

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)