Vítám tento obsáhlý životopis svého předchůdce Benedikta XVI. Nabízí ucelený, věrohodný a vyvážený pohled na jeho život a myšlenkový vývoj.
Všichni jsme v církvi zavázáni vděčností Josephu Ratzingerovi – Benediktovi XVI. za hlubokou rovnováhu jeho teologického myšlení, prožívaného vždycky ve službě církve až k nejvyšší odpovědnosti prefekta Kongregace pro nauku víry během velmi dlouhého pontifikátu Jana Pavla II. a nakonec univerzálního pastýře. Přínos jeho víry a jeho kultury učitelskému úřadu církve, schopný odpovídat na očekávání naší doby je zejména během posledních třech desetiletí zásadní. Odvaha a rozhodnost, s nimiž čelil obtížným situacím, ukazovaly cestu, jak odpovídat pokorně a pravdivě, v obnovném a očistném duchu.
Chtěl bych však položit důraz na skutečnost, že v těchto prvních letech mého pontifikátu zůstalo moje duchovní spojení s ním obzvláště hluboké. Jeho diskrétní přítomnost a jeho modlitba za církev jsou neustálou oporou a útěchou v mojí službě.
Často jsem zmiňoval audienci na rozloučenou s kardinály z 28. února 2013, kdy před odchodem z Vatikánu pronesl ona dojemná slova: „Mezi vámi, v kolegiu kardinálů, je také budoucí papež, kterému již dnes slibuji svoji bezpodmínečnou úctu a poslušnost.“ Tehdy jsem nemohl vědět, že se budou týkat mne. Avšak při každém setkání s ním jsem mohl zakoušet nejenom úctu a poslušnost, ale také srdečnou duchovní blízkost, radost ze společné modlitby, upřímné bratrství, porozumění a přátelství a také ochotu poskytnout radu. Kdo jiný může lépe než on chápat radosti, ale i těžkosti služby všeobecné církvi a dnešnímu světu, a být duchovně nablízku tomu, kdo je Pánem povolán nést její tíži? Proto si jeho modlitby obzvláště cením a jsem vděčný za jeho přátelství.
Emeritní papež vedle toho úřadujícího je pro církev novinka. A poněvadž se mají rádi, je to krásná novinka. V určitém smyslu vyjadřuje obzvlášť zřetelně kontinuitu nepřetržité petrovské služby jakožto článků téhož řetězce držícího pohromadě láskou.
Putující svatý Boží lid to pochopil velmi dobře. Pokaždé, když emeritní papež přijal moje pozvání, objevil se na veřejnosti a mohl jsem jej přede všemi obejmout, přítomní se upřímně a intenzivně radovali a tleskali. Jsem Benediktu XVI. velice vděčný za to, že přijal účast na zahájení Svatého roku Milosrdenství a prošel Svatou branou hned po mně. A jeho nedávné vystoupení na stránkách deníku L´Osservatore Romano (rozhovor ze 17. března 2016), ve kterém označuje za „znamením času“ fakt, že „pojem Božího milosrdenství se stále více stává ústředním a dominantním“ a že „dnešní člověk očekává milosrdenství“, dokazuje opět a jasněji, že milosrdná Boží láska je tím nejhlubším jednotícím pojítkem posledních pontifikátů, tím nejnaléhavějším poselstvím církve vycházející na periferie světa poznamenaného konflikty, nespravedlnostmi a pohrdáním vůči lidem.
Poslání církve, Petrovská služba je prostřednictvím přirozených proměn situací a lidí vždycky zvěstí milosrdné Boží lásky. Celý život a dílo Josepha Ratzingera mířilo k tomuto cíli a tímto směrem se s Boží pomocí snažím pokračovat.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
