Vatikán.
Ve vatikánské bazilice sloužil dnes dopoledne Petrův nástupce mši svatou. Na slavnost svatých apoštolů Petra a Pavla papež každoročně koncelebruje s novými metropolitními arcibiskupy a žehná jejich pallia, která jsou znamením zvláštního spojení s Petrovým nástupcem. Dnes je od papeže převzali a na ramena jim je později slavnostně vloží apoštolský nuncius v jejich sídlech za účasti věřících jejich arcidiecézí. Letošní bohoslužby v bazilice sv. Petra se účastnilo celkem 25 nových arcibiskupů z pěti kontinentů.
Slavnost svatých římských patronů má každoročně také ekumenický rozměr, protože na papežské bohoslužbě je přítomna také pravoslavná delegace konstantinopolského patriarchy. Tříčlennou delegaci letos vedl pravoslavný bostonský metropolita Metoděj.
Papež František ve své homilii rozjímal o ústředním binomickém pojmu
uzavřenosti/otevřenosti, jak jej podávají dnešní liturgická čtení.
„Evangelium, které líčí (Mk 16,13-19) Petrovo vyznání víry a následné poslání, jež mu svěřil Ježíš, nám ukazuje, že život Šimona, galilejského rybáře – stejně jako každého z nás – se otevírá a plně rozvíjí přijetím milosti víry od Boha Otce. Šimon se potom vydává na dlouhou a tvrdou cestu, která jej přiměje vyjít ze sebe samého, ze svých lidských nejistot, zejména ze své hrdosti smíšené s odvahou a s velkodušným altruismem. Na této cestě jeho osvobození je rozhodující Ježíšova modlitba: „Já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla“ (Lk 22,32). A podobně rozhodující je Pánův pohled plný soucitu poté, co jej Petr třikrát zapřel, pohled, který se dotkl jeho srdce a uvolnil slzy lítosti (srov. Lk 22,31-62). Šimon Petr byl tedy vysvobozen z vězení svého hrdého a bojácného já a překonal pokušení uzavřít se Ježíšovu povolání následovat Jej cestou kříže.
V pasáži, která následuje po dnešním čtení ze Skutků apoštolů, se objevuje jedna podrobnost, která stojí za povšimnutí (srov. Sk 12, 12-17). Když Petr zázračně vyvázl z Herodova vězení, odebral se do domu matky Jana řečeného Marek. Zaklepal na dveře, a zevnitř odpověděla služka jménem Rhode, která poznala Petrův hlas, ale místo aby otevřela dveře, nevěřícně a zároveň pro samou radost běžela o tom nejprve povědět paní domu. Tento příběh může vypadat komicky, mohl by dát vznik pojmu „Rhodin komplex“. Umožňuje nám vnímat ovzduší strachu, v němž vězela křesťanská obec, zavřená v domě a uzavřená rovněž Božím překvapením. Petr klepe na dveře a služka si řekla: „Hleďme!“ Ovládl ji radost i strach. Otevřít či neotevřít? A on je v nebezpečí, protože jej může zatknout policie. - Strach nás vždycky brzdí, uzavírá nás Božím překvapením. Tato podrobnost vykresluje pokušení, kterému je církev neustále vystavena, totiž uzavírat se do sebe před nebezpečími. I tady však existuje skulina, kterou může proniknout Boží zásah. Lukáš praví, že v tom domě bylo „mnoho věřících, kteří se modlili“ (v. 12). Modlitba umožňuje milosti otevřít východisko: z uzavřenosti k otevření, ze strachu k odvaze, ze sklíčenosti k radosti. A můžeme dodat z rozdělení k jednotě.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
