Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Křesťanství je konkrétní náboženství, prokazované konáním dobra; nikoli mluvené náboženství tvořené přetvářkou a marností. Papež František to řekl při ranní mši v kapli Domu sv. Marty, kde dnes poprvé v rámci postní doby kázal. „Kéž nás Bůh učí cestě činů,“ uzavíral svou dnešní homilii.

Křesťanský život je konkrétní, „Bůh je konkrétní“. Existují však křesťané, kteří jsou jimi jen naoko a pro které je příslušnost k církvi jenom ozdoba bez závazku, otázka prestiže a nikoli zkušenost služby těm, kteří jsou v nouzi.

Papež ve své homilii propojil liturgická čtení z proroka Izaiáše (1,10.16-20) a Matoušova evangelia (23,1-12) a řekl, že „nás uvádějí do evangelní dialektiky mluvení a jednání“. František položil důraz na slova, jimiž Ježíš demaskoval pokrytectví učitelů Zákona i farizeů, když vybídnul učedníky i zástupy, aby dělali a zachovávali to, co učitelé Zákona a farizeové říkají, ale nejednali podle jejich skutků.

„Pán nás učí cestě činů. Často však najdeme v církvi lidi - někdy jsme to my sami – kteří říkají »Já jsem silně katolicky založený!« - »Co však děláš?«. Kolik jen rodičů se pokládá za katolíky, ale nemají čas pro své děti, aby si s nimi hráli a naslouchali jim! A možná mají svoje rodiče v domově důchodců, ale jsou stále zaneprázdněni, nemohou je jít navštívit a nechávají je opuštěné. - »Ale jsem katolík! Patřím k tomu a tomu sdružení...« Toto je mluvené náboženství: říkám, že jsem takový a takový, ale moje jednání je mondénní.“

„Mluvit a nejednat“ – pokračoval papež – „je klam. Izaiášova slova ukazují, čemu dává přednost Bůh: »přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře: přispějte utlačenému, sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy«. Prorokova slova – řekl papež – však dále ukazují na nekonečné milosrdenství Boha, který lidstvu říká: »Nuže suďme se. I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh«.“

„Pánovo milosrdenství jde vstříc těm, kdo mají odvahu s Ním diskutovat, avšak diskutovat v pravdě, o věcech, které dělám nebo nedělám, abych se napravil. A v tom je velká Pánova láska: v dialektice mluvení a jednání. Být křesťanem znamená jednat, tedy konat Boží vůli. A v poslední den – protože každému z nás nadejde – co se nás zeptá Pán? Řekne nám: »Co jste o mně mluvili?«. Nikoli! Zeptá se nás na to, co jsme udělali.“

Petrův nástupce pak poukázal na často jím zmiňovanou 25. kapitolu Matoušova evangelia, která podává, jak Bůh bude žádat účty z toho, co kdo učinil pro hladové, žíznivé, vězněné a cizince. „Toto je křesťanský život“ – zdůraznil. „Pouhé mluvení nás přivádí k marnosti, k jednání, které se křesťansky jen tváří. Takto však křesťanem být nelze.“

„Kéž nám Pán udělí moudrost dobře chápat, kde je rozdíl mezi mluvením a jednáním, učí nás cestě činů a pomáhá nám po této cestě jít, protože cesta mluvení vede tam, kde byli zmínění učitelé Zákona, ti duchovní, kteří se rádi oblékali a považovali se za veličenstva. Skutečné evangelium není takové! Kéž nás Pán učí jít touto cestou.“

Končil papež František dnešní kázání v Doma sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)