Drazí bratři a sestry, chtěl jsem se setkat s vámi zde v Juárez, protože toto město má zvláštní vztah ke světu práce. Děkuji vám nejenom za slova na uvítanou a za vaše svědectví, která prozrazují úzkosti, radosti a naděje, jež v životě zakoušíte, ale také za tuto příležitost ke konfrontaci a reflexi. Všechno, co můžeme učinit pro dialog, setkání a hledání lepších alternativ a příležitostí, je výdobytkem, který si zasluhuje vážnost a pozornost. Dvě slova chci podtrhnout: dialog a setkání. Neochabujme v dialogu. Války nastávají postupně, šíří se mlčky a z nedostatku setkání. Ovšemže nestačí vést dialog a setkávat se, ale dnes si nemůžeme dovolit luxus nepřijímat možnost k setkání, diskusi, konfrontaci a hledání. Je to jediný způsob, který máme, abychom mohli budovat zítřek, navazovat trvalé vztahy schopné rodit onu nezbytnou osnovu, která pozvolna zrekonstruuje sociální vazby podkopané nedostatkem komunikace, podkopané nedostatkem minimálního respektu, který vyžaduje zdravé soužití. Díky, a kéž je tento moment, který má sloužit tvorbě budoucnosti, dobrou příležitostí dát Mexiku formu, kterou si jeho lid a jeho děti zaslouží.
Chtěl bych se pozastavit u tohoto posledního aspektu. Dnes jsou zde různé organizace pracujících a představitelů různých sdružení a hospodářských komor. Na první pohled by bylo možné v nich vidět protiklady, ale sdílejí stejnou odpovědnost: snaží se hledat pracovní příležitosti k důstojné a opravdu užitečné práci pro společnost, zejména pro mladé lidi této země. Největší metlou, které jsou vystaveni vaši mladí, je nedostatek možnosti vzdělání a udržitelné a placené práce, umožňující jim spřádat plány. V mnoha případech to vede k bídě, marginalizaci. Ta se pak stává kluzkým terénem pádu do spirály narkoobchodu a násilí. Takový luxus si nikdo nemůže dovolit; nelze opustit a vystavit samotě přítomnost i budoucnost Mexika. A proto jsou dialog a konfrontace zdrojem práce a představují konstruktivní cestu.
Bohužel, doba, v níž žijeme, činí z paradigmatu ekonomické užitečnosti princip osobních vztahů. Dominantní mentalita žádá maximální možný zisk, za jakoukoli cenu a neprodleně. To působí nejenom ztrátu etické dimenze podnikání, ale opomíjí fakt, že nejlepší je investovat do lidí a jejich rodin. Nejlepší investicí je vytváření příležitostí. Všude dominující mentalita klade pohyb lidí do závislosti na pohybu kapitálu, což v mnoha případech vede k vykořisťování zaměstnanců jakožto předmětů na jedno použití (srov. Laudato si´, 123) a skartaci. Bůh předloží účty otrokářům naší doby a my se musíme maximálně přičinit o to, aby takové situace již nenastávaly. Pohyb kapitálu nesmí určovat pohyb a životy lidí.
Není málo takových, kteří proti sociálnímu učení církve namítají, že od nich chce, aby se stali dobrodinci anebo přetvořili svoje podniky na filantropické instituce. Takové kritiky jsme slyšeli. Avšak jediný nárok, který sociální učení církve předkládá, je kladení důrazu na integritu člověka a sociálních struktur. Pokaždé, když je z různých důvodů tato integrita ohrožována či redukována na konzumní hodnotu, bude sociální učení církve prorockým hlasem, který všem pomáhá, aby nezabloudili ve svůdném moři ambicí. Pokaždé, když je porušena integrita člověka, začíná se celá společnost kazit. To co říká sociální učení církve, nemíří proti nikomu, ale je užitečné pro všechny. Každý sektor má povinnost starat se o dobro všech; všichni jsme na stejné lodi. Všichni máme zápasit o to, aby práce byla instancí humanizace a budoucnosti, prostorem budování společnosti a občanství. Tento postoj nejenom vytváří okamžité zlepšení, ale promění se nakonec v kulturu schopnou poskytovat důstojný prostor všem. Tato kultura, nezřídka vzniklá z napětí, ale rodí nový styl vztahů, nový národní styl.
Jaký svět chceme zanechat svým dětem? Myslím, že v tom se velká většina z nás shodne. A právě to je náš horizont, to je náš cíl, a proto se dnes musíme sjednotit a pracovat. Vždycky je dobré myslet na děti druhých. Co chce zanechat Mexiko svým dětem? Chce jim zanechat vzpomínku na vykořisťování, neadekvátní mzdy, sužující práci, obchod s otroky a otrockou práci? Anebo chce zanechat kulturu paměti důstojné práce, slušného příbytku a půdy k obdělávání? To jsou ona tři P: práce, příbytek a půda. Do jaké kultury se mají narodit ti, co přijdou po nás? Jaké ovzduší budou dýchat? Ovzduší, které je cítit korupcí, násilím, nejistotou a nedůvěrou, anebo naopak ovzduší schopné rodit alternativy, obnovu a změnu? Klíčovým slovem je výraz „rodit“. Rodit znamená spolutvořit s Bohem.
Vím, že tento záměr je nesnadný, ale vím, že horší je ponechat budoucnost v rukách korupce, brutality a nedostatku rovnosti. Vím, že často není snadné přivést všechny strany k vyjednávání, ale vím, že je horší a vede k větším škodám, když vyjednávání a hodnocení chybí. Jeden poctivý manažer, který zemřel s tím, co si vydělal, nikdy si nic nepřivlasňoval, mi jednou řekl: „Pokaždé když máme poradu, vím, že musím něco ztratit, abychom měli zisk všichni.“ To je krásná filosofie pracujícího. Když se vyjednává, vždycky se o něco přijde, ale získají všichni. Vím, že není snadné nalézt shodu ve světě rostoucí konkurence, ale horší je dovolit, aby osudy národů byly určovány konkurencí. Zisk a kapitál nejsou dobra, která stojí nad člověkem, nýbrž mají sloužit obecnému dobru. Je-li obecné dobro nuceno sloužit zisku a kapitálu, pak se tomu říká exkluze. A tak se upevňuje kultura odpisu, skartace a exkluze.
Začal jsem poděkováním vám všem za příležitost být s vámi. Včera jeden mladík na stadionu ve svém svědectví řekl: „Tento svět nás zbavuje schopnosti spřádat sny.“ A to je pravda! Někdy nás připravuje o schopnost snít, o schopnost nezištnosti. Když děti vidí tatínka nebo/i maminku jenom na konci týdne, protože odcházejí do práce ještě dříve než se probudí a když se vracejí už zase spí, pak toto je kultura odpisu. Chci vás vybídnout, abyste si vysnili a vytvořili Mexiko, které si vaše děti zaslouží; Mexiko, ve kterém má tatínek i maminka čas si s dětmi hrát. A to lze dosáhnout dialogem, konfrontací, vyjednáváním, ztrátou, která přinese zisk všem. Sněte o Mexiku, kde neexistují lidé první, druhé nebo čtvrté kategorie, nýbrž o Mexiku, které umí v druhém uznat důstojnost Božího dítěte. Kéž Guadalupská Panna, která se ukázala Juanu Diagovi a zjevila, že ti, kdo jsou zdánlivě odsunuti stranou, jsou privilegovanými svědky, vám při tomto budování pomáhá, ať už pracujete v jakékoli profesi, a pomáhá vám v tomto poslání vést dialog, vyjednávat a setkávat se.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
