Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
vzdávám díky Bohu za to, že mohu být dnes tady v Chiapasu. Je krásné být na této půdě, v této zemi, v těchto místech, která díky vám mají příchuť rodiny a domova. Děkuji Bohu za vaše tváře a vaši účast, děkuji Bohu za Jeho přítomnost ve vašich rodinách. Děkuji také vám rodinám a přátelům, kteří jste nás obdařili svým svědectvím a otevřeli jste nám dveře svých domovů a svých životů, dovolili jste nám usednout ke svému stolu, kde se dělíte o chléb, kterým se sytíte, a pot svých každodenních těžkostí. Chléb radostí, naděje a snů; pot hořkostí, zklamání a pádů. Díky, že jste nám dovolili vstoupit do svých rodin, k vašemu stolu, k vám domů.

Manueli, děkuji za tvoje svědectví a především a zejména za tvůj příklad. Oslovil mne výraz „dodávat odvahu“ (echarle ganas), který jsi použil k vyjádření postoje, který jsi zaujal po rozmluvě se svými rodiči. Začal jsi dodávat odvahu životu, dodávat odvahu svojí rodině, dodávat odvahu svým přátelům a dodávat odvahu také nám zde přítomným. Věřím, že Duch svatý mezi námi neustále působí právě to, že dodává odvahu a skýtá důvody k tomu, abychom nepřestávali sázet na rodinu, spřádat sny a tvořit život, který má na zřeteli domov a rodinu. Máte tuto odvahu. (Ano).

To je to, co Bůh Otec vždycky zamýšlel a za co se již od dávných dob zasadil. Když se onen večer v zahradě Eden všechno zdálo ztraceno, Bůh Otec dodal onomu mladému páru odvahu a ukázal mu, že není všechno ztraceno. Když se lidu Izraele zdálo, že už nemá smysl vláčet se pouští, Bůh Otec jej povzbudil a dodal mu odvahu manou. Když nastala plnost času, Bůh Otec dal lidstvu trvalou odvahu, když nám poslal svého Syna.

Zároveň jsme my všichni, kteří jsme dnes tady, učinili zkušenost, že v mnoha chvílích a různými způsoby, Bůh Otec našemu životu dodával odvahu. Můžeme se tedy ptát proč. Protože nemůže jednat jinak. Bůh, náš Otec, nemůže činit nic, než milovat nás a dodávat nám odvahu, posunovat nás vpřed. Nedovede jednat jinak. Proč? Protože Jeho jménem je láska, Jeho jménem je nezištný dar, Jeho jménem je oddanost, Jeho jménem je milosrdenství. Toto všechno nám dal poznat v celé své síle a jasnosti ve svém Synu Ježíši, který vydal svůj život až k smrti, aby umožnil Boží království. Království, které nás vybízí k účasti na nové logice, jež dává do pohybu dynamiku schopnou otevírat nebe, schopnou otevírat naše srdce, mysli i naše ruce a klade před nás výzvu nových horizontů. Království, které má chuť rodiny a které má chuť sdíleného života. V Ježíši a s Ježíšem je toto království možné. On je s to přetvořit naše hlediska, naše postoje a naše city, které je často ředěny vínem plytkého slavení. On je schopen uzdravit naše srdce a znovu a znovu nás vybízí začínat, sedm a sedmdesátkrát. On je vždycky s to obnovit všechno.

Žádal jsi mne, Manueli, abych se modlil za množství mladistvých, kteří malomyslní a zakoušejí těžké chvíle. Mnozí mladí jsou bez elánu, sil a zájmu. A jak jsi dobře řekl, tento postoj vzniká často z toho, že si připadají osamocení, protože nemají s kým promluvit. Tatínci a maminky přemýšlejte: Mluvíte se svými syny a dcerami? Tento pocit mi připomnělo svědectví, které nám svěřila Beatriz. Pokud se nemýlím, Beatriz, mi řekla: „Zápas byl těžký kvůli nejistotě a samotě.“ Kolikrát jen na tebe ukazovali a posuzovali tě jako „tamtu“? Mysleme na všechny lidi, na všechny ženy, které prošly tím, co zažila Beatriz. Nejistota, nouze a častý nedostatek nezbytného minima – to může vést k zoufalství, k pocitu silné úzkosti, protože nevíme, co dál, a to tím spíš, máme-li starost o děti. Nejistota neohrožuje pouze žaludek (i když to není málo), ale může ohrožovat dokonce i duši, může brát motivaci, odnímat sílu a svádět nás na cesty alternativních, zdánlivých řešení, která jsou nakonec k ničemu. Ty, Beatriz, jsi byla statečná. Díky. Existuje nejistota, která může být velice nebezpečná a která se k nám může vloudit, aniž ji postřehneme, a to je nejistota, která se rodí ze samoty a osamocení. Osamocení vždycky špatně radí. Manuel a Beatriz bezděčně použili stejný výraz, ukázali nám, že největším pokušením, před nímž stojíme, je ocitnout se sami a ztrácet odvahu. A tento stav jako mol rozežírá duši a vysouší ji. Přemáhat tuto nejistotu a osamocení, jež nás oslabují a vystavují zdánlivým řešením, je zapotřebí na různých úrovních. Jednou z nich jsou zákony, které poskytují ochranu a záruku nezbytného minima, aby každá rodina a každý člověk mohl růst vzděláváním a důstojnou prací. A druhou správně zdůraznili ve svých svědectvích Humberto a Claudia, když mluvili o tom, jak se snažili sdílet Boží lásku zakoušenou ve službě a pomoci druhým. Zákony a osobní nasazení jsou dobrým prostředkem k prolomení spirály nejistoty.

Dnes vidíme a prožíváme na různých frontách, že rodina je oslabována a zpochybňována. Má se za to, že jde o model už překonaný, pro nějž není místo v naší společnosti, která pod záminkou modernosti stále více upřednostňuje systém založený na izolovanosti. Všimněme si, jak do našich společností, které se označují za svobodné demokratické a suverénní, proniká ideologická kolonizace, která je ničí. Stali jsme se ideologickými koloniemi, které ničí rodinu, jádro rodiny, jež je základem zdravé společnosti.

Zajisté, rodinný život není vždy snadný, často je bolestný a sužující, ale jak jsem již víckrát řekl ve vztahu k církvi, myslím, že to lze aplikovat i na rodinu: lepší je zraněná rodina, která se denně snaží uskutečňovat lásku, než společnost, která se roznemohla uzavřeností a pohodlností ze strachu před láskou. Lepší je rodina, která se stále znovu snaží začínat, než rodina a společnost, která je narcistní a posedlá luxusem a pohodlím. Dává se přednost luxusu a pohodlí před dětmi a když přijde touha po dítěti, už to nejde. Mám raději rodinu, jejíž tváře jsou poznamenány oběťmi, než nalíčené tváře neschopné něhy a soucitu.

Raději mám vrásčité tváře manželů, kteří se po padesáti letech nepřestali mít rádi. Takové zde máme! A syn se poučil a žije v manželství již 25 let. To jsou rodiny! Když jsem se vás ptal (obrací se papež k jednomu z přítomných párů, kteří podávali svědectví o svém životě), kdo z vás byl více trpěliví, odpověděli: oba stejně, Otče. Dokázat to, co oni, je totiž možné jedině trpělivostí, láskou a odpouštěním. Někdo může říci: „Ale Otče, v dokonalé rodině nejsou hádky!“ To je lež... Lepší je, když občas diskutujete a létají přitom talíře. Nemějte strach. Jenom jedna rada: nikdy nekončete den bez smíření, protože skončíte-li den válkou, pak se druhý den probudíte ve studené válce a ta je v rodině mnohem nebezpečnější, protože podkopává vrásky manželské věrnosti. Děkuji vám za svědectví vašeho padesátiletého společného života! A když mluvíme o vráskách, změníme-li trochu téma, vzpomínám si na svědectví jedné proslulé latinskoamerické herečky: když jí bylo téměř šedesát a začínaly se viditelně objevovat vrásky, doporučili jí „kosmetickou úpravu“, aby mohla dobře pokračovat v práci. Její odpověď byla zcela jasná: »Tyto vrásky mě stály spoustu práce, úsilí, mnoho bolesti - a jeden celý život. Nedotknu se jich ani omylem: jsou to otisky mojí historie.« A byla i nadále velkou herečkou. V manželství je tomu také tak. Manželský život se musí denně obnovovat. A jak už jsem řekl, dávám přednost rodinám s vráskami, zraněními a jizvami, když pokračují v cestě, protože tato zranění, jizvy a vrásky jsou plodem věrné lásky, která není vždycky snadná. Láska není snadná, to ne. Je však tím nejkrásnějším, co si mohou muž a žena v životě dát.

Byl jsem žádán, abych se za vás modlil, což chci učinit hned teď spolu s vámi. Vy, drazí Mexičané, máte něco navíc, jste zvýhodněni. Máte Matku, Guadalupskou Madonu, která navštívila tuto zemi, což nám dává jistotu, že díky její přímluvě sen zvaný rodina nebude přemožen nejistotou a izolovaností. Matka Boží je stále připravena bránit naše rodiny, naši budoucnost a neustále je připravena dodávat odvahu tím, že nám dává svého Syna. Proto vás vybízím, abyste se vzali za ruce, obnovili v duchu svoje manželské sliby a všichni společně se modleme: Zdrávas Maria.
A nezapomeňme na svatého Josefa, dělníka, který neustále pečoval o rodinu. Kéž vám Bůh žehná a modlete se za mne.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy