Vatikán.
Církev odsuzuje hřích, neboť musí říkat pravdu: "hřích je hříchem". Ale zároveň se otevírá pro hříšníka, který se za takového uznává, a promlouvá k němu o nekonečném Božím milosrdenství – čteme v nejnovějším knižním rozhovoru papeže Františka. Nadepsán je "Boží jméno je milosrdenství". Oficiálně vyjde v úterý. Dnešní vydání italských deníků však přinášejí několik fragmentů této stostránkové knížky.
Papež se vrací k reflexi, s kterou se podělil už při jiných příležitostech. Zamýšlí se nad milosrdenstvím, které – jak říká – sám potřebuje a sám zakusil. Podobně jako jeho oblíbený autor Fjodor Dostojevský, připomíná otázku, která se mu vynořuje v mysli, kdykoli překračuje práh vězení: proč oni a ne já?
Novým a obsáhlejším způsobem František mluví o stavu morální zkaženosti. Nejde totiž o běžný hřích, nýbrž o postoj, který nevede k vyznání a k pokoře, a mění se v systém, zvyk a styl života. Nepociťujeme pak potřebu odpuštění a milosrdenství, ale nacházíme si omluvu pro sebe a své činy. Člověk vnitřně zkorumpovaný, jak říká papež, hřeší a nelituje toho, předstírá, že je křesťan, vede dvojí život. Tato zkorumpovanost není jen dalším hříchem, nýbrž stavem, k němuž hříchy vedou.. František však poznamenává, že je také možné být velký hříšník a nebýt přitom hříchem zkorumpovaný. Biblickými příklady této situace jsou postavy jako Zacheus, Samaritánka, Matouš či kající lotr na kříži. V jejich srdcích bylo cosi, co je od této zkaženosti uchránilo – říká papež v knižním rozhovoru, který se pozítří objeví v knihkupectvích.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
