„Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe… bude nad tebou plesat v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou zajásá“ (
Sof 3,17-18). Tato slova proroka Sofoniáše, určená Izraeli, mohou být adresována také naší Matce, Panně Marii, církvi a každému z nás, naší duši, kterou Bůh miluje milosrdnou láskou. Ano, Bůh nás má tolik rád, že plesá a raduje se s námi. Miluje nás nezištně, bezmezně a aniž by čekal něco na oplátku. Jemu se nelíbí pelagianismus. Tato milosrdná láska je nejpřekvapivějším atributem Boha, syntézou, obsahující poselství evangelia, víru církve.
Slovo „milosrdenství“ – misericordia - se skládá ze dvou slov: bídy (miseria) a srdce (cor). Srdce označuje schopnost milovat; milosrdenství je láska objímající lidskou bídu. Láska, která „vnímá“ naši nouzi jako svoji, s cílem osvobodit nás od ní. „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho“ (1 Jan 4,9-10). „Slovo se stalo tělem“ – Bohu se nelíbí ani gnosticismus - s úmyslem sdílet všechny naše křehkosti. S úmyslem zakoušet naše lidství, až do té míry, že na sebe křížem bere veškerou bolest lidské existence. Taková je hloubka Jeho soucitu a Jeho milosrdenství: splynutí za účelem doprovázet raněné lidství a pečovat o ně. Žádný hřích nemůže smazat Jeho milosrdnou blízkost, ani Mu zabránit, aby udělil milost obrácení, jestliže Jej prosíme. Hřích dokonce umožňuje, aby ještě mocněji zazářila láska Boha Otce, jenž obětoval svého Syna, aby vykoupil otroka. Toto Boží milosrdenství nás dosahuje darem Ducha svatého, který ve křtu umožňuje, tvoří a sytí nový život svých učedníků. Jakkoli mohou být hříchy světa veliké a těžké, Duch, který obnovuje tvář země, umožňuje zázrak lidštějšího života, naplněného radostí a nadějí. S radostí volejme také: „Pán je můj Bůh a Spasitel!“
„Pán je blízko“, říká nám apoštol Pavel, o nic nemáme mít starost. Pán je nablízku se svojí Matkou, která řekla Juanu Diegovi: „Proč máš strach? Copak tady nejsem já, tvoje matka?“ Je nablízku. On i Jeho Matka. Největším milosrdenstvím je Jeho bytí mezi námi, přebývání v Jeho přítomnosti a společenství. Putuje po našem boku, ukazuje nám cestu lásky, pozvedá nás, když padneme, podporuje nás v našich námahách a doprovází nás za všech okolností našeho života. Otevírá nám oči, aby nám ukázal naše ubohosti i ubohosti světa, ale zároveň nás naplňuje nadějí. „Boží pokoj… uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši“ (Flp 4,7). Toto je zdroj našeho klidného a šťastného života; nikdo nás nemůže zbavit tohoto pokoje a štěstí, navzdory utrpení a životním zkouškám. Pán nám s jemnocitem otevírá svoje srdce, svoji lásku. Pán je alergický na rigiditu. Opatrujeme tuto zkušenost milosrdenství, pokoje a naděje v adventní době, kterou prožíváme, a ve světle tohoto Svatého roku. Hlásat Dobrou zvěst chudým jako Jan Křtitel, prokazováním dobrých skutků, je vhodným způsobem čekání na Ježíšovo narození. Napodobujme toho, který dal všechno. To je Jeho milosrdenství: nic nečekat na oplátku.
V Marii se Bůh obzvláště raduje a jásá. Jedna z modliteb, které jsou křesťanskému lidu nejdražší, tedy Salve Regina nazývá Marii „matkou milosrdenství“. Ona zakusila božské milosrdenství a přijala do svého lůna Jeho původce: Ježíše Krista. Žila vždycky vnitřně spojena se svým Synem a ví lépe než kdokoli jiný, co si přeje: aby byli spaseni všichni lidé a nikdo nebyl nikdy připraven o Boží něhu a útěchu. Kéž nám Maria, Matka milosrdenství, pomáhá chápat, jak nás Bůh miluje. Nejsvětější Marii svěřujeme utrpení i radosti národů celého amerického kontinentu, které ji milují jako matku a uznávají za patronku pod titulem Naše Paní Guadalupská. „Něha jejího pohledu ať nás v tomto svatém roce provází, abychom všichni znovu objevili radost Boží něhy“ (Bula Tvář milosrdenství, 24). Prosme Ji, aby se tento jubilejní rok stal setbou milosrdné lásky v srdcích lidí, rodin a národů. Ona nám opakuje: „Neměj strach. Copak tady nejsem já, tvoje Matka, Matka milosrdenství.“ Ať prožijeme konverzi na milosrdenství a křesťanské komunity ať jsou oázami a zdroji milosrdenství, svědky lásky, která nepřipouští vydělování. Abych ji o to mohl poprosit, rozhodl jsem se, že ji přijedu 13. února uctít do Její svatyně (v Guadalupe). Budu ji o to prosit pro celou Ameriku, které je především Matkou. Prosme Ji, aby řídila kroky svého amerického lidu, který putuje, hledá Matku milosrdenství s jedinou prosbou, aby mu ukázala svého Syna Ježíše.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
