Nový portál Vatikánského rozhlasu

Bangui. 1. „Afričané mají právo na pokrok,“ řekl papež při návštěvě mešity.
2. Závěrečnou mši sloužil Petrův nástupce na fotbalovém stadionu v Bangui s kapacitou 30 tisíc lidí.

ad 1. Poslední den své africké cesty zahájil papež František návštěvou mešity v Koudoukou. Podle oficiálních statistik tvoří muslimové 15% obyvatelstva Středoafrické republiky.
Petrova nástupce přivítalo pět imámů, kteří jej doprovodili na pódium postavené uvnitř mešity vedle místa vyhrazeného pro modlitbu.

„Má pastorační návštěva Středoafrické republiky by nebyla úplná, kdyby nezahrnovala také toto setkání s muslimskou komunitou,“ oslovil papež asi dvě stě přítomných.

„Křesťané a muslimové jsou bratři. Musíme se proto za bratry považovat a jako takoví se k sobě také chovat. Víme dobře, že poslední události a násilí, které otřáslo vaší zemí, nebylo založeno na primárně náboženských důvodech. Kdo říká, že věří v Boha, musí být také mužem či ženou pokoje. Křesťané, muslimové i vyznavači tradičních náboženství žili společně v pokoji po mnoho let. Musíme tedy zůstat sjednocení, aby ustaly všechny činy, které z jedné či druhé strany znetvořují Boží tvář a jejichž cílem je prosazovat všemi možnými prostředky partikulární zájmy na úkor společného dobra. Vyslovme společně „ne“ nenávisti, „ne“ pomstě, „ne“ násilí, zejména tomu, které je pácháno ve jménu náboženství nebo Boha, Bůh je pokoj.“

Papež pak ocenil společné úsilí, kterým představitelé křesťanů a muslimů přispěli k uklidnění situace a k nastoupení cesty vyjednávání.

„Nelze než si přát, aby z příštího celonárodního jednání vzešli představitelé, kteří budou umět Středoafričany sjednotit a stanou se tak spíše symboly jednoty národa než představiteli jedné frakce. Z hloubi vás chci povzbudit, abyste ze svojí země činili útulný domov pro všechny své děti bez rozdílu etnika, politické či náboženské příslušnosti. Středoafrická republika ležící v srdci Afriky tak díky spolupráci všech svých dětí bude moci v tomto smyslu dát podnět celému kontinentu. Bude jej moci kladně ovlivňovat a pomáhat hasit existující ohniska napětí, která Afričanům brání mít užitek z pokroku, který si zasluhují a na který mají právo.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy v mešitě je ZDE

ad 2. Z mešity ve čtvrti Koudoukou přejel Svatý otec papamobilem do necelých šest kilometrů vzdáleného fotbalového stadionu, kde slavil závěrečnou mši svatou. Sportovní areál nese jméno Barthélémyho Bogandy (1910-1959), původem prvního domorodého katolického kněze, který politicky usiloval o nezávislost Středoafrické republiky a byl krátce jejím prezidentem. Osamostatnění země v roce 1960 se však nedožil, protože zemřel při leteckém neštěstí. Den jeho úmrtí je státním svátkem. Stadion s kapacitou třiceti tisíc míst byl přeplněn lidmi a další tisíce sledovaly dění prostřednictvím velkoplošných obrazovek na prostranství kolem stadionu. Atmosféru přibližuje naše korespondentka Romilda Ferrauto:

„Příjezd papeže Františka doprovázelo nepopsatelné nadšení. Tento výbuch radosti papeže samotného ohromil, přestože je jistě uvyklý bouřlivým ovacím, a zasáhl také jeho doprovod – imáma Kobinu Layamu. Na mši se dostavili také všichni členové dočasné vlády a prozatímní prezidentka. Věřící se chránili před sluncem deštníky v bílých a žlutých barvách a zpívali v jazyce sango: Papež přijel do Bangui, celý svět to může vidět. Až do poslední chvíle totiž mnozí nevěřili, že se návštěva uskuteční. Papež použil biskupskou berlu ve formě kříže z ebenového dřeva, kterou mu věnovali mladí lidé při nedělní vigilii, a před zahájením liturgie požehnal sochu černé Panny Marie, Matky Afriky. Při liturgickém slavení se plně projevilo bohatství inkulturovaného afrického folklóru – tance, zpěvy, rytmus a typické nástroje. Doplňovaly také procesí s evangeliářem, který drželo dítě, nesené v domorodé dlabané lodici. Takzvaná piroga byla plavidlem, které často používali první misionáři. Do průvodu s dary se zase zapojily všechny místní diecéze, které připravily typické dary své země – od ovoce přes zvířecí kůže až po dřevěný kříž. V samém závěru papež požehnal typickou nádobu, kterou přinesla jedna stará žena. Obsahovala půdu a šlo tedy o symbolické apoštolské požehnání celé středoafrické zemi.“

Vysvětluje naše korespondentka. Navzdory všeobecnému jásotu však nikdo z přítomných nezapomínal na palčivou realitu státu, který denně zažívá krvavé násilí. Podtrhovala ji také červená liturgická barva dnešního svátku sv. apoštola Ondřeje. Arcibiskup Bangui, mons. Dieudonné Nzapalainga, se před papežem tázal, do kdy ještě budou v zemi řinčet zbraně a kdy skončí prolévání krve bratří a sester. Poté všechny přítomné vyzval ke konkrétním činům, protože, jak řekl, „mír je třeba budovat“.

„Zde před vámi vyzývám všechny obyvatele bez rozdílu etnika a náboženství, aby se společně zasadili o budování prosperující a bratrské Středoafrické republiky.“

S těmito slovy také souzněla závěrečná pobídka homilie papeže Františka.

„Středoafričtí křesťané, každý z vás je povolán být tvůrcem lidské a duchovní obnovy svojí země vytrvalostí svojí víry a svým misionářským nasazením. Zdůrazňuji – být tvůrcem lidské a duchovní obnovy.“

Ještě předtím však Petrův nástupce adresoval středoafrickým věřícím trojí výzvu – děkovat Pánu za všechny dary, zejména dar víry; rozejít se s ďáblem a stávat se novými posly evangelia pro své bratry.

„Děkujme Pánu za Jeho přítomnost a sílu, kterou nám dává v každodennosti našeho života, když zakoušíme fyzické či morální utrpení, bolest, žal; za činy solidarity a štědrosti, ke kterým nás uschopňuje; za radost a lásku, kterou vyzařují naše rodiny, naše komunity i navzdory občasné ubohosti, násilí či strachu ze zítřka; za odvahu, která našim duším dodává ochotu se spřátelit, rozmlouvat s někým, kdo není jako my, odpustit tomu, kdo nám ublížil, zasadit se o vytváření spravedlivější a bratrštější společnosti, kde nikdo nebude opuštěný.“

Pán nás zve k cestě na druhý břeh, odkázal papež k mottu středoafrické etapy apoštolské cesty. Tímto druhým břehem je věčný život – nikoli iluzorní útěk ze světa, nýbrž povolání zavazující k vytrvalosti ve víře a lásce. Avšak bezprostřednější druhý břeh, pokračoval papež, je spása, kterou zjednává víra, a tedy skutečnost proměňující už naši přítomnost a okolní svět. Zatím však stojíme takříkajíc vprostřed řeky a potřebujeme misionářské nadšení.

„Každý pokřtěný se musí neustále odtrhávat od toho, co v něm ještě zbývá ze starého člověka, hříšníka, stále připraveného vzbudit se na povel démona. A ten se v našem světě a v těchto dobách konfliktů, nenávisti a války hodně snaží svádět člověka k sobectví, aby se v nedůvěře stáhnul do sebe, k násilí, do ničivých instinktů a pomsty, k nedbání na ty nejslabší a k jejich vykořisťování.“

Všichni musíme Pána prosit o odpuštění za přílišný odpor a otálení při dosvědčování evangelia, řekl dále Svatý otec, a první vhodnou příležitostí k tomuto úkonu je právě zahájený Jubilejní rok milosrdenství. Apoštol Ondřej se svým bratrem Petrem neváhali ani okamžik zanechat všeho, jít za Ježíšem a následovat Jej, dodal:

„Volání těchto poslů zní v našich uších více než kdykoli předtím právě tehdy, když je doba těžká; ono volání „proniklo všude na zemi a až na konec světa“ (srov. Řím 10,18; Žl 18,5). A zní dnes tady v této Středoafrické zemi, zve nás k vytrvalosti v misionářském nadšení, v misijním poslání, které potřebuje posly nové a ještě četnější, ještě velkodušnější, ještě radostnější a ještě světější. A všichni jsme povoláni být tímto poslem svému bratru z jakéhokoli etnika, náboženského vyznání, kultury, který nás očekává, často aniž to ví. Neboť, jak může tento bratr uvěřit v Krista – ptá se svatý Pavel – pokud o něm ještě neslyšel a nikdo mu ho nehlásal?“

Druhý břeh je na dosah ruky a Ježíš přechází tuto řeku s námi. On vstal z mrtvých a od té doby jsou zkoušky a utrpení vždycky příležitostí, která otevírá novou budoucnost, pokud se necháme spojit s Ním, zakončil papež svou homilii při mši svaté v Bangui. V závěru bohoslužby se papež obrátil s pozdravem a přáním k pravoslavnému patriarchovi Bartolomějovi u příležitosti dnešního patronátního svátku konstantinopolského patriarchátu.

„Dříve než o tomto svátku sv. Ondřeje udělím požehnání, bych se odsud, ze srdce Afriky, rád obrátil ke svému nejdražšímu bratru, ekumenickému patriarchovi Bartolomějovi. Přeji štěstí a bratrské vztahy a prosím, aby Pán požehnal naším sesterským církvím.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

Přímo ze stadionu se papež František papamobilem odebral na letiště v Bangui, kde se konalo protokolární rozloučení. Po šestihodinovém letu přistál papežský speciál na římském letišti Ciampino a tradiční děkovná modlitba v bazilice Panny Marie Větší pak zakončila jedenáctou apoštolskou cestu papeže Františka.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)