„Až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země“ (
Sk 1,8).
Od dob apoštolů až podnes povstal velký počet svědků, kteří hlásají Ježíše mocí Ducha svatého. Dnes si s vděčností připomínáme oběť ugandských mučedníků, jejichž svědectví lásky ke Kristu a Jeho církvi právem sahá „až na konec země“. Připomínáme si také anglikánské mučedníky, jejichž smrt pro Krista dosvědčuje ekumenismus krve. Všichni tito svědkové ve svém životě rozvinuli dar Ducha svatého a svobodně dosvědčili svoji víru v Ježíše Krista i za cenu života. Mnozí z nich byli mladí.
Také my jsme dostali dar Ducha, abychom se stali syny a dcerami Boha, ale také abychom vydávali svědectví Ježíši a všude umožňovali druhým Jej poznat a milovat. Ducha jsme dostali, když jsme byli znovu zrozeni ve křtu a když se nám dostalo posily Jeho darů v biřmování. Denně jsme povoláni prohlubovat ve svém životě přítomnost Ducha svatého a „oživovat“ dar Jeho božské lásky tak, aby byl naším zdrojem moudrosti a síly pro druhé.
Dar Ducha svatého je darem, který je dán, aby byl sdílen. Spojuje nás vzájemně jakožto věřící a živé údy mystického Kristova Těla. Nedostáváme dar Ducha svatého jen sami pro sebe, ale abychom se vzájemně podporovali ve víře, naději a lásce. Myslím na svaté Josepha Mkasa a Karla Lwangu, kteří byli ve víře poučeni od druhých a sami chtěli obdržený dar předávat dál. Dělali to v nebezpečných dobách. Byl ohrožen nejenom jejich život, ale také život mladých chlapců a děvčat, kteří byli svěřeni do jejich péče. Poněvadž rozvíjeli vlastní víru a rostli v lásce k Bohu, nebáli se nést Krista druhým, dokonce za cenu života. Jejich víra se stala svědectvím. Dnes je ctíme jako mučedníky a jejich příklad ve světě nadále inspiruje mnohé lidi. Nadále hlásají Ježíše Krista a moc kříže.
Pokud budeme jako oni mučedníci denně oživovat dar Ducha, který přebývá v našich srdcích, pak se zajisté staneme učedníky-misionáři, kterými nás chce mít Kristus. Pro svoje rodiny a přátele určitě, ale také pro ty, které neznáme, a zvláště pro ty, kteří by nám mohli být nakloněni nepříznivě, ba dokonce nepřátelsky. Tato otevřenost vůči druhým začíná v rodině, v našich domovech, kde se učíme lásce a odpuštění a kde se z lásky svých rodičů učíme poznávat milosrdenství a lásku Boží. Tato otevřenost se projevuje také péčí o staré a chudé lidi, vdovy a sirotky.
Svědectví mučedníků ukazuje všem, kteří se seznámili s jejich příběhem, tedy i dnes, že mondénní rozkoše a pozemská moc nedávají radost a pokoj natrvalo. Je to spíše věrnost Bohu, čestný a bezúhonný život a opravdová starost o dobro druhých, které nám přinášejí onen pokoj, jenž svět nemůže nabídnout. Neumenšuje to naši péči o tento svět, jako bychom si hleděli pouze budoucího života. Naopak, nabízí životu v tomto světě smysl a pomáhá nám dosáhnout k těm, co se ocitli v nouzi, spolupracovat s druhými na obecném dobru a na vytváření spravedlivější společnosti, která bude prosazovat lidskou důstojnost, aniž by někoho vylučovala, a která bude hájit život, Boží dar, a opatrovat divy přírody, stvoření, náš společný dům.
Drazí bratři a sestry, toto je odkaz, který jste obdrželi od ugandských mučedníků: životy poznamenané mocí Ducha svatého, životy dosvědčující i nyní proměňující moc evangelia Ježíše Krista. Tento odkaz si nelze osvojit vzpomínkou na okolnosti nebo jejich konzervováním v muzeu jako by to byly cenné drahokamy. Ctíme je doopravdy a ctíme všechny svaté, když dosvědčujeme Krista ve svých domovech a našim bližním, na pracovištích a v občanské společnosti, ať už zůstáváme doma anebo se vydáme do nejvzdálenějšího kouta světa.
Kéž se ugandští mučedníci spolu s Marií, Matkou církve, za nás přimlouvají, a Duch svatý v nás zapálí oheň božské lásky!
Omukama Abawe Omukisa! (Bůh vám žehnej!)
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
