Rádio Vaticana

Filadelfie. 1. „Náboženská svoboda umožňuje lidem rozmlouvat bez hašteření“ řekl Petrův nástupce na místě zrodu Deklarace nezávislosti Spojených států ve Filadelfii.
2. „Rodina je »továrna« na naději“ řekl na vigilii Světového setkání rodin.

ad 2. Filadelfie má v dějinách Spojených států obrovský význam, protože v tomto městě byla 4. července roku 1776 sepsána Deklarace nezávislosti a později Ústava Spojených států amerických. Poslední dekádu osmnáctého století byla Filadelfie hlavním městem tohoto nového politického útvaru. V sobotu odpoledne se ve zdejším Národním historickém parku nezávislosti, který zmíněnou událost připomíná, papež František setkal s filadelfskou komunitou imigrantů, tvořenou zvláště latinskoamerickou populací.

Setkání za náboženskou svobodu, jak bylo organizátory papežovy pastorační návštěvy prezentováno, označil Petrův nástupce za jeden z vrcholných momentů svojí návštěvy ve Spojených státech amerických a pronesl při té příležitosti poměrně obsáhlou a pozoruhodnou promluvu. Vyšel v ní právě z Deklarace Nezávislosti, která „stvrdila, že všichni muži a ženy jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni svým Stvořitelem jistými nezcizitelnými právy a že vlády existují proto, aby chránily tato práva“.

„Na tomto místě, které je modelovým symbolem vzoru Spojených států amerických, bych spolu s vámi chtěl přemýšlet o právu na náboženskou svobodu. Je to základní právo, které utváří způsob, jakým sociálně i osobně jednáme se svými bližními, jejichž náboženská přesvědčení jsou jiná než naše. Je to ideál mezináboženského dialogu, ve kterém všichni muži a ženy různých náboženských tradic mohou bez hašteření rozmlouvat. Toto umožňuje náboženská svoboda.“

„Náboženská svoboda – řekl dále papež - v sobě určitě zahrnuje právo klanět se individuálně i společně Bohu podle svého svědomí. Náboženská svoboda však svojí povahou transcenduje místa náboženského kultu jakož i sféru jednotlivců a rodin. Náboženství, náboženská dimenze totiž není nějakou subkulturou, nýbrž je součástí kultury jakéhokoli lidu a jakéhokoli národa.“

„Různé naše náboženské tradice slouží společnosti především poselstvím, které hlásají. Vybízejí jednotlivce i společnosti, aby se klaněly Bohu, prameni veškerého života, svobody a dobroty. Odkazují k transcendentní dimenzi lidské existence a naší neredukovatelné svobody tváří v tvář jakémukoli nároku absolutní moci. Je třeba pohlédnout do dějin, zvláště do minulého století, abychom spatřili krutosti, které napáchaly systémy hodlající vybudovat takový či onaký „pozemský ráj“, ovládnout národy, podrobit je zdánlivě neoddiskutovatelným principům a upřít jim jakákoli práva. Naše bohaté náboženské tradice se snaží nabízet smysl a směr, „mají motivační potenciál, který otevírá stále nové obzory, podněcuje k přemýšlení, otevírá mysl i vnímavost“ (Evangelii gaudium, 256). Volají ke konverzi, ke smíření, k nasazení za budoucnost společnosti, k obětování sebe ve službě obecnému dobru a k soucitu s těmi, kdo se ocitli v nouzi. Jádrem jejich duchovního poslání je hlásat pravdu a důstojnost člověka a také lidská práva.“

Naše náboženské tradice – pokračoval František - nám připomínají, že jsme jakožto lidé povoláni uznávat jiného/Jiného, který zjevuje naši vztahovou totožnost, tváří v tvář každému pokusu zavést uniformitu, která by nám byla vnucována egoismem silného, konformismem slabého anebo utopistickou ideologií.

„Ve světě, kde se různé formy moderní tyranie snaží potlačit náboženskou svobodu nebo se ji snaží redukovat na subkulturu postrádající právo vyjadřovat se ve veřejné sféře anebo se pokoušejí používat náboženství jako záminku k nenávisti a brutalitě, je nezbytné, aby stoupenci různých náboženských tradic sjednotili svůj hlas a hlásali mír, toleranci a úctu k důstojnosti a právům ostatních.
Žijeme v době „globalizace technokratického paradigmatu“ (Laudato si´, 106), který vědomě usiluje o jednorozměrnou uniformitu a snaží se v povrchním úsilí o jednotu eliminovat všechny diference a tradice. Náboženská vyznání mají proto právo a povinnost dát na srozuměnou, že je možné vytvořit společnost, v níž „zdravý pluralismus, který opravdu respektuje druhé a hodnoty jako takové“ (Evangelii gaudium, 255) je „cenný spojenec v úsilí o obranu lidské důstojnosti… a cestou míru pro náš raněný svět“ (tamt. 257).“

Papež v závěru své promluvy hispánskou komunitu ve Filadelfii vybídnul:

„Prosím vás, nestyďte se za své tradice! Nezapomeňte na poučení, která jste přijali zvláště od svých starších a která jsou přínosem, jímž můžete obohatit život této americké země. Opakuji, nestyďte za to, co je vám vlastní, za krev svého života. Jste také povoláni být odpovědnými občany a stejně jako to s takovou vehemencí učinili ti, co přišli před vámi, přispívat plodně k životu komunit, ve kterých žijete. Myslím zvláště na vroucí víru mnohých z vás, na hluboký smysl pro rodinný život a na všechny ostatní hodnoty, které jste zdědili. Tím, co přinesete, nejenom najdete své místo tady, ale pomůžete zevnitř obnovovat společnost. Neztrácejte paměť toho, k čemu tady došlo před více než dvěma stoletími. Neztrácejte paměť oné Deklarace, která prohlásila, že všichni muži a ženy byli stvořeni sobě rovni, jsou nadáni svým Stvořitelem jistými nezcizitelnými právy a že vlády existují proto, aby tato práva chránily.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy na setkání s latinskoamerickými imigranty je ZDE

Řekl papež na setkání za náboženskou svobodu ve filadelfském Independence National Historic Park.

ad 2. Tisíce lidí pozdravovaly Petrova nástupce, když v otevřeném voze projížděl širokou filadelfskou třídou, nesoucí jméno místního rodáka Benjamina Franklina. Právě na tomto bulváru, lemovaném stromořadím, se v sobotu večer shromáždili účastníci VIII. Světového setkání rodin ke svátku rodiny a modlitební vigilii. V několikahodinovém programu zaznělo hodně hudby – od gospelových songů Arethy Franklinové přes rockovou kapelu až po anglický Otče náš tenoristy Andrey Bocelliho. Atraktivní podívaná však nezastínila duchovní poselství, která předávala šestice svědectví, doprovázená četbou Písma, papežských dokumentů o rodině i jiných textů. Vystoupili zástupci všech světadílů: snoubenci z Austrálie stejně jako argentinský manželský pár, který právě oslavil diamantovou svatbu. Křesťanská rodina z Jordánska, která vyprávěla o chudobě, náboženském pronásledování, emigraci a válce i rodina z Nigérie, která sdílela své utrpení, uzdravení a odpuštění. Promluvila ukrajinská matka se dvěma syny, kteří emigrovali do Spojených států, i žena, která na vlastním těle prožila zázrak uzdravení na přímluvu filadelfské rodačky sv. Kateřiny Drexelové. Prarodiče z New Yorku poukázali na krásu otevřené a početné rodiny, zatímco Gianna Emanuela Mollová přečetla jeden z dopisů své matky. Dětská lékařka a italská světice Gianna Berettová Mollová, která za rodinu přinesla nejvyšší oběť, je spolu se sv. Janem Pavlem II. patronkou Světového setkání rodin.

Pro každého řečníka je těžké vstoupit do atmosféry tak velikého setkání, avšak papež František se své úlohy zhostil se svým charismatem pastýře. Mluvil s elánem a nadšením, ze kterých mu nic neubralo předcházejících osm dní náročného programu, ani dlouhé večerní umělecké pásmo. Hovořil spatra a ihned v úvodu poděkoval jak za umělecká vystoupení, tak za pronesená svědectví i za přítomnost tisíců rodin, která je rovněž svědectvím. To vše totiž vede k Bohu, který je pravdivý, krásný a dobrý, zdůraznil. Také Petrův nástupce se pak podělil o jednu příhodu:

„Jednou mi jedno dítě položilo otázku – a vy víte, že děti se ptají na těžké věci. „Otče, co dělal Bůh předtím, než stvořil svět?“ Ujišťuji vás, že jsem odpovídal jen s námahou. Vyslovil jsem, co nyní říkám také vám: před stvořením světa Bůh miloval (...), a to láskou tak velikou, že musela vyjít sama ze sebe. (...) Tehdy Bůh stvořil svět. (...) Ale to nejkrásnější, co Bůh stvořil, jak nám říká Bible, je rodina.“

Bůh rodině předal veškerou svou lásku, krásu a pravdu. Rodina se stává rodinou právě tehdy, když je schopna otevřít náruč a tuto lásku přijmout. Rodina má božské občanství, podotkl papež. Bůh jí neušetřil křížů, ani problémů. Ale všechny problémy lze překonat láskou.

„V rodinách se hádáme, někdy létají talíře, z dětí nás bolí hlava a o tchýních ani nemluvě...V rodinách je kříž stále přítomný. Vždycky. Avšak po kříži přichází vzkříšení, protože Boží Syn otevřel tuto cestu. Proto je rodina – omluvte ten výraz – továrnou na naději, naději v život a vzkříšení, v Bohem otevřenou cestu.“

Papež upozornil na náročnost rodinného života, spojenou zejména s výchovou dětí. „Často vídám vatikánské zaměstnance, jak do práce přicházejí s kruhy pod očima, protože u dětí probděli celou noc“, podotkl. Přesto Svatý otec v samém závěru své promluvy rodiny vybídl k mimořádné péči o děti a o prarodiče. Jsou totiž silou budoucnosti a pamětí minulosti.

Světové setkání rodin se završilo nedělní odpolední mší svatou, která začíná v deset hodin v noci našeho času. Dnes dopoledne papež František oslovil zhruba tři stovky biskupů, kteří se spolu s rodinami účastnili jejich setkání. Pastýři ze světových diecézí se shromáždili ve filadelfském semináři sv. Karla Boromejského. Poté papež navštívil mužskou věznici nedaleko Filadelfie, kde pozdravil asi stovku zástupců z tamních více než dvou tisíc vězňů. Ke slovům papeže Františka, která pronesl při obou těchto příležitostech, se samozřejmě ještě vrátíme.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)