Dnes ráno jsem se trochu poučil o dějinách této nádherné katedrály. Dějinách, které jsou za jejími zdmi a vitrážemi. Líbí se mi však také, že dějiny církve v tomto městě a v tomto státě jsou dějinami, které nezahrnují pouze výstavbu zdí, ale také jejich boření. Jsou to dějiny, které vyprávějí o mnoha pokoleních katolíků, kteří se vydali na periferie vytvářet komunitu prostřednictvím bohoslužby, školství, charity a služby společnosti.
Tyto dějiny jsou patrné na mnoha svatyních, které povstaly v tomto městě, a v četných farních kostelech, jejichž zvonice promlouvají o přítomnosti Boha v našich komunitách. Je vidět v úsilí všech těch kněží, řeholníků a laiků, kteří se oddaně po staletí věnovali duchovním potřebám chudých, imigrantů, nemocných a vězněných. A je vidět ve stovkách škol, kde řeholní bratři i sestry učili děti číst a psát, milovat Boha a bližního, a přispívat jako dobří občané životu společnosti Spojených států. To všechno je obrovské dědictví, které jste obdrželi a které jste povoláni rozmnožovat a předávat.
Většina z vás zná příběh svaté Kateřiny Drexel, jedné z velkých světic, které vzešly z této místní církve. Když mluvila s papežem Lvem XIII. o nezbytnosti misií, tento velice moudrý papež se jí záměrně zeptal: „A ty? Co budeš dělat ty?“ Tato slova změnila její život, protože jí připomněla, že vlastně každý křesťan, muži či žena, obdržel silou křtu misijní poslání. Každý z nás musí odpovědět, jak nejlépe umí na Pánovo povolání vytvářet Jeho Tělo, církev.
„A ty?“ Chtěl bych zdůraznit dva aspekty těchto slov v kontextu našeho zvláštního poslání, jehož cílem je předávat radost evangelia a vytvářet církev jako kněží, jáhni nebo členové institutů zasvěceného života.
Ona slova „A ty?“ jsou v první řadě určena mladému člověku, mladé ženě se vznešenými ideály a změnila její život. Přiměla ji k přemýšlení o nezměrné práci, do níž je třeba se pustit, a umožnila jí uvědomit si, že je povolána něco v tom podniknout. Kolik mladých v našich farnostech a školách má tytéž ideály, tutéž velkodušnost a lásku ke Kristu a církvi! Ptám se vás: Vystavujeme je zkoušce? Dáváme jim prostor a pomáháme jim realizovat jejich poslání? Nacházíme způsob, jak sdílet jejich nadšení a jejich dary v našich komunitách, zejména prokazováním skutků milosrdenství a pozorností vůči druhým? Sdílíme svoji radost a svoje nadšení ve službě Pánu?
Jedna z velkých výzev církve v této chvíli je umožnit, aby ve všech věřících vzrůstal smysl pro osobní odpovědnost za poslání církve a uschopnit je k plnění této odpovědnosti jako učedníky-misionáře, jako kvas evangelia v našem světě. To vyžaduje kreativitu v přizpůsobení se měnícím se situacím a předáváním odkazu minulosti nejenom udržováním struktur a institucí, které jsou užitečné, ale především otevřením se možnostem, které nám dává objevit Duch, a předáváním radosti evangelia každý den a v každé fázi našeho života.
„A ty?“ Je příznačné, že tato slova řekl starý papež ženě, laičce. Víme, že budoucnost církve v rychle se měnící společnosti vyžaduje již nyní velice aktivní účast laiků. Církev ve Spojených státech se vždycky vyznačovala velkým nasazením v katechezi a ve školství. Naše dnešní výzva spočívá v tom, abychom na těchto pevných základech stavěli a nechali růst smysl pro spolupráci a spoluzodpovědnost v plánech našich farností a institucí. To neznamená zříkat se duchovní autority, která je nám svěřena, ale spíše rozlišovat a moudře doceňovat rozmanité dary, které Duch sesílá své církvi. Znamená to vážit si zvláště nezměrného přínosu, který do života našich komunit vnesly a vnášejí ženy, laičky i řeholnice.
Drazí bratři a sestry, děkuji vám za to, jak každý z vás odpovídá na Ježíšovu otázku, která inspirovala vaše osobní povolání: „A ty?“. Osvěžte radost onoho prvního setkání s Ježíšem a čerpejte z oné radosti obnovenou věrnost a sílu. Těším se, že s vámi budu trávit tyto dny a prosím vás, abyste můj srdečný pozdrav předali těm, kteří tady nemohou být s námi, zvláště četným kněžím a zasvěceným osobám, kteří jsou s námi spojeni duchovně.
Během těchto dnů Světového setkání rodin vás chci poprosit, abyste uvažovali zejména o naší službě rodinám, párům, které se připravují na manželství, a naší mládeži. Vím, že ve vašich místních církvích se dělá hodně pro rodiny a jejich potřeby podporováním jejich víry. Prosím vás, abyste se za ně vroucně modlili, stejně jako za rozhodnutí příští synody o rodině.
S vděčností za to všechno, co jsme obdrželi, a v bezpečné důvěře uprostřed svých potřeb, obraťme se k naší nejsvětější Matce Marii. Ať se přimlouvá svojí mateřskou láskou za církev v Americe, aby stále rostla v prorockém svědectví moci kříže jejího Syna a přinášela radost, naději a sílu našemu světu. Modlím se za každého z vás a prosím vás, abyste se modlili za mne.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
