Nový portál Vatikánského rozhlasu

Santiago de Cuba. 1. Setkání papeže s Kubánskými biskupy v Santiago de Cuba.
2. Mše v národní mariánské svatyni Panny Marie Milosrdné z El Cobre.
3. „Rodina nás chrání před manipulací a ovladatelností“ – řekl papež František na setkání s rodinami.

ad 1. Ještě v pondělí večer se papež František z kubánského města Holguín odebral do 150 km vzdáleného Santiaga de Cuba, kde se v místním semináři poblíž mariánské svatyně El Cobre, setkal s Kubánskou biskupskou konferencí. Korespondent anglické redakce Vatikánského rozhlasu Sean Lowett z místa setkání referuje:

„Cesta k poutnímu chrámu byla nově vyasfaltovaná, vegetace po obou stranách je pečlivě přistřižena. Domy i zdi jsou zjevně nově natřeny (samozřejmě pouze směrem do ulice). Papežský vůz se pohybuje rychle. Na Kubě je období hurikánů a prší tak vydatně, že Sierra Maestra se změnila jen v černou siluetu kopců v pozadí. Lidé stojí ve dveřích a pod chatrnými deštníky nesměle mávají ve snaze identifikovat muže v bílém v každém autě, které projede. A když se konečně objeví a povzbudivě jim pokyne, neozývají se tu divoké pokřiky a popěvky, které obvykle doprovázejí papežův příjezd. Tady jsme totiž na posvátné půdě. Svatyně Naší Paní z El Cobre uchovává drobnou dřevěnou sošku P. Marie s dítětem Ježíšem starou přes 400 let, jedno z nejuctívanějších mariánských vyobrazení na světě, symbol Kuby. Když v roce 1953 Ernest Hemingway dostal Nobelovu cenu, věnoval svatyni svou zlatou medaili. Jan Pavel II. v roce 1998 přivezl zlatou korunku, Benedikt XVI. před třemi lety zlatou růži. A právě tady, daleko od jásajících davů, se papež František rozhodl setkat a modlit se společně s kubánskými biskupy. Soukromé setkání za zavřenými dveřmi, bez oficiálních proslovů, fotografií a mikrofonů. Je to příležitost promluvit svobodně a upřímně s bratry biskupy o tom, co jim skutečně leží na srdci. Po rozhovoru následovala společná modlitba v mariánské svatyni, které při té příležitosti František daroval stříbrnou vázu s dvanácti žlutými a bílými keramickými růžemi. Tímto symbolickým darem papež napodobil lidový projev zdejší mariánské úcty, kterou poutníci vyjadřují přinesením kytice květů.“

ad 2. Duchovním vrcholem kubánské etapy nynější apoštolské cesty papeže Františka se stala dnešní ranní mše svatá v mariánské svatyni v Cobre. Petrův nástupce ve své poslední homilii na kubánské půdě vyzval, aby církev po vzoru Panny Marie dokázala doprovázet lidi v situacích, které mohou působit rozpaky. A dodal: Naší revolucí je něha a láska. Papež vyšel z první kapitoly Lukášova evangelia, která popisuje Mariinu návštěvu u Alžběty.

„Spatřujeme tu Marii, první učednici. Mladá dívka, možná ve věku mezi 15 a 17 lety, kterou v jedné palestinské vesnici navštívil Pán, aby jí oznámil, že se stane matkou Spasitele. Ani ji nenapadne, aby se cítila povýšeně, anebo aby si myslela, že jí teď všichni přijdou pomáhat a sloužit. Jde, aby pomohla své sestřenici Alžbětě. Radost, která pramení z vědomí, že Bůh je s námi, (…) probouzí srdce, uvádí do pohybu naše nohy, pohání nás ven, dovádí nás k tomu, abychom obdrženou radost sdíleli ve službě a oddanosti, a to ve všech oněch „rozpačitých“ situacích, které naši blízcí či příbuzní prožívají.“

„Evangelium nám říká, že Maria se vydala na cestu a spěchala“, pokračoval Svatý otec, „šla pomalým, avšak vytrvalým krokem“. Umění navštěvovat se od té doby pro Marii stalo zvláštním rysem, jak dokazují dějiny mnoha národů, včetně kubánského.

„Kubánská vlast se zrodila a vyrůstala ve vřelé oddanosti milosrdné Panně. (…) Vaši krajané to před sto lety potvrdili, když požádali papeže Benedikta XV., aby prohlásil Pannu Marii milosrdnou z Cobre patronkou Kuby. Napsali tehdy: „Nepřízeň ani útrapy neuhasily víru a lásku, které této Panně vyznává náš katolický lid. Ba právě naopak – za pohnutých životních okolností, když jsme byli nablízku smrti či zoufalství, se vždy objevila tato požehnaná a navýsost kubánská Panna, jako světlo, které zahání každé nebezpečí, a jako útěšná rosa. Tak ji milovaly naše nezapomenutelné matky a tak jí žehnaly naše manželky.“

František na tomto místě poukázal na výjimečnou roli kubánských žen při předávání víry. „Babičky a matky se ve své něze a lásce stávaly znamením navštívení, odvahy a víry pro své vnuky a ve svých rodinách“. Právě díky nim nikdy neustalo vanutí Ducha svatého v tepotu kubánského lidu, dodal.

„Pokaždé, když pohlédneme na Marii, opět věříme v převratnou sílu něhy a lásky“ (Evangelii gaudium, 288). Pokolení za pokolením a den za dnem jsme zváni, abychom se obnovovali ve víře. Jsme vyzýváni, abychom prožívali převratnost něhy jako Maria, Matka milosrdenství. Jsme zváni, abychom vycházeli ze svých domovů, upírali zrak na druhé a měli pro ně otevřené srdce. Naše revoluce se uskutečňuje skrze něhu a skrze radost, která se vždy mění v blízkost a soucit a vede nás k zájmu o život druhých lidí, abychom jim mohli sloužit.“

Víra nás nutí k vycházení z domu, k setkávání s ostatními lidmi, ke sdílení. Jako Maria chceme být sloužící církví, která vychází z domu, ze svých chrámů a sakristií, aby provázela životem, podporovala naději, byla znamením jednoty. Chceme být církví, která staví mosty, boří dělící zdi a rozsévá smíření, zdůraznil Svatý otec.

„Jako Maria chceme být církví, která své lidi dokáže doprovázet všemi „rozpačitými“ situacemi, která se angažuje v životě, kultuře a společnosti, která se neskrývá, nýbrž kráčí se svými bratry.(…) To je náš nejcennější „kov“, naše největší bohatství a také nejlepší dědictví, které po sobě můžeme zanechat: naučit se jako Maria vycházet z domu po stezkách navštívení. A naučit se s Marií modlit, protože její modlitba je naplněna pamětí a díkůvzdáním. Je to chvalozpěv Božího lidu, který kráčí dějinami. A je to živoucí památka Boha v našem středu, trvalá památka Boha, který pohlédl na nepatrnost svého lidu, ujal se svého služebníka, jak navěky slíbil našim předkům a jejich potomkům.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

V závěru mše svaté papeže pozdravil místní arcibiskup, mons. Dionisio García Ibáñez. Požádal jej o slavnostní zahájení jubilejního mariánského roku, který bude připomínat sté výročí vyhlášení Panny Marie z Cobre patronkou Kuby papežem Benediktem XV.

„Přeji vám hodně štěstí v jubilejním roce. Kéž vám Panna Maria žehná a dává každému z vás to, po čem nejvíce touží a co nejvíce potřebuje. A nezapomínejte se za mne modlit. Děkuji.”

Loučil se papež František s mariánskou svatyní, ve které opětovně pozdravil kubánského prezidenta Raúla Castra. Hlava státu se účastnila všech papežských bohoslužeb.
Z poutní mariánské svatyně se Petrův nástupce vydal do devatenáct kilometrů vzdálené katedrály Panny Marie Nanebevzaté, kde setkáním s rodinami jeho pastorační návštěva vyvrcholila.

ad 3. Setkání s rodinami – jak řekl papež sám – bylo jakousi „třešničkou na dortu“. František poděkoval za vřelé přijetí, kterého se mu na tomto karibském ostrově dostalo, a pronesl pak pozoruhodnou katechezi o rodině jakožto privilegovaném místě, jehož prostřednictvím dává Ježíš poznat člověku Boží plán. „Ježíš – řekl papež – si často vybírá chvíle rodinného setkání, zvláště u stolu, aby ukazoval Boží lásku.“

„Ježíš si vybírá tento prostor, aby vstoupil do našich domovů a pomohl nám objevovat, že Duch je živý a působí v našich domovech a v našich všedních věcech. Doma se učíme bratrství, solidaritě a tomu, abychom nebyli neomalení. Doma se učíme vzájemně se přijímat, vážit si života jako požehnání a vnímat, že jeden druhého potřebujeme, abychom mohli jít vpřed. Doma zakoušíme odpuštění a neustále jsme zváni, abychom odpouštěli a nechali se přetvářet. Je to zajímavé, ale doma není místo pro masky, jsme takoví, jací jsme, a cítíme nutkání usilovat tím či oním způsobem o to, co je pro druhé nejlepší.“

V mnoha dnešních kulturách – řekl dále papež - se vytrácejí tyto prostory a mizejí tyto rodinné chvíle, postupně všechno směřuje k oddělenosti a izolaci, málo je společných chvil umožňujících jednotu a bytí rodiny. Potom se neumí čekat, neumí se prosit o dovolení, nežádá se o odpuštění, neumí se děkovat, protože dům zůstává prázdný. Ne že by chyběli lidé, nýbrž vztahy, chybějí lidské kontakty…

„Bez rodiny, bez rodinného tepla se život stává prázdným, začínají chybět sítě, které nás táhnou v těžkostech, sítě, které nás v každodenním životě drží a motivují v zápase o prosperitu. Rodina nás chrání před dvěma aktuálními situacemi, dvěma věcmi, ke kterým dnes dochází. Je to fragmentace, to znamená rozdělení a pak zmasovění. V obou případech se lidé mění na izolované jedince, kteří jsou snadno manipulovatelní a snadno ovladatelní. Ve světě tedy nacházíme rozdělené, zlomené a vysoce zmasověné společnosti, které jsou důsledkem rozpadu rodinných vazeb, a tím, že se vytrácejí vztahy, které z nás činí lidi a učí nás být lidmi.“

„Dnes se hodně diskutuje o budoucnosti, o světě, který chceme zanechat svým dětem, o společnosti, jakou pro ně chceme. Myslím, že jedna z možných odpovědí se ukazuje při pohledu na vás,“ – řekl papež:

„Chceme zanechat svět, ve kterém budou rodiny. To je to nejlepší. Zanechejme světu rodiny! Zajisté, neexistuje dokonalá rodina, neexistují dokonalí manželé, ani dokonalí rodiče či děti... Neexistují. Nebrání to však tomu, aby byli odpovědí zítřku. Bůh nás podněcuje k lásce a láska se vždycky nasazuje za ty, které miluje. Proto se o svoje rodiny starejme, jsou to pravé školy zítřka. Pečujme o svoje rodiny, které jsou pravým prostorem svobody. Pečujme o svoje rodiny, které jsou pravými centry lidství.“

Řekl mimo jiné papež František na včerejším setkání s kubánskými rodinami.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy na setkání s rodinami je ZDE

Potom už následovalo loučení. Z letiště v Santiago de Cuba, kam přišel papeže vyprovodit prezident Raul Castro, se Svatý otec těsně po poledni vydal na tří a půlhodinový let do Washingtonu. Na zdejším vojenském letišti jej kolem 22 hodiny našeho času, tedy v 16 hodin tamějšího času, neformálně přivítá prezident Barack Obama.

„Doufáme, že návštěva papeže Františka přinese nový impuls pro rozvoj kubánské církve. Ačkoli v posledních letech došlo ke zlepšení, situace církve na ostrově není bezproblémová,“ říká Ulrich Kny, který zodpovídá za projekty nadace Kirche in Not na Kubě a nyní rovněž doprovází papeže na jeho cestě. „Na ostrově stále platí tíživé restrikce. Postavit nový kostel je v podstatě nemožné,“ podotýká Kny. Vyjadřuje naději, že Františkova návštěva zapůsobí podobně jako cesta Jana Pavla II., díky níž vláda zrušila celou řadu zákazů ohledně veřejných projevů kultu, včetně sloužení mše svaté. „Také návštěva Benedikta XVI. v roce 2012 měla významný dopad, připomeňme pozemky věnované církvi Raulem Castrem.“ Na tomto místě na havanském předměstí Reparto Bahia nyní roste kostel zasvěcený sv. Janu Pavlu II., na jehož stavbu Kirche in Not přispěla částkou přes 45 tisíc euro. Nadace se také podílí na rekonstrukci mnoha z 60 nemovitostí zkonfiskovaných režimem a nedávno vrácených prezidentem Castrem.
Nadace Kirche in Not pomáhá na Kubě od roku 1962. Kromě rekonstrukcí církevních budov a zajišťování další materiální pomoci přispívá také na vydávání náboženských textů, jako je Bible pro děti, Youcat nebo Katechismus. „Pětapadesát let komunismu zemi poznamenalo. – dodává Kny – A přestože jsou Kubánci z 60% katolíci, na mši přichází pravidelně pouhá 2% obyvatel.“
V roce 2014 financovala Kirche in Not na Kubě 90 projektů v hodnotě 1 milion 600 tisíc euro. V prvních měsících letošního roku tato nadace papežského práva věnovala místní církvi přes 800 tisíc euro na 58 projektů.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)