Nový portál Vatikánského rozhlasu

Ostie. V neděli odpoledne se papež František vydal na návštěvu římské farnosti Panny Marie Královny míru v Ostii, jen pár set metrů od šumícího mořského příboje. Poměrně velký kostel zbudovaný před 90 lety v neoklasicistním slohu slouží asi 20 tisícům obyvatel, kteří bydlí na území této farnosti. Pastorační návštěva proběhla podle obvyklého scénáře, tedy nejprve oddělená setkání papeže s různými skupinami farníků bez předem napsaných promluv: s nemocnými a starými lidmi, potom s dětmi a mládeží a nakonec s rodinami dětí, které byly pokřtěny během uplynulého roku. Vyvrcholením asi tříhodinové návštěvy farnosti byla společná eucharistie, před jejímž zahájením papež jako obvykle usedl na chvíli do zpovědnice a uděloval svátost smíření.

Papež František se z Vatikánu vydal vozem těsně po patnácté hodině a cestou se zastavil v nedalekém Lunaparku u Ostijského pobřeží, aby zde navštívil tříčlennou komunitu Malých sester Ježíšových, které zde žijí v karavanech a věnují se komunitě zdejších cirkusáků, kolotočářů a migrantů romského etnika. V jednom z karavanů mají také vlastní kapli. František se již z dřívějška znal s jednou zdejší sestrou, 72-letou Jenoféfou, která mezi migranty působí již 46 let. Do Ostie přišla před šesti lety z Argentiny.
Po příjezdu do Ostijské farnosti se papež nejprve setkal s nemocnými a starými lidmi:

„Staří mají životní zkušenost a zprostředkovávají nám paměť rodiny i lidu. Na životní pouti je paměť velice důležitá. Nemocní se podobají trpícímu Ježíšovi, protože nesou kříž jako On. V tomto smyslu jste privilegovaní. Děkujme Pánu, že zdejší komunita na staré a nemocné lidi dbá. Komunita, která by se o staré lidi nestarala, by nebyla v pořádku, něco by postrádala.“

„Jsem také trochu starý a trochu nemocný,“ řekl František na závěr setkání s přibližně stovkou nemocných a starých lidí, které před tím jednotlivě pozdravil, a požádal je o modlitbu za sebe.
Neméně dojemné bylo setkání s několika desítkami dětí. Byli mezi nimi rovněž při farnosti působící skauti, kteří papeži darovali šátek, odznak své příslušnosti. František odpověděl na dvě otázky. Týkaly se toho, jak si uchovat a předávat druhým radost.

„Dnešek byl pro vás asi trochu pokušením. V dnešním slunném počasí jste se mohli vydat spíše na pláž, ale přišli jste sem. V životě je třeba se neustále rozhodovat. Jsou rozhodnutí obtížná a nepříliš pěkná. Když musím například dělat úkoly do školy. Je možné si místo toho zvolit nějakou zábavu. Ta však nedá pravou radost. Rozdíl mezi volbou zábavy a správnou volbou spočívá v radosti, která vychází ze srdce. Radost nelze koupit na trhu. A nelze ji vyhrát třeba někde v Lunaparku. Radost je dar, dárek Ducha svatého, o který máme prosit: Pane dej mi radost!“

„Smutek je vlastní egoismu, který chce všechno. Radost dává dělení se s druhými.“ řekl papež dětem na závěr setkání s nimi.

Rodiny s malými dětmi, které byly letos pokřtěny, papež utvrdil v tom, že „nejlepší, co můžeme dětem dát, je světlo víry spolu s křesťanským svědectvím“ a požádal je také o modlitbu za sebe, aby „mohl konat to, co po něm žádá Ježíš“.

Následovala bohoslužba, které se v kostele a na rozlehlém prostranství před ním, účastnilo několik tisíc lidí. Papež ve své homilii rozvíjel myšlenku ze své polední promluvy na Svatopetrském náměstí, ve které komentoval Ježíšovo podobenství o vinném kmeni a ratolestech:

„Každá ratolest, která nezůstává spojena s kmenem, zanikne, nedá ovoce. A zůstat v Ježíši znamená, že jsme sjednoceni s Ním, abychom od Něho přijímali život, lásku a Ducha svatého. Je pravda, že všichni jsme hříšníci, ale zůstaneme-li v Ježíši jako ratolesti na vinném kmeni, Pán přijde. Trochu nás pročistí, abychom mohli nést více ovoce. On se stará neustále, ale jestli se od Něho odtahujeme a nezůstáváme v Něm, pak jsme křesťany jenom ve slovech, nikoli v životě, a jsme mrtví, protože neneseme ovoce.“

„Je to putování - řekl dále papež - pro které je podstatná modlitba a svátostný život. Odtahovat se musíme od svých defektů, které nosíme s sebou:

„Když propíráme druhé řečmi, nezůstáváme v Ježíši. To Ježíš nikdy nedělal. Když lžeme, nezůstáváme v Ježíši, který to také nikdy nedělal. Když druhé podvádíme špinavými obchody, jsme ratolestmi mrtvými a nezůstáváme v Ježíši. Zůstávat v Ježíši znamená dělat totéž, co dělal On. Konat dobro, pomáhat druhým, modlit se k Otci, pečovat o nemocné, pomáhat chudým, mít radost z Ducha svatého.“

„Věřit znamená být blízko Pánu, pokračoval František, vždy připraveni druhým odpustit.“

„Ježíš je dobrý, zve nás, abychom zůstávali s Ním. On nám dává sílu a když sklouzneme do hříchu – a hříšníci jsme všichni – On nám odpouští, protože je milosrdný. On po nás chce jen dvě věci, abychom zůstávali v Něm a nebyli pokrytci. Tak roste křesťanský život.“

Řekl mimo jiné papež František při nedělní bohoslužbě v římské farnosti Panny Marie Královny míru.

(mig)