Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. V apoštolské exhortaci Evangelii gaudium věnuje Petrův nástupce několik paragrafů (71-75)„výzvám městských kultur“. Dnes o nich promluvil ze své vlastní zkušenosti buenosaireského arcibiskupa před biskupy a kardinály pěti světadílů, kteří o velkoměstské pastoraci v těchto dnech rokovali v Barceloně. Papež ihned vymezil, že městská pastorace nestojí v protikladu k venkovské, a zevrubně definoval některé její aspekty (dialog s multikulturním kontextem, vztah k lidové zbožnosti, chudoba a marginalizace ve městě). Tato pastorace vyžaduje zásadní změnu mentality, což může být náročné.

„Jde o skutečnou církevní transformaci. Vše se pojímá v misijním klíči. Mění se mentalita: namísto, abych přijímal, vycházím ven. Nečekám, až někdo přijde, ale jdu ho sám hledat. To je podle mne klíč! Vycházet, abych potkal Boha, který bydlí ve městě a přebývá v chudých. Usnadňovat setkání s Pánem. Zpřístupnit svátost křtu. Kostely stále otevřené. Sekretariáty s takovou otevírací dobou, aby do nich pracující člověk vůbec mohl přijít. Katecheze přiměřené obsahem a uzpůsobené městskému časovému rozvrhu.“

V této změně mentality si církev musí uvědomit, že již není jediným kulturním referentem jako v minulosti, které vtiskla křesťanské hodnoty a kulturní formy. Tato doba již pominula, dnes není církev na kulturním poli jediná, nejdůležitější ani nejvíce naslouchaná.

“Potřebujeme proto změnu pastoračním mentality, avšak nikoliv směrem k pastoračnímu relativismu, který ve snaze o přítomnost v „kulturní kuchyni“ ztrácí evangelní horizont, ponechává tak člověka sobě napospas a vymaňuje jej z Božích rukou. To je ta nejpohodlnější relativistická cesta, avšak nikoli pastorace. Nevede ji skutečný zájem o člověka. Naopak jej vystavujeme dvěma stejně vážným nebezpečím – ukrýváme před ním Ježíše a pravdu o člověku samém. Tato cesta člověka dovádí do samoty smrti.“

Proto je třeba najít odvahu k odvážné a neúzkostné evangelizující pastoraci. Beze studu a bez váhání hlásat Ježíše Krista, vyzýval Svatý otec.

„Je pro nás snazší víru udržovat než jí dopomoci ke zrodu. Myslím, že musíme změnit pedagogickou formu svých katechezí, aby posluchač lépe chápal jejich obsah a aby v něm vzbuzovaly zvědavost, zájem o Ježíše Krista. Tato zvídavost má svatého patrona – Zachea. Prosme ho, aby nám ji pomáhal vzbuzovat. Musíme se naučit vzbuzovat zájem o víru, obcházet a rozsévat. Pokud už víra začne, Duch svatý onoho člověka přivede, aby postupoval v dalších krocích. My ji máme vzbuzovat.“

Velkoměstská pastorace rovněž vyžaduje svědectví, kde se prototypem církve stává milosrdný Samaritán, upomínal papež František v závěru obsáhlé promluvy.

„Skrze sociální pastoraci, Charity a různé další organizace se můžeme ujímat nejchudších, jak už to církev po staletí vždy činila. Tyto významné charitní skutky zpřítomňují Boží království, vyjevují ho a šíří. Naučme se spolupracovat s těmi, kdo účinně pracují ve prospěch chudých. Charitní pastorace je také příhodný prostor pro ekumenickou spolupráci. Při tom všem je velice důležitý protagonismus laiků a samotných chudých lidí. A také svoboda laiků, protože to, co nás vězní a zavírá dveře, je nemoc klerikalismu. A to je jeden z nejvážnějších problémů.“

(jag)