Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Kněží mají trpělivě čekat na věřící ve zpovědnici. Čekat je v hodinách, které vyhovují penitentům, řekl kardinál Mauro Piacenza v úvodu kurzu věnovaného otázkám svědomí, tzv. „foro interno“, kterého se účastní na pět set kněží a seminaristů z posledních ročníků. Týdenní kurz probíhá v paláci Cancellerie. V pátek jej uzavře audience u papeže Františka a odpolední kající bohoslužba v bazilice Svatého Petra, při níž Svatý otec osobně vyzpovídá některé z přítomných.

Obrácení a smíření je hlavním tématem postní doby. Kardinál Mauro Piacenza, hlavní penitenciář Tribunálu apoštolské penitenciárie, k tomu pro Vatikánský rozhlas řekl:

„Církev nejen hlásá obrácení a odpuštění, ale sama je jejich znamením; znamením vedoucím ke smíření s Bohem a bratřími. Slavení svátosti smíření je třeba chápat v kontextu celého života církve, zejména ve vztahu k velikonočnímu tajemství, které slavíme v eucharistii. A samozřejmě také s odkazem na prožívání vlastního křtu, biřmování a nároků, jež s sebou nese přikázání lásky. Je to vždy radostná slavnost lásky Boha, který dává sebe sama a ničí náš hřích, pokud jsme připraveni přiznat jej v pokoře.“

Jaká by měla být zpověď?

„Zpověď by měla být jasná, prostá, zahrnovat všechny vlastní hříchy. „Obrácení“, jako návrat k Otcovu plánu, znamená upřímnou lítost, a tedy i jasné obvinění a připravenost napravit své jednání. Tak můžeme opět nasměrovat svou existenci na cestu lásky vedoucí k Bohu a bližnímu. Kajícník vyznává své hříchy před Vzkříšeným Kristem v Nejsvětější svátosti (a v jistém smyslu také před jeho služebníkem), vyjadřuje svou lítost a usilí odpovědět na Boží milost, aby se mohl polepšit. Milost svátosti smíření je milostí odpuštění, která proniká až ke kořenům hříchu spáchaného po křtu a uzdravuje nedokonalosti a odchylky od Božího plánu - a tak dává věřícímu sílu k pravé „konverzi“.

Papež František vybízí kněze k milosrdenství. Co to konkrétně znamená?

„Je mimořádně důležité, aby zpovědník dokázal přijímat kajícníka. První přijetí probíhá na dálku, představuje jej modlitba a pokání, které má kněz činit za ty, kdo přistoupí ke zpovědi. Druhou věcí je „zabydlet se ve zpovědnici“, totiž být tam v hodinách, které vycházejí vstříc věřícím, a čekat je s vroucím, otcovským srdcem. Pomoc při zpovědi pak má vést k pravému poznání sebe sama ve světle víry, má mít na zřeteli postoj lítosti a předsevzetí trvalého vnitřního obrácení, jež vede k překonání nedostatečné odpovědi na nekonečnou milosrdnou Boží lásku. Pastorační láska vede kněze – zpovědníka k co největší otevřenosti pro zraněné ovečky, ba ponouká jej vycházet jim vstříc, aby je mohl přivést zpět do ovčína. Papež František často označuje církev za „polní nemocnici.“ Tento tak jasný výraz se ujal. Přistoupíme-li tedy na tento obraz, můžeme říct, že zpověď je v této nemocnici oddělením první pomoci. Zpovědník je pastýř, otec, učitel, vychovatel, milosrdný soudce a lékař, který má pomáhat návratu do plných sil.“

Hovořil kardinál Mauro Piacenza, hlavní penitenciář Tribunálu apoštolské penitenciárie.

(job)