Drazí bratři a sestry,
Četba šesté kapitoly Janova evangelia, která nás provází o těchto nedělích při liturgii, nás minulou neděli přivedla k zamyšlení nad rozmnožením chleba, kterým Pán nasytil pětitisícový zástup, a uvažovali jsme o výzvě, s níž se Ježíš obrací k těm, které nasytil, aby totiž usilovali o pokrm, který zůstává k životu věčnému. Ježíš je chce přivést k pochopení hlubokého významu divu, který učinil. Utišením jejich fyzického hladu tímto zázračným způsobem je disponuje k tomu, aby přijali zvěst o tom, že On sám je chlebem, který sestoupil z nebe (srov. Jan 6,41) a který sytí definitivně. Také hebrejský lid během své cesty pouští okoušel chléb, který sestupoval z nebe, manu, která jej udržovala při životě, dokud nevstoupil do zaslíbené země. Nyní mluví Ježíš o Sobě jako o pravém chlebu, který sestoupil z nebe a je schopný dát život nejenom na kratší či delší okamžik, ale navždy. On je pokrmem, kterým je život věčný, protože je jednorozeným Synem Božím, který spočívá v lůně Otcově a přišel darovat člověku život v plnosti, aby jej uvedl do života Boha samého.
V hebrejském myšlení bylo zřejmé, že pravým chlebem z nebe, jímž se živil Izrael, byl Zákon, Boží slovo. Izraelský lid zřetelně poznával, že Tóra byla Mojžíšovým základním a trvalým darem a že základní prvek, kterým se liší od ostatních národů, spočívá v poznání Boží vůle a tedy správné životní cesty. Ježíš, který nyní ukazuje, že je chlebem z nebe, dosvědčuje, že On osobně je Božím Slovem, vtěleným Slovem, skrze něhož může člověk učinit z Boží vůle svůj pokrm (srov. Jan 4,34), který skýtá jeho existenci oporu a orientaci.
Pochybovat proto o Ježíšově božství jako Židé z dnešního úryvku evangelia, znamená stavět se proti Božímu jednání. Tvrdí o něm totiž, že je synem Josefovým! Známe jeho otce i matku (srov. Jan 6,42). Nevydávají se za Jeho pozemský původ a tím Jej odmítají přijmout jako Boží Slovo učiněné tělem. Svatý Augustin ve svém komentáři k Janovu evangeliu říká: „vzdálili se od nebeského chleba a nebyli schopni hladovět po něm. Ústa jejich srdce byla nemocná… Tento chléb totiž vyžaduje hlad vnitřního člověka“ (Homilie k Janovu evangeliu, 26,1). Musíme se ptát, zda skutečně máme tento hlad, hlad po Božím slovu, hlad po poznání pravého smyslu života. Jedině ten, kdo je přitažen od Boha Otce, kdo Mu naslouchá a nechá se od Něho poučit, může věřit v Ježíše, setkat se s Ním, sytit se Jím a tak nalézt pravý život, cestu života, spravedlnost, pravdu a lásku. Svatý Augustin dodává: „Pán… prohlásil, že je chlebem, který sestupuje z nebe, a vybídnul nás, abychom v Něho uvěřili. Jíst živý chléb totiž znamená věřit v Něho. Jíst živý chléb, znamená věřit v Něho. A kdo věří a jí, neviditelně je sycen, a stejně tak neviditelně se znovu rodí ke hlubšímu a pravdivějšímu životu, rodí se zevnitř, stává se ve svém nitru novým člověkem“ (ibidem.)
Prosme Pannu Marii, aby nás vedla na setkání s Ježíšem, aby naše přátelství s Ním bylo stále intenzivnější; prosme ji, aby nás uvedla do plného společenství lásky se svým synem, živým chlebem, který sestoupil z nebe, abychom tak byli od Něho obnoveni v nitru svého bytí.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
