Nový portál Vatikánského rozhlasu

Velice se těším z toho, že jsem dnes u vás, abych slavil eucharistii a rozdělil se s tímto diecézním společenstvím o radosti a naděje, námahy a závazky, ideály a očekávání. Zdravím pana kardinála Tarcisia Bertoneho, svého státního sekretáře a tituláře této diecéze. Zdravím vašeho pastýře mons. Raffaella Martinelliho a starostu města Frascati. Všem děkuji za jejich laskavá slova na uvítanou. Jsem rád, že mohu pozdravit pana ministra, hejtmany provincie a kraje, primátora města Řím a další přítomné starosty a všechny vážené představitele.

Jsem šťasten, že mohu dnes sloužit tuto mši spolu s vaším biskupem, který byl více než dvacet let mým nejvěrnějším a velice zdatným spolupracovníkem na Kongregaci pro nauku víry. Pracoval zejména v sektoru katechetiky a katecheze, mlčky a diskrétně se podílel na přípravě Katechismu katolické církve a značnou měrou přispěl také ke Kompendiu katechismu, této velké symfonie víry.

V evangeliu této neděle Ježíš pověřuje dvanáct apoštolů misijním posláním (srov. Mk 6,7-13). Výraz „apoštolové“ vlastně znamená „poslaní, vyslaní“. Toto pověření se plně uskuteční po Kristově zmrtvýchvstání a obdarování Duchem svatým o Letnicích. Nicméně, je velmi důležité, že Ježíš hned od začátku zapojuje dvanáct apoštolů do své činnosti. Je to jakýsi druh „stáže“ vzhledem k velké odpovědnosti, která je očekává. Skutečnost, že Ježíš povolává některé učedníky k přímé spolupráci na svém poslání, dává vyniknout aspektu jeho lásky, tzn. že neopovrhuje pomocí, kterou Mu mohou poskytnout ostatní lidé; zná jejich omezení, jejich slabosti, ale nepohrdá jimi, ba dokonce jim propůjčuje důstojnost být Jeho vyslanci. Ježíš je posílá po dvou a dává jim instrukce, které evangelista shrnuje několika větami. První se týká ducha indiference: apoštolové nesmějí lnout na penězích a pohodlí. Ježíš také varuje učedníky, že se jim nebude vždycky dostávat přívětivého přijetí a někdy budou dokonce odmítáni. Mají však mluvit Ježíšovým jménem a hlásat Boží království, aniž by usilovali o úspěch. Úspěch mají přenechávat Bohu.

První dnešní čtení nám podává tutéž perspektivu a ukazuje nám, že Boží vyslanci nejsou přijímáni dobře. Takový je případ proroka Amose, Bohem poslaného prorokovat do svatyně v Betelu, svatyně Izraelského království (srov. Am 7,12-15). Amos energicky káže proti nespravedlnostem, odhaluje zvláště zlořády krále a prominentů, zlořády, které urážejí Pána a bohoslužbu zbavují obsahu. Proto Amasjáh, kněz z Betelu nařizuje Amosovi, aby odešel. Amos mu však odpoví, že nebyl poslán od něho, nýbrž Pán z něho učinil proroka a poslal jej do Izraelského království právě na toto místo. Proto ať už je přijímán nebo odmítán, nadále bude prorokovat, hlásat to, co říká Bůh, a nikoli to, co chtějí slyšet lidé. A takové je poslání církve: nehlásá to, co chtějí slyšet mocní. Jejím kritériem je pravda a spravedlnost, i když se nesetkává s aplausem a staví se proti ní lidská moc.

Stejně tak v dnešním evangeliu Ježíš upozorňuje dvanáct apoštolů, že mohou být někde také odmítnuti. V takovém případě mají odejít jinam poté, co před lidmi učiní gesto setřesení prachu ze svých nohou, znamení, které vyjadřuje dvojí indiferenci. Jednak morální, tj. jakoby řekli: zvěst jsme vám oznámili, ale odmítli jste ji vy; a jednak indiferenci materiální, tedy nechtěli jsme a nechceme nic pro sebe (srov. Mk 6,11). Další velmi důležitá indikace z evangelní perikopy říká, že se apoštolové nemají omezovat jenom na zvěst o obrácení. Jejich kázání má být podle Ježíšových instrukcí a příkladů provázeno uzdravováním nemocných, péčí o ty, kteří jsou nemocní tělem i duchem. Mluví o konkrétním uzdravování nemocných, mluví také o vyhánění zlých duchů, tedy očišťování lidské mysli, očistě zraku duše, který je zacloněn ideologiemi a nemůže proto vidět Boha, nemůže vidět pravdu a spravedlnost. Toto dvojí – tělesné a duchovní – uzdravování je trvalé poslání Kristových učedníků. Apoštolské poslání proto musí vždycky zahrnovat oba aspekty: hlásání Božího slova a projevy Jeho dobroty v gestech lásky, služby a oddanosti.

Drazí bratři a sestry, děkuji Bohu, že mne dnes opět poslal hlásat Slovo spásy! Slovo, které je základem života a působení církve, také této církve, která je ve Frascati. Váš biskup mne informoval o pastoračních snahách, které mu nejvíce leží na srdci, tedy o oblasti formace, určené nejprve formátorům. Je třeba předně formovat ty, kteří budou formovat další. Právě to činil Ježíš se svými učedníky: učil je, připravoval a formoval také misijními „stážemi“, aby byli s to přijmout v církvi apoštolskou odpovědnost. V křesťanském společenství je to vždycky primární služba představených, počínaje rodiči, kteří plní výchovné poslání v rodině vůči dětem; potom faráři, kteří jsou odpovědni za formaci ve společenství, všichni kněží v různých oblastech práce, všichni prožívají prioritní vychovatelskou dimenzi; i věřící laici, kromě rodičovského poslání, jsou zapojeni do služby formace mladých či dospělých v apoštolské akci, v církevních hnutích nebo v různých občanských a sociálních prostředích, vždycky se zvláštním zřetelem na formaci lidské osoby.

Pán volá všechny, rozděluje různé dary pro různé úkoly v církvi. Povolává ke kněžství, k zasvěcenému životu a volá k manželství a k laickému nasazení v církvi a ve společnosti. Důležité je, aby bylo bohatství jednotlivých darů, plně přijato, zvláště mezi mladými; aby cítili radost z odpovědi, kterou dávají celou svou bytostí Bohu, když se odevzdávají na cestě kněžství a zasvěceného života nebo na cestě manželství, dvou komplementárních cest, které se vzájemně inspirují a obohacují a společně obdarovávají všechny. Jak celibát pro Boží království, tak manželství, obojí je povoláním, Božím voláním, na které se odpovídá celým životem a po celý život. Bůh volá. Je třeba naslouchat, přijímat a odpovídat. Jako Panna Maria: Hle, zde jsem, ať se mi stane podle tvého slova (srov. Lk 1,38).

Také zde, v tomto diecézním společenství ve Frascati dnes Pán bohatě rozdává svoje dary, volá k následování a pokračování v jeho poslání. Také tady je zapotřebí nové evangelizace, a proto vás vybízím, aby jste prožívali intenzivně Rok víry, který bude zahájen letos v říjnu k padesátému výročí zahájení Druhého vatikánského koncilu. Dokumenty koncilu obsahují nezměrné bohatství pro formaci nových křesťanských generací, pro formaci našeho svědomí. Čtěte je tedy, čtěte Katechismus katolické církve a tak objevíte krásu křesťanské existence a toho, že jste církev a žijete v onom velkém „my“, které Ježíš vytvořil okolo sebe, aby evangelizoval svět. „My“ církve není uzamčené, nýbrž vždycky otevřené a ochotné zvěstovat evangelium.

Drazí bratři a sestry z Frascati! Buďte jednotní a zároveň otevření misionáři. Zůstaňte pevní ve víře, zakořeněni v Kristu skrze Slovo a eucharistii; buďte lidmi, kteří se modlí, abyste zůstávali stále spojeni s Kristem jako ratolesti s kmenem a současně jděte a neste jeho poselství všem, zvláště těm nejmenším, chudým a trpícím. V každém společenství se mějte vzájemně rádi, nerozdělujte se, ale žijte jako bratři, aby svět uvěřil, že Ježíš je živý ve své církvi a království Boží je blízko. Patrony diecéze Frascati jsou apoštolové Filip a Jakub, dva ze dvanácti. Jejich přímluvě svěřuji putování vašeho společenství, aby bylo obnovováno ve víře a zřetelně ji dosvědčovalo skutky lásky.
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie