Nový portál Vatikánského rozhlasu

- zahájil Benedikt XVI. svou promluvu k obyvatelům Emilie Romagni stiženým ničivým zemětřesením 20. a 29. května letošního roku. Cílem návštěvy je upozornit na drama lidí, kteří přišli o své domovy po té, co zhasla světla reflektorů a odjeli televizní reportéři. Jak říká biskup Francesco Cavina z Carpi, Papež dá hlas těm, kdo ho nemají, a upozorní na to, že sliby nemají být slovy do větru.

Rád bych vás potěšil, ale především povzbudil a podpořil, opakoval Svatý otec na sportovišti u Rovereta, kde jej mezi zástupy místních obyvatel (sešlo se jich více než 2 tisíce) přivítal bolognský arcibiskup, kardinál Carlo Caffarra, a prezident regionu Emilia Romagna, Vasco Errani. Papež se obrátil zvláště k těm, kdo oplakávají zemřelé, a připomněl kněze z Rovereta di Novi, P. Ivana Martiniho, který zahynul v troskách svého kostela, když se pokoušel zachránit sochu Madony. Civilní ochrana krátce před tím umožnila papeži navštívit uzavřenou zónu Rovereta. Ve vojenském džípu dojel až ke kostelu sv. Kateřiny Alexandrijské, kde k neštěstí došlo. Po tiché modlitbě se tam Benedikt XVI. setkal také s adoptivním bratrem zemřelého kněze a s dvěma farnicemi.

Benedikt XVI. ocitoval slova žalmu, která - jak řekl - nedávno rezonovala v jeho mysli při modlitbě breviáře:
„Bůh je naše útočiště a síla, / osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi. / Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země, / i kdyby se hory řítily do hlubin moře.“ (Žl 46, 2-3)

„Drazí bratři a sestry, tato slova se zdají být v rozporu se strachem, který se nás nevyhnutelně zmocňuje, ve chvílích, jaké jste zažili... Avšak Žalm ve skutečnosti nemluví o tomto přirozeném strachu a jistota, kterou hlásá, není jistotou nadlidí, kterých se běžné city nedotknou. Jistota, o níž mluví, je jistotou víry. Jistě, strach a úzkost mohou přicházet – zakusil je také Ježíš – ale především je tu jistota, že Bůh je se mnou; jako dítě, které ví, že může vždy počítat se svou maminkou a tatínkem, protože se cítí milováno a chtěno, děj se co děj. Takto jsme před Bohem: malí, křehcí, ale v jeho rukou jistí. Můžeme se spoléhat na jeho Lásku, která je pevná jako skála; na Lásku, kterou vidíme v Kristu Ukřižovaném, znamení bolesti a lásky zároveň. On je zjevením Boha, který je Láska, a který se s námi solidarizuje až do nejhlubšího ponížení.“

Jak papež dále zdůraznil, právě na této skále a v této pevné naději lze stavět a rekonstruovat. Přirovnal situaci k poválečným létům, kdy sice získaná pomoc jistě hrála roli, ale obnova nastala zejména díky duchu pravé solidarity a vůli dát rodinám budoucnost ve svobodě a pokoji. Benedikt XVI. povzbudil obyvatele Emilie Romagni, proslulé – jak připomněl – přátelským duchem a žoviálností, aby se postavili těžké situaci ve vzájemné soudržnosti s trpělivostí a nasazením, a odolali všem pokušením, která přicházejí ve chvílích slabosti.

„Nejste a nebudete sami,“ povzbuzoval dále Svatý otec. Připomněl, že ve dnech poznamenaných zmarem a bolestí mnoho lidí vyjádřilo svou blízkost v mnoha konkrétních gestech solidarity.
„Má přítomnost mezi vámi chce být jedním z těchto znamení lásky a naděje,“ pokračoval papež a dodal, že pocity dojetí před mnoha ranami této země vyvažuje pohled na „mnoho rukou, které je chtějí léčit“. V závěru pak Benedikt XVI. přednesl svůj apel:

„Chtěl bych z tohoto místa vyslat důrazný apel na instituce a na všechny občany. Buďte navzdory obtížím této chvíle jako dobrý Samaritán z evangelia, který neprochází lhostejně před tím, kdo je v nouzi, nýbrž s láskou se sklání, pomáhá, zůstává mu nablízku a bere na sebe potřeby bližního (srov. Lk 10, 29-37). Církev vám je nablízku a bude vám nablízku i v budoucnosti svou modlitbou a konkrétní pomocí svých organizací, zejména Charity, která se nasadí také v rekonstrukci farních společenství,“
končil Benedikt XVI. svou promluvu.