Rádio Vaticana

Milán.
1. Modlitba breviáře v milánské katedrále za přítomnosti seminaristů, řeholnic a kněží.
2. Setkání s milánskou mládeží a biřmovanci na stadionu San Siro.
3. Odpolední promluva k občanským představitelům.
4. Vigilie Světového setkání rodin - odpovědi Benedikta XVI. na položené otázky.

ad 1. V milánské katedrále Narození P. Marie přivítal papeže dnes o desáté hodině klérus, seminaristé a řeholníci. Nechyběly ani klausurní sestry této největší italské arcidiecéze, která – jak papež připomněl v úvodu své promluvy - dala církvi řadu vynikajících osobností, počínaje sv. Ambrožem či Karlem Boromejským až po papeže Pia IX. a Pavla VI. nebo blahoslavené kardinály Andreu Carla Ferrariho a Alfreda Ildefonse Schustera.

Denní modlitba hodin je podstatným posláním služebného kněžství v církvi. Také prostřednictvím liturgie hodin, která prodlužuje ústřední tajemství eucharistie do celého dne, se kněží zvláštním způsobem sjednocují s Pánem Ježíšem, který žije a působí v čase. Kněžství: jak drahocenný dar!

Kristus se svěřuje do rukou kněze a vytváří tak církev, jedná skrze své služebníky a zůstává v samém jádru jednoty jejich života, pokračoval Svatý otec. Hluboké jednoty života může kněz dosáhnout jedině tehdy, svěří-li se bezvýhradně Kristu a po jeho vzoru se obětují pro stádce, které mu bylo svěřeno:

Neexistuje protiklad mezi osobním dobrem kněze a jeho posláním. Pastorační láska je dokonce jednotícím prvkem života, který začíná stále důvěrnějším vztahem ke Kristu v modlitbě, aby bylo žito naprosté darování sebe samých stádci, aby Boží lid rostl ve společenství s Bohem a byl výrazem společenství Nejsvětější Trojice. Každá naše činnost má totiž přivádět věřící ke sjednocení s Pánem a prospívat růstu církevního společenství ke spáse světa.

Znamením tohoto nerozděleného srdce je kněžský celibát a zasvěcené panenství, pokračoval papež. Odkázal přitom na velkého obhájce zasvěceného života, sv. Ambrože, duchovního otce arcidiecéze, která se sama tituluje jako ambroziánská a následuje i vlastní tradici ambroziánského ritu. Benedikt XVI. přednesl úryvek z jeho spisu O panenství (De virginitate 13,77):

„Kristus je pro nás vším: toužíš-li zahojit své rány, on je lékařem; jsi-li soužen horečnou žízní, on je pramenem; tísní-li tě vina, on je spravedlností; potřebuješ-li pomoc, on je mocí; bojíš-li se smrti, on je životem; toužíš-li po ráji, on je cestou; utíkáš-li před temnotami, on je světlem; hledáš-li potravu, on je pokrmem“.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k seminaristům je ZDE

Po skončení liturgie hodin uctil Benedikt XVI. ostatky sv. Karla Boromejského, velkého obnovitele milánské arcidiecéze v 2. polovině 16. století, jehož reforma se po Tridentském koncilu stala vzorem pro celou církev.

ad 2. Milánský stadión ve čtvrti San Siro (oficiálně pojmenovaný po fotbalistovi Giuseppem Meazzovi) dnes nepatřil fotbalovým klubům, a přesto hrál duhovými barvami. Od osmi hodin ráno do něj totiž proudili mladí lidé z celé arcidiecéze v doprovodů svých rodičů, kmotrů a katechetů. Hlavní skupinu tvořili dospívající, kteří tak završili svou přípravu na přijetí svátosti biřmování, či čerství biřmovanci. Tribuny, které mohou pojmout přes osmdesát tisíc diváků, byly naplněny do posledního místa a příjezdem Svatého otce krátce před dvanáctou hodinou mohla začít bohoslužba slova, uvedená krátkou scénkou a oživená četnými zpěvy. Benedikt XVI. se v závěru programu, nazvaného „Zajeď na hlubinu s Petrem“, k mladým lidem obrátil s katechezí. V jejím úvodu připomněl význam první iniciační svátosti - křtu:

Dostalo se vám jí díky vašim rodičům, kteří spolu s kmotry vaším jménem vyznávali Krédo a zapojili se do vaší výchovy ve víře. Byla to pro vás - stejně jako před mnoha lety i pro mne - nezměrná milost. Od té chvíle jste se zrozením z vody a z Ducha svatého stali součástí rodiny dětí Božích, stali jste se křesťany, členy církve.

Nyní jste vyrostli a můžete vyjádřit své svobodné a vědomé přitakání Bohu, pokračoval papež a dodal: Svátost biřmování potvrzuje křest a uděluje vám hojnost Ducha svatého. Benedikt XVI. poté vyjmenoval sedm darů Ducha a každý z nich krátce popsal.

Křesťanský život je stezkou stoupající vzhůru za Ježíšova doprovodu. S těmito drahocennými dary se vaše přátelství s Ním stane ještě pravdivějším a těsnějším.

zdůraznil papež a vybídl mladé lidi k životu víry. Nedělní eucharistie, svátost pokání, denní modlitba, účast na katechezi a modlitbě v oratoři jsou jeho zásadní prvky. Benedikt XVI. neopomněl osobní růst mladých lidí, pro který je důležitá úcta k rodičům a poctivé studium. Nemá v něm naopak místo sebestřednost, která je nepřítelem pravé radosti:

Směřujte ke vznešeným ideálům, buďte svatí! Je však možné být svatými ve vašem věku? Odpovím vám: zajisté! Praví to také svatý Ambrož, velký světec vašeho města v jednom svém spise: „Každý věk je zralý pro Krista“ (De virginitate, 40). Dokazuje to zvláště svědectví mnoha vašich vrstevníků-světců jako Dominik Savio nebo Maria Goretti. Svatost je normální cestou křesťana, není vyhrazena několika vyvoleným, nýbrž je otevřena všem,

zakončil Svatý otec důrazně svou promluvu před naplněným fotbalovým stadionem.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k biřmovancům najdete ZDE.

ad 3. Odpolední program Benedikta XVI. zahrnoval setkání se stovkou představitelů státní správy, zástupců armády a lombardských podnikatelů v Trůnním sále milánského arcibiskupství. Papež v úvodu evokoval politickou dráhu sv. Ambrože, který z nejvyššího úředníka severoitalské státní správy nastoupil na biskupský stolec. Svatý otec se zastavil u několika principů, kterými se tento učitel církve řídil ve správě věcí veřejných:

Svatý Ambrož připomíná, že „instituce moci se tak dobře odvozuje od Boha, že ten, který ji zastává, je sám služebníkem (ministrem) Božím“ (Expositio Evangelii secundum Lucam, IV, 29). Tato slova by se lidem třetího tisíciletí mohla zdát podivná, a přece zřetelně vyjevují ústřední pravdu o člověku, která je pevným základem sociálního soužití: žádnou lidskou moc nelze pokládat za božskou, a proto žádný člověk není pánem jiného člověka. Ambrož to směle připomíná císaři, kterému píše: „Také ty, blažený císaři, jsi člověk“ (Epistula 51,11).

Primární kvalitou toho, kdo vládne, má být spravedlnost, pokračoval Benedikt XVI. citací ze sv. Ambrože, k níž však dáleží další vlastnost: láska ke svobodě.

Jak čteme v jiném jeho listě – „dobří milují svobodu, ničemníci milují otroctví“ (Epistula 40,2). Svoboda není privilegiem pro některé, nýbrž právem pro všechny, cenným právem, které musí občanská moc zaručovat.

Svoboda nicméně neoznačuje svévoli jednotlivce, ale spíše v sobě zahrnuje odpovědnost každého, zdůraznil Benedikt XVI. Laický stát má zajišťovat svobodu, aby všichni mohli nabízet svoji vizi života obce, vždy však v úctě vůči druhému a v kontextu zákonů, jejichž cílem je dobro všech.

Jakmile je překonáno konfesní pojetí státu, musí jeho zákony v každém případě nacházet ospravedlnění a působnost v přirozeném zákoně a překonávat čistě pozitivistické pojetí, ze kterého nelze odvodit ukazatele etického charakteru (srov. Promluva v Bundestagu, 22. září 2011). Stát je ve službách člověka a ochraňuje jej i jeho „blaho“ v rozmanitých aspektech, počínaje právem na život, jehož úmyslné potlačování nemůže být nikdy dovoleno,

upozornil Svatý otec a opětovně poukázal na povinnost státu sloužit rodině legislativně i aktivní prací státních institucí:

Stát je povolán uznávat identitu rodiny založené na manželství a otevřené k životu a rovněž primární právo rodičů na svobodnou výchovu a formaci dětí podle výchovného plánu, který považují za platný a smysluplný. Rodině není prokazována spravedlnost, pokud stát nepodporuje svobodu výchovy pro obecné dobro celé společnosti.

Krize, kterou procházíme, pokračoval papež, má zapotřebí kromě odvážných technicko-politických řešení také nezištnosti. K té se úzce váže poslední cenná poznámka svatého Ambrože.

V díle De officiis praví: „Co vykoná láska, nemůže nikdy působit strach. Nic není tak prospěšné jako být lidmi milován“ (II, 29). Na druhé straně důvodem, který pohání a podněcuje vaši činorodou a přičinlivou přítomnost v různých oblastech veřejného života, může být jedině ochota věnovat se dobru občanů, a tedy zřetelné vyjádření a zjevné znamení lásky. Politika je proto hluboce ušlechtilá a stává se vznešenou formou lásky.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k veřejným činitelům je ZDE

Dnešní večer patřil v lombardské metropoli rodinám, shromážděným v regionálním parku Bresso, kde očekávalo papeže 350 tisíc lidí. Svatý otec přijel na celovečerní program, nazvaný „Svátek svědectví“ zhruba v půl deváté večer. Spatra odpověděl na pětici otázek zástupců všech světových kontinentů – vietnamské dívky, madagaskarských snoubenců, rodiny z Řecka, USA a Brazílie. Otázky se týkaly papežova dětství, manželství uzavíraného navždy, rodiny v dnešní ekonomické krizi, harmonizace práce a rodinného soužití a nakonec situace rozvedených a znovusezdaných.
Uskutečnilo se také spojení se stanovými městečky ve střední Itálii, kam se uchýlili postižení zemětřesením. Slavnost rodin zakončila společná modlitba Otčenáš v různých národních jazycích.

Cat Tien (děvčátko z Vietnamu)
Ciao Papeži! Jsem Cat Tien a pocházím z Vietnamu. Je mi sedm let a chtěla bych ti představit svoji rodinu. On je můj tatínek, Dan, a moje maminka je Tao, a to je můj bratříček Binh. Ráda bych věděla něco o tvé rodině a o tom, jak to bylo, když jsi byl tak malý, jako já..

Svatý Otec: Díky Ti, drahá, a díky rodičům. Srdečné díky. Zajímají tě tedy vzpomínky na moje dětství. Bylo by jich hodně. Řeknu jich jenom několik. Pro rodinu byla u nás vždycky podstatná neděle, která však začínala již v sobotu odpoledne. Otec nám četl nedělní čtení ze mše z jedné knihy, která byla v té době v Německu velmi rozšířená a kde byla také vysvětlení jednotlivých textů. Tak začínala neděle: radostnou atmosférou jsme vstoupili do liturgie. Druhý den jsme šli na mši. Bydleli jsme nedaleko Salzburgu a byli jsme tedy obklopeni hudbou – Mozarta, Schuberta, Haydna – a když začínalo Kyrie, bylo to jakoby se otevíralo nebe. Doma pak byl přirozeně velký společný oběd. A hodně jsme zpívali. Můj bratr je velký muzikant, již jako malý chlapec pro nás všechny skládal hudbu, takže zpívala celá rodina. Tatínek hrál na citeru a zpíval. Ty chvíle jsou nezapomenutelné. Potom jsme také společně cestovali, chodili na procházky. Bydleli jsme nedaleko lesa a tak bylo moc krásné vyjít do lesa, kde jsme si hráli a prožívali různá dobrodružství. Jedním slovem: byli jsme jedno srdce a jedna duše, s množstvím společných zkušeností, i v dobách velmi špatných, protože byla válka, před tím diktatura a pak chudoba. Avšak tato vzájemná láska, tato radost i nad jednoduchými věcmi byla mocná, takže jsme dovedli přemáhat a snášet i to špatné. Myslím, že velmi důležité bylo právě to, že i nepatrné věci přinášeli radost, protože byly výrazem radosti srdce druhých. A tak jsme vyrůstali v jistotě, že je dobré být člověkem, protože jsme viděli, jak se Boží dobrota odrážela v rodičích a sourozencích. A popravdě řečeno, pokud bych si měl trochu představit, jak to bude v Ráji, vybavuje se mi vždycky čas mého mládí a dětství. V tomto kontextu důvěry, radosti a lásky jsme byli šťastní, a myslím, že v Ráji to bude podobné jako v mém dětství. V tomto smyslu doufám, že až půjdu na „onen svět“, půjdu „domů“.

PLNÉ ZNĚNÍ ODPOVĚDÍ Benedikta XVI. na položené otázky je ZDE

Další články z podrubriky Cesty v Itálii

(RaVat)