Vatikán.
Odpoledne pak pokračovaly obřady Zeleného čtvrtku mší na památku Večeře Páně. Předsedal jim opět Benedikt XVI. a to v bazilice sv. Jana na Lateránu, která je tradičně dějištěm této vstupní liturgie Velikonočního tridua ve Věčném městě. Svatý otec se ve své letošní homilii soustředil nikoli na samotné ustanovení eucharistie, „jejíž záře zajisté prostupuje vším ostatním a všechno do sebe vtahuje“, ale věnoval pozornost následné Ježíšově modlitbě v Getsemanech. Tato modlitba se konala v noci, která je symbolem smrti a definitivní ztráty společenství a života. Papež hovořil o okolnostech, tělesném postoji a boji této Ježíšovy modlitby:
„Ježíš bojuje s Otcem, bojuje se sebou. A bojuje za nás. Zakouší úzkost před mocí smrti. Je to především rozrušení, jež je vlastní člověku, ba každému živému tvoru v přítomnosti smrti. U Ježíše jde však o něco víc. On hledí do dáli nocí zla. Vidí moře znečištěné veškerou lží a hanebností, která mu jde vstříc v onom kalichu, jež má vypít. Je to rozrušení naprosto Čistého a Svatého před přívalem zla tohoto světa, který se na Něho valí. Vidí také mne a modlí se za mne. Tento moment smrtelné úzkosti je tak podstatným prvkem procesu Vykoupení. List Židům proto označuje Ježíšův boj na Olivové hoře za kněžskou událost. V této Ježíšově modlitbě proniknuté smrtelnou úzkostí Pán naplňuje svůj kněžský úřad: bere na sebe hřích lidstva, nás všech, a vede nás k Otci.
Nakonec věnujme pozornost obsahu Ježíšovy modlitby na Olivové hoře. Ježíš říká: „Otče, tobě je všechno možné, odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne co já chci, ale co ty chceš“ (Mk 14,36). Přirozená vůle člověka Ježíše ustrašeně ustupuje před něčím tak nezměrným. Žádá, aby toho byl ušetřen. Jakožto Syn však vkládá tuto lidskou vůli do vůle Otcovy: ne já, ale ty. Tím přetvořil Adamův postoj, prvotní hřích člověka a tak jej uzdravil. Adamův postoj říkal: Ne to, co jsi chtěl ty, Bože; já sám chci být bohem. Tato pýcha je pravou podstatou hříchu. Myslíme si, že jsme opravdu svobodní, pokud sledujeme výlučně svoji vůli. Bůh se jeví jako protiklad naší svobody. Musíme se od Něho osvobodit – myslíme si – teprve tehdy budeme svobodní. Je to základní vzpoura, která proniká dějinami, a zásadní lež, která znetvořuje náš život. Postaví-li se člověk proti Bohu, staví se proti vlastní pravdě a tím se nestává svobodným, nýbrž odcizuje se sobě samému. Svobodní jsme jedině tehdy, stojíme-li ve své pravdě, jsme-li sjednoceni s Bohem. Potom opravdu budeme „jako Bůh“, aniž bychom Bohu odporovali, zbavovali se Ho nebo Jej popírali. V boji modlitby na Olivové hoře Ježíš rozuzlil falešný protiklad mezi poslušností a svobodou a otevřel cestu ke svobodě. Prosme Pána, aby nás uvedl do tohoto přitakání vůli Boží a učinil nás opravdu svobodnými. Amen“
PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
