Nový portál Vatikánského rozhlasu

Havana. 1. Setkání Benedikta XVI. s Raúlem Castrem.
2. Sociální realita Kuby očima mluvčího Caritas Internationalis a ředitelky Kubánské Charity.
3. Bohoslužba na náměstí Revoluce za účasti 300 tisíc lidí.
4. Rozloučení Benedikta XVI. s Kubou na letišti v Havaně.

ad 1. V úvodu našeho vysílání se však ještě vraťme ke včerejšímu setkání Svatého otce s nejvyšším kubánským státním představitelem a generálním sekretářem kubánské komunistické strany, Raúlem Castrem. Odehrálo se v půl jedné v noci našeho času v kubánském sídle vlády, monumentálním paláci Revoluce (Palacio de la Revolución).

Dlouhé, srdečné, opravdové – tak popisuje vatikánský tiskový mluvčí O. Federico Lombardi téměř pětačtyřicetiminutový rozhovor Benedikta XVI. s osmdesátiletým kubánským prezidentem. Jak uvedl ředitel Vatikánského tiskového střediska při tiskové konferenci, délka jednání svědčí o papežově přání osobně kubánského vůdce poznat. Setkání se odehrávalo za zavřenými dveřmi, pouze za přítomnosti tlumočníků.

„Chtěl bych naléhavě upozornit na důležitost tohoto dlouhého setkání, které bylo především osobní. Témat hovoru bylo více a samozřejmě ne všechna jsou veřejná. Nejdůležitější ovšem bylo osobní setkání. Stále se dotazujeme na obsah a opomíjíme důležitost osobního poznání, které může hluboce ovlivnit budoucnost. Bylo tomu tak i v případě setkání Jana Pavla II. s Fidelem Castrem, díky němuž se věci na Kubě začaly hýbat. Papež hovořil o aspiracích kubánské církve, která by se chtěla dále rozvíjet, aby mohla pozitivně přispívat v životě této země.“

Svatý otec předložil Raúlu Castrovi specifickou žádost o vyhlášení Velkého pátku státním svátkem, obdobně jako bl. Jan Pavel II. požádal předchozího kubánského vůdce Fidela Castra o uznání vánočních svátků. Tématem hovoru byly rovněž „humanitární otázky“, potvrzuje tiskový mluvčí Svatého stolce bez bližších podrobností. O. Lombardi poukázal na četné žádosti o intervenci ve prospěch vězněných disidentů, které již před cestou obdržel Svatý stolec. Potvrdil, že Benedikt XVI. je s jejich problematikou obeznámen a vyzval novináře, aby vyvodili stanoviska Svatého otce z jeho posledních promluv. Krátký pobyt na Kubě vylučuje možnost setkání s jakoukoliv skupinou, církevní či nikoliv, vysvětlil italský jezuita. Program papežovy cesty nezahrnuje například ani setkání s kněžími či řeholníky, dodal. Výjimkou byl včerejší neplánovaný papežův pozdrav k mladým lidem, kteří se shromáždili před havanskou apoštolskou nunciaturou. Svatý otec je krátce pozdravil z balkonu a poděkoval za jejich elán a nadšení. Právě mladí lidé se totiž velkou měrou organizačně podílejí na průběhu celé cesty. Otec Lombardi zopakoval také neměnnou – tedy negativní – pozici katolické církve v otázce hospodářského embarga. Pro církev jsou důležitější lidé a jejich dobro, upřesnil. Vatikánský tiskový mluvčí se během hodinového setkání s novináři snažil opakovaně poukázat na hlavní motiv papežovy návštěvy:

„Ačkoliv chápu, že mnozí nahlížejí tuto cestu z politické perspektivy, hlavním papežovým cílem bylo připojit se k mariánské pouti a jubilejnímu roku a povzbudit tak kubánskou církev i celý národ. Nejsou to tedy izolované tři dny, po kterých papež odjede. Svatý otec přichází jako poutník, aby se připojil k této významné události, která přesahuje hranice praktikující církve.“

Vatikánský tiskový mluvčí také uvedl, že přijetí papeže na kubánských ulicích předčilo veškeré očekávání, uváží-li se rozloha a zalidnění ostrova.

Souběžně s rozhovorem Benedikta XVI. a Raúla Castra probíhala jednání na nižší diplomatické úrovni. O. Lombardi vyzdvihl skutečnost, že mexicko-kubánské cesty se účastní rovněž sekretář pro vztahy se státy, Mons. Mamberti. Přítomnost vatikánského ministra zahraničí svědčí o důležitosti, kterou Svatý stolec této cestě přikládá.

Po včerejším setkání s kubánským prezidentem se papež s doprovodem odebral na havanskou apoštolskou nunciaturu, která je sídlem vatikánských diplomatů od roku 1953. Připomeňme, že diplomatické vztahy Svatého stolce s Kubou trvají bez přerušení 77 let.

ad 2. Svět toleruje kubánský režim ve víře, že ačkoli Kubáncům chybí občanské svobody, mají k dispozici výdobytky socialismu v oblastech jako je vzdělání, zdravotnictví či sociální péče. Pravda je ale úplně jiná. Naprostá většina společnosti žije v krajní chudobě. Upozorňuje na to Ryan Worm, tiskový mluvčí Caritas Internationalis, který u příležitosti papežské cesty navštívil díla vedená kubánskou Charitou.

„Na Kubě mě zaskočila nesmírná bída některých sociálních skupin. Ve světě se stále ještě pěstuje romantická vize kubánské revoluce, která přinesla společnosti sociální rovnost. Já jsem na Kubě viděl krajní nouzi. O něco dříve jsem byl na Haiti. Na Kubě najdeme podobnou bídu, pouze lépe ukrývanou. V tom kontextu značně nabývá na důležitosti činnost tamní Charity. Církev má bezprostřední přístup k nejpotřebnějším. Nejchudší skupinou jsou důchodci. Průměrný důchod je 240 pesos, to znamená 6-8 dolarů na měsíc. Při kubánských cenách se z toho vyžít nedá. Proto prakticky při každé farnosti existuje menza, ve které nejchudší dostávají zdarma najíst. Bez téhle konkrétní pomoci církve by mnoho lidí zůstávalo hlady. Důchod by vydal tak na jedno až dvě jídla za týden, nic víc.“

Mluvčí Caritas Internationalis zdůrazňuje, že kubánská Církev nemá pro své charitativní působení žádnou právní oporu. Všechno záleží na dobré vůli režimu. V této chvíli spolupráce probíhá dobře, protože je jasné, že činnost Charity nevede ke konfrontaci.

Ředitelka Kubánské charity, Maritza Sanchez Abillud, k sociální situaci země pro Vatikánský rozhlas uvedla:

Samozřejmě, jsme chudá země a mnohé rodiny žijí v situaci chudoby. Stát se sice snaží pomáhat, ale nemá potřebné ekonomické zdroje. Je tu bezplatná zdravotní péče a školní docházka, která je povinná až do deváté třídy. Mzdy jsou však velmi nízké. Kubánská populace je navíc druhou nejstarší ze všech zemí Latinské Ameriky a porodnost je také velmi nízká. 18% obyvatelstva je starších než 60 let. Jednou z hlavních náplní naší činnosti je proto péče o seniory. Velká část mládeže zase upírá svůj zrak do zahraničí, kde by chtěli realizovat své životní plány. Mládež proto představuje další prioritu naší činnosti. Snažíme se vytvářet podmínky proto, aby mladí lidé mohli zůstat ve vlasti a udělat něco pro její budoucnost. Velkým problémem je v Kubánské společnosti také prostituce, která ačkoli je zákonem zakázaná, představuje soudobou metlu zvláště v důsledku ekonomické krize a otevření země turistickému ruchu. Je to naše velká bolest. Je pro mne velmi bolestné vidět děvčata i chlapce, kteří se tu prodávají turistům. To je náš sociální problém. Spolupráce se státem je v posledních letech poměrně dobrá. Myslím, že i naše práce napomohla k navození lepších vztahů poznání a důvěry mezi státem a církví. Nenárokujeme si zastupovat stát, ale právě naopak. Je nezbytné, aby všichni spolupracovali: stát, církev, ostatní církve, všichni lidé dobré vůle, Kubánci doma i v zahraničí.“

Shrnuje ředitelka Kubánské charity sociální situaci na ostrově.

ad 3. Vyvrcholením návštěvy kubánského hlavního města byla eucharistická slavnost na Náměstí Revoluce v samém srdci Havany. Čtyři kilometry dělící apoštolskou nunciaturu od náměstí překonal Benedikt XVI. v papamobilu. Na náměstí symbolizujícím castrovskou éru očekávalo Svatého otce na 300 tisíc věřících. Na tomtéž místě sloužil před čtrnácti lety mši svatou, při které za přítomnosti Fidela Castra vyslovil již okřídlený apel, aby se svět otevřel Kubě a Kuba světu.
Tomuto rozsáhlému prostoru (více než 72 tisíc čtverečních metrů) vévodí stodevítimetrová věž, která je památníkem „Otce vlasti“ – novináře, básníka a bojovníka za nezávislost Josého Martího (1853-95). Na Plaza de la Revolución celebroval mši svatou při své historické návštěvě Kuby bl. Jan Pavel II. (25.1.1998). I jeho tehdejším hostitelem byl kardinál Jaime Ortega, havanský arcibiskup.

Co papež přináší na Kubu, dotazoval se kard. Jaime Ortega ve svém dnešním úvodním pozdravu a pokračoval: Přenechejme odpověď našemu národu. Havanský arcibiskup poukázal na volbu papežova jména – Benedikt znamená požehnaný a právě takový je pontifikát současného papeže – předává něhu Božího milosrdenství a vybízí ke vzájemnému smíření, uzavřel svůj krátký pozdrav kard. Ortega.

Benedikt XVI. kázal na čtení připadající na dnešní den: o třech mládencích, kteří postavili babylónskému despotovi, a Bůh je ochránil před smrtí v ohnivé peci, a neméně případnou perikopu z 8. kapitoly Janova evangelia: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“. Svatý otec proto mluvil o odvaze víry, o pravdě a o svobodě:

„Lidská bytost totiž touží po pravdě, jejíž hledání vždycky předpokládá uplatňování autentické svobody. Mnozí nicméně upřednostňují zkratky a snaží se vyhýbat tomuto úkolu. Někteří si - jako Pontský Pilát - ironicky dobírají možnost poznat pravdu (srov. Jan 18,38), hlásají neschopnost člověka ji dosáhnout anebo popírají, že existuje jediná pravda pro všechny. Tento postoj v případě skepticismu a relativismu způsobuje proměnu srdce, vyvolává citový chlad, nerozhodnost, odstup od druhých a uzamykání se do sebe. Jsou to ti, kteří si myjí ruce jako římský místodržitel a nezúčastněně nechávají řeku dějin plynout.“

Naproti tomu iracionalita a fanatismus uzavírají člověka v jeho vlastní pravdě, dodal Benedikt XVI. a ty, kdo se tuto svou zaslepenost snaží vnucovat druhým, přirovnal ke znalcům Zákona volajícím „Ukřižuj!“

„Každá lidská bytost má bedlivě zkoumat pravdu a když ji najde, rozhodnout se pro ni, i kdyby hrozilo, že bude muset přinášet oběti. Pravda o člověku je navíc nevyhnutelným předpokladem k dosažení svobody, protože v ní objevujeme základy etiky, s níž se mohou všichni měřit a která obsahuje jasné a přesné formulace o životě a smrti, povinnostech a právu, manželství, rodině a společnosti a v posledku o nezcizitelné důstojnosti lidské bytosti.“

Křesťanství ukazuje na hodnoty, které jsou oporou etiky, a nevnucuje, nýbrž předkládá Kristovu výzvu k poznání pravdy, která osvobozuje, pokračoval Svatý otec. Tím jsou také věřící, po vzoru Krista, který je sám Pravdou, povinováni vůči svým současníkům.

„Církev žije, aby dala druhým účast na tom jediném, co má. A tím není nic jiného než sám Kristus, naděje slávy (srov. Kol 1,27). Aby mohla toto poslání plnit, musí se opírat o bytostnou náboženskou svobodu, která spočívá v možnosti hlásat a slavit víru také veřejně, šířit poselství lásky, smíření a pokoje, jež přinesl na svět Ježíš. Je třeba uznat, že na Kubě byly učiněny určité kroky, aby církev mohla veřejně plnit svoje nevyhnutelné poslání a otevřeně zvěstovat svoji víru. Je však zapotřebí pokračovat a rád bych povzbudil vládní představitele této země, aby upevnili to, čeho bylo dosaženo a pokračovali na této cestě pravé služby obecnému blahu celé kubánské společnosti.“

Benedikt XVI. znovu zdůraznil, že právo na náboženskou svobodu vyplývá z jednoty člověka, který je zároveň věřícím a občanem. Posílení této svobody zároveň vytváří podmínky pro pokoj a harmonický rozvoj společnosti. Papež proto vyzval na rozšíření svobody působení místní církve.

„Když církev na toto právo poukazuje, nedožaduje se žádného privilegia. Vykazuje pouze věrnost pověření, které dostala od svého božského Zakladatele spolu s vědomím, že kde je přítomen Kristus, tam roste člověk v lidskosti a nachází svoje svědomí. Proto se církev snaží nabízet toto svědectví svým hlásáním a svým učením jak v katechezi, tak ve školském a univerzitním prostředí. Lze doufat, že i tady brzo nastane chvíle, kdy se církev bude moci v různých oblastech vědění dělit o dobra poslání, které jí svěřil její Pán a které nikdy nesmí opomíjet.

V závěru své promluvy papež vyzval k přemáhání zla dobrem, po vzoru toho, kdo se z lásky obětoval pro člověka.

„Prosme Nejsvětější Pannu o mateřskou přímluvu, abychom se pokaždé, když se účastníme eucharistie, stali svědky lásky, která odpovídá na zlo dobrem (Řím 12,21) a nabízeli se jako živá hostie tomu, který s láskou obětoval sebe sama pro nás. Kráčejme v Kristově světle, které může rozptýlit temnoty omylu. Úpěnlivě Jej prosme, abychom s přispěním a příkladem svatých dovedli dávat svobodnou, velkorysou a důslednou odpověď Bohu, beze strachu a zášti.“

PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE

ad 4. Dnešní den Svatého otce pokračoval soukromým obědem na apoštolské nunciatuře v Havaně, kde se setkal také s Fidelem Castrem. Po setkání s bývalým kubánským vůdcem se Svatý otec s Havanou rozloučil na tamním letišti “José Martí”. “Kubánský lid se s vámi loučí s pocity úcty a náklonnosti”, zahájil svůj závěrečný projev prezident Raúl Castro. Podle jeho dalších slov se papežova návštěva Kuby uskutečnila za “vzájemného porozumění, díky němuž bylo možné rozeznat ryzost úmyslů obou stran”. Následovalo vykreslení převážně “duchovní orientace Kuby” a apel na osvobození tzv. miamské pětky (pětice špionů, kteří na sklonku devadesátých let infiltrovali protirežimní emigrantské kruhy na Floridě). V mnohém spolu souhlasíme, končila hlava hostitelské země, ačkoliv přirozeně nemáme na všechny otázky stejný názor.

„Respekt a starost o svobodu, která tepe v srdcích každého člověka, je neodmyslitelná, má-li se adekvátně odpovídat na základní požadavky jeho důstojnosti a budovat tak společnost, v níž se každý cítí nepostradatelným protagonistou budoucnosti vlastního života, své rodiny a své vlasti,“

reagoval Benedikt XVI. ve své promluvě na rozloučenou a vyzval k trpělivému a upřímnému dialogu:

„Nynější chvíle si naléhavě žádá, aby z lidského, národního i mezinárodního soužití byly odstraněny nehybné postoje a jednostranná stanoviska, která dohodu činí svízelnou a snahu o spolupráci neúčinnou. Eventuální rozdíly musí být překonány neúnavným hledáním toho, co sjednocuje všechny v trpělivém a upřímném dialogu spolu s upřímnou snahou naslouchat a přijímat nosné cíle nových nadějí.“

Svatý otec však především poukázal na hlavní cíl své návštěvy:

„Přišel jsem sem jako svědek Ježíše Krista v pevném přesvědčení, že kam přichází On, tam malomyslnost přenechává místo naději, dobrota zahání nejistoty a mocná síla otevírá horizont nečekaným a požehnaným perspektivám. (...) Cesta, kterou Kristus nabízí lidstvu, každému člověku a lidu, neústí do nicoty, ale je naopak primárním a hlavním faktorem jeho autentického rozvoje, “

zdůraznil papež a poprvé na kubánské půdě potvrdil pozici Svatého stolce, který odsuzuje embargo Spojených států amerických vůči Kubě:

„Kéž nikdo nepociťuje překážky v účasti na tomto strhujícím poslání v důsledku omezování svých základních svobod a nepociťuje ani obtíže vyplývající z nedostatku či odpírání materiálních prostředků. Obzvláště tíživou je tato situace, když na obyvatelstvo negativně doléhají restriktivní ekonomická opatření uložená ze zahraničí.“

Benedikt XVI. se loučil přáním, které bychom mohli označit za syntézu kubánské etapy jeho cesty:

„Svoji pouť končím, ale budu se nadále vroucně modlit, abyste pokračovali na své cestě a Kuba byla pro všechny domovem všech Kubánců žijících ve spravedlnosti, svobodě a v ovzduší poklidného bratrství.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. na rozloučenou je ZDE

O půlnoci našeho času (17 hodin místního času) papežský speciál odstartoval do Říma, kde přistál v pátek 29. března v půl jedenácté dopoledne zhruba po deseti hodinách letu.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)