Nový portál Vatikánského rozhlasu

Santiago de Cuba. 1. Přivítání na letišti v Santiago de Cuba.
2. Mše svatá na náměstí v Santiago de Cuba pro 200 tisíc lidí.
3. Návštěva mariánského poutního místa Virgen de la Caridad del Cobre.

ad 1. „Přicházím na Kubu jako poutník lásky, abych utvrdil své bratry ve víře a povzbudil v naději, která se rodí z přítomnosti Boží lásky v našich životech. Nosím ve svém srdci spravedlivá přání a legitimní touhy všech Kubánců, ať už se nacházejí kdekoli, jejich utrpení a radosti, jejich starosti a ušlechtilé tužby, a to jak lidí mladých, tak starších, mladistvých a dětí, nemocných a pracujících, vězněných a jejich příbuzných, jakož i chudých a potřebných.“

řekl Benedikt XVI. ve své první promluvě na Kubě. Na mezinárodním letišti v Santiago de Cuba přistál papežský speciál vypravený italskými státními aeroliniemi Alitalia krátce před 21h našeho času. Podle protokolu papeže vítal apoštolský nuncius, arcibiskup Bruno Musarò, místní arcibiskup Dionisio García a další církevní a političtí představitelé.

V jednatřicetistupňovém vlhkém horku zmírňovaném poryvy větru pod oblačnou oblohou druhého největšího kubánského města pak papež vyslechl projev prezidenta Raúla Castra. V propagandistických tónech, pamětníkům minulého režimu v naší zemi dobře povědomých, zaznělo ujištění o úplné náboženské svobodě a dobrých vztazích se všemi náboženskými institucemi, stejně jako výpady proti Spojeným státům a kritika padesátiletého embarga.

Benedikt XVI. ve své odpovědi připomněl návštěvu svého předchůdce Jana Pavla II., která před čtrnácti lety zahájila „novou fázi vztahů mezi církví a Kubánským státem v duchu větší spolupráce,“ jak ale papež naznačil, zůstává řada aspektů, v nichž je co rozvíjet, zejména pokud jde o působení církve ve veřejném prostoru. Papež tak nepřímo poukázal na skutečnost, že navzdory zmírnění represí vůči církvi v 90. letech, kdy vláda zrušila odkaz na ateismus v ústavě, a dalším vstřícným krokům po nástupu Raúla Castra v roce 2006, církev nemá přístup do médií, nesmí vést školy ani svobodně zakládat nové kostely a instituce.

Papež se zmínil rovněž o ekonomických problémech současného světa. Slova interpretovaná některými komentátory jako kritika kapitalismu ve skutečnosti mířila na jádro krize, které je společné Kubě i západní společnosti, totiž na ztrátu hodnot, na krizi morální:

„Mnohé části světa dnes prožívají chvíle značných ekonomických těžkostí, které mnozí svorně spatřují v situaci hluboké duchovní a morální krize, jež člověka zbavila hodnot a ponechala jej bezbranného před ambicemi a egoismem určitých mocností, které neberou ohled na autentické dobro lidí a rodin. Nelze pokračovat dlouho tímto kulturním a morálním směrem, který přivodil situaci bolestnou a mnohými pociťovanou. Pravý pokrok potřebuje naopak etiku, která do svého středu klade lidskou osobu a bere ohled na její autentické požadavky, zejména na její duchovní a náboženskou dimenzi. Proto se v srdci a mysli mnoha lidí stále více šíří jistota, že obroda společnosti a celého světa vyžaduje od lidí správná a pevná morální přesvědčení a vznešené hodnoty, které nejsou manipulovatelné omezenými zájmy, nýbrž odpovídají neměnné a transcendentní povaze lidského bytí.“

Benedikt XVI. přijel do Santiaga de Cuba oslavit 400. výročí nalezení sošky Naší Paní Milosrdné lásky, Virgen de la Caridad, uctívané jako patronka národa na poutním místě v Cobre nejen kubánskými katolíky. Jak papež připomněl, úcta k Matce Boží byla oporou při boji o nezávislost, ale také byla a zůstává oporou víry a boje za důstojnost lidského života a jeho základní práva.

„Ve stopách mnoha poutníků těchto století přál jsem si i já vydat se k „El Cobre“, poklonit se u nohou Matky Boží, abych jí poděkoval za pomoc, kterou poskytuje všem svým kubánským dětem, a poprosil ji o přímluvu, aby vedla kroky tohoto milovaného národa po stezkách spravedlnosti, pokoje, svobody a smíření.“

V závěru své první promluvy na kubánské půdě papež implicitně pozdravil také ty, jimž jsou na "Ostrově svobody" práva upírána:

Prosím Pána, aby hojně požehnal této zemi a jejím dětem, zejména těm, kteří jsou znevýhodněni, marginalizováni a trpí na těle i na duchu, aby na přímluvu Naší Paní Caridad del Cobre, udělil všem budoucnost plnou naděje, solidarity a svornosti.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. na letišti je ZDE

Připomeňme, že po kubánské revoluci v roce 1959 Fidel Castro vypověděl kněze a řeholníky ze země. Zatímco před převratem sloužilo tehdy šestimilionové populaci 700 kněží, dnes je pro téměř dvojnásobný počet Kubánců pouze 361 kněží. Podle oficiálních statistik je praktikujícím katolíkem zhruba každý desátý obyvatel ostrova.

Na jakou Kubu přijíždí papež a jaká je skutečná situace tamní církve přibližuje v rozhovoru pro RaVat francouzský misionář, o. Jean Ives, který už 5 let působí na tomto karibském ostrově.

ad 2. Po oficiálním přijetí na letišti Svatý otec s doprovodem přejel do arcibiskupské rezidence v Santiagu de Cuba. Zde přestoupil do papamobilu a projel asi čtyřkilometrovou trasu mezi věřícími na náměstí Plaza Antonio Maceo (1845-1896) – na tomtéž místě slavil eucharistii bl. Jan Pavel II. při své průlomové pastorační cestě před čtrnácti lety (24.1.1998). Prostranství na periferii Santiaga je monumentálním architektonickým komplexem o zhruba půlhektarové rozloze, který byl vyhlášen národním památníkem. Vévodí mu jezdecká socha generála Antonia Macea Grajalese, hrdiny boje proti španělskému království za kubánskou nezávislost.

Podle údajů místní církve, které potvrzuje i vatikánský tiskový mluvčí O. Lombardi, se na náměstí shromáždilo více než dvě stě tisíc věřících. Vedle oltáře, jehož zastřešení symbolizovalo biskupskou mitru či sérii gotických oken, byla vystavena milostná soška Madony z Cobre. Patronka Kuby tak přerušila své roční putování třemi sty ostrovními farnostmi v rámci mariánského jubilejního roku (trvá od 7.1.2012 do 5.1.2013). Svatý otec (od půl jedné v noci našeho času) slavil svou první mši svatou v komunistickém státě, při níž varoval před vytlačením Boha z veřejného prostoru a připomněl důstojnost každého člověka.

Homilie Benedikta XVI. měla silně mariánský akcent, který – kromě přítomnosti mariánské sošky – vyplýval rovněž z liturgických textů o slavnosti Zvěstování Páně. Vtělení Božího Syna je ústředním tajemstvím křesťanské víry, poukázal papež.

„V Kristu přišel Bůh skutečně na svět, vstoupil do našich dějin, učinil si příbytek mezi námi a splnil tak niternou tužbu lidské bytosti, aby se svět stal pro člověka skutečně domovem. Je-li totiž Bůh vyháněn, stává se svět pro člověka neobyvatelným a zároveň přichází nazmar pravý úděl stvoření, které má být prostorem smlouvy, přitakáním lásce mezi Bohem a lidstvem, které Mu odpovídá.“

Teprve Mariiným bezvýhradným přitakáním Pánu však začalo Otcovo věčné Slovo svoji lidskou existenci v čase, pokračoval papež a dodal: Je dojemné vidět, jak Bůh nejenom respektuje lidskou svobodu, ale zdá se, jakoby ji potřeboval. Při bližším pohledu jsme nicméně svědky dvojího souhlasu s Otcovou vůlí – Kristova a Mariina. Jejich poslušnost Bohu otevírá brány světa pravdě a spáse.

„Bůh nás stvořil jakožto plod své nekonečné lásky, a proto je život podle Jeho vůle cestou, jak nalézt vlastní pravou identitu, pravdu našeho bytí, zatímco vzdalování se od Boha nás vzdaluje nám samotným a uvrhuje nás do prázdnoty. Poslušnost ve víře je pravou svobodou, autentickým vykoupením, které nám umožňuje sjednotit se s Ježíšovou láskou v Jeho úsilí přizpůsobit se Otcově vůli.“

Panna Maria je obrazem a vzorem církve, vysvětloval Svatý otec, neboť církev, stejně jako Matka Kristova, je povolána přijímat do sebe tajemství Boží. Papež poté poukázal na osobní nasazení Kubánců v životě víry.

„Vím s jakým úsilím, odvahou a odříkáním denně pracujete na tom, aby v konkrétních okolnostech vaší země a v tomto dějinném okamžiku církev stále více vyjevovala svou pravou podobu a byla místem, ve kterém se Bůh přibližuje lidem a setkává se s nimi.“

Benedikt XVI. vyzval obyvatele Kuby, aby před nastávajícími Velikonocemi následovali Ježíše na jeho cestě ke kříži. S trpělivostí a vírou přijměme jakékoli protivenství, neboť Pán svým vzkříšením přemohl sílu zla, nabádal papež. Tajemství vtělení zároveň odkazuje ke svrchované důstojnosti každého lidského života, připomněl Svatý otec a obrátil se k přítomným rodinám:

„Bůh svěřil rodině, založené na manželství, vznešené poslání být základní buňkou společnosti a pravou domácí církví. S touto jistotou, vy, drazí manželé, musíte být zvláště pro svoje děti skutečným a viditelným znamením Kristovy lásky k církvi. Kuba potřebuje svědectví vaší věrnosti, vaší jednoty, vaší schopnosti přijímat lidský život, zvláště, je-li bezbranný nebo ocitl-li se v nouzi,“

zakončil Benedikt XVI. svou homilii při mši svaté v Santiagu de Cuba.

PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE

Svatý otec se poté odebral do semináře sv. Bazila Velikého v El Cobre (22 km od Santiaga de Cuba), který jej hostil první noc jeho kubánského pobytu. Tato instituce patří k nejstarším vzdělávacím zařízením kandidátů na kněžství a laiků na ostrově (zal. 1722). V šedesátých letech minulého století byla znárodněna a přeměněna ve státní školu, nyní již patnáct let opětovně slouží ke studiu filosofie ve spolupráci s papežskou katolickou univerzitou Dominikánské republiky.

ad 3. Benedikt XVI. v semináři zahájil dnešní den mší svatou v soukromé kapli. V půl desáté dopoledne místního času přejel asi 300 m papamobilem do baziliky Panny Marie Milosrdné Lásky (Virgen de la Caridad). Dějiny tohoto národního poutního místa se váží k sociálnímu a politickému vývoji ostrova. Mariánskou sošku vylovili roku 1606 v zálivu Bahía de Nipe na severovýchodě ostrova dva domorodci (bratři Juan a Rodrigo de Hoyos), doprovázeni desetiletým černošským otrokem Juanem Morenem. Šedesáticentimetrová soška, na jejímž podstavci je napsáno: „Jsem Panna Milosrdné Lásky“, se záhy stala předmětem úcty. U jejích nohou zazněly politické manifesty za zrušení otroctví a za nezávislost Kuby. K Madoně z Cobre se obraceli bojovníci proti španělské koruně, nazývaní “mambises”, kteří se zasloužili o její další pojmenování jako “Virgen de Mambisa”. Papež Benedikt XV. prohlásil Pannu z Cobre Matkou a patronkou Kuby (10.5.1916), jejíž svátek připadá na 8. září. V roce 1977 propůjčil Pavel VI. mariánskému kostelu v Cobre titul basilica minor – jeho zvláštním legátem na Kubě byl u této příležitosti tehdejší prefekt Kongregace pro biskupy, kard. Bernardin Gantin.

Svatý otec se v bazilice pomodlil a vyslechl mariánský hymnus. Poté pozdravil poutníky shromážděné před chrámem:

„Dejte vědět všem, které potkáte, že jsem Matce Boží svěřil budoucnost vaší země (...). Prosil jsem Nejsvětější Pannu také za potřeby trpících, za ty, kteří jsou zbaveni svobody, odloučeni od svých blízkých nebo prožívají těžké chvíle. Zároveň jsem do Jejího Neposkvrněného Srdce vložil všechny mladé lidi, aby byli autentickými přáteli Krista a nepodlehli nabídkám, které po sobě zanechávají smutek.“

Vzpomínal jsem také na potomky afrických otroků i na obyvatele nedalekého Haiti, které dosud trpí důsledky zemětřesení, pokračoval papež. Ocenil poté také obyvatele kubánského venkova, kteří se scházejí ke slavení eucharistie ve svých soukromých domech.

„Povzbuzuji všechny děti této drahé země, aby (...) se zasazovali se o spravedlnost, byli služebníky lásky a vytrvaly uprostřed zkoušek. Kéž vás nic a nikdo nepřipraví o vnitřní radost, jež je tak charakteristická pro kubánskou duši.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. v mariánské svatyni je ZDE

loučil se Svatý otec s mariánským poutním místem v El Cobre, odkud odjel na letiště v Santiago de Cuba. V 19 hodin večer našeho času po letu dlouhém 760 km přistál Benedikt XVI. v kubánském hlavním městě a po uvítání s havanským arcibiskupem kard. Jaimem Ortegou y Alamino přejel na apoštolskou nunciaturu k soukromému obědu. Papežovu druhou polovinu dne vyplní odpolední setkání s kubánským prezidentem a večeře s kubánskými biskupy.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)