Rádio Vaticana

Berlín. Berlín. Něměcká biskupská konference se zabývá posledními věcmi člověka ve svém novém desetistránkovém dokumentu nazvaném „Ať Pán na tobě dokončí, co ve křtu započal“ ( vydán 25.11. 2011).

Kulturou pohřbívání vyjadřuje každá společnost svou lidskost a také svůj postoj k živým, upozorňují němečtí biskupové. Navzdory značným změnám v doprovázení zemřelých ještě přetrvává společenský konsens, díky němuž komunita nenakládá se zemřelým jako s odpadem, nýbrž mu přiznává důstojné pochování. Stejná měřítka by se však měla vztahovat i na pohřební místa, kde je možné uctít památku zemřelých. Katolická církev ve svých pohřebních obřadech předává tradici, obhajující důstojnost a hodnotu každého člověka a sloužící jak zemřelému, tak pozůstalým, píše se v brožurce.

Lidské tělo je i po své fyzické smrti symbolem důstojnosti, kterou člověku přiznává Bůh. Katolická nauka proto důrazně doporučuje pohřbívání do země, ve kterém spatřuje paralelu s pochováním Ježíšova těla. Nejenom německá církev je však v posledních desetiletích konfrontována s nárůstem tzv. anonymních pohřbů, bez náboženských obřadů, účasti smuteční obce, bez určení místa a času pochování. Z dlouhodobé perspektivy se nicméně projevuje, že pokud pozůstalí neznají konkrétní místo posledního odpočinku, hůře se vyrovnávají se zármutkem. Dokazují to např. spontánní snahy o vytvoření pomníků po leteckých či válečných neštěstích. Němečtí biskupové proto doporučují, aby anonymní společné hroby na travnaté ploše byly alespoň označeny jmenovitými seznamy pohřbených. Pohřeb žehem katolická církev nezakazuje, „pokud nebyl zvolen z důvodů odporujících křesťanské nauce“ (Kán 1176, § 3, CIC / 1983), ale naléhavě vyzývá k vykonání pohřebních obřadů před kremací a k uložení urny do země.

Církev doporučuje pohřbívání v blízkosti lidských obydlí. Pastorační alternativou k pohřební praxi na obecních hřbitovech, leckdy omezené administrativními a ekonomickými předpisy, se tak mohou stát pohřební liturgie na kostelních hřbitovech. Tuto možnost, jak zamezit účelovému nakládání se smrtí, je třeba úmyslně využívat, čteme v dokumentu. Němečtí biskupové dále vyzývají k renesanci církevních pohřebních a modlitebních bratrstev, která znovu nabývají smyslu při rostoucím osamění dnešních lidí. Farní společenství by se měla vědomě účastnit pohřbu svých zemřelých členů a nadále je připomínat v modlitbě.

Pastýři německé církve se znepokojením konstatují vzrůstající rozptylování ostatků zemřelých v přírodě, hraničící s panteismem a přírodním náboženstvím. Místo posledního odpočinku není identifikovatelné a navíc je často velmi vzdáleno od běžného životního prostoru. Mrtví jsou tak nejen vytěsňováni z okruhu živých, nýbrž i z jejich vědomí, uzavírá dokument Německé biskupské konference.

(jag)