Benedikt XVI. navštíví 9. října Kalábrii. Zavítá také do kartuziánského kláštera v Serra San Bruno, kde bude předsedat bohoslužbě večerních chval. Kartuziáni patří k nejpřísnějším mnišským řeholím západního křesťanství. Byli založeni v 11. století sv. Brunem, jehož ostatky jsou uloženy právě v této kalábrijské kartouze, jednom ze dvou italských klášterů tohoto řádu. Církevní památka zakladatele kartuziánů připadá na dnešek. Převor kláštera v Serra San Bruno,
P. Jacques Dupont, vystoupil při této příležitosti z přísného mlčení, které je v kartouze životním pravidlem s přesně stanovenými výjimkami, a pro Vatikánský rozhlas mluvil o očekáváních, která předcházejí návštěvě Svatého otce:
„Jsme především velice, velice vděčni, že nás papež chce navštívit. Nikdy bych si nedovolil v doufat v něco takového… Jsme proto velmi, velmi vděčni Bohu, že nám dal tuto milost, že nám dal tento obrovský dar; velmi vděčni Svatému otci, že dovedl ve svém nabitém programu najít dvě hodiny, aby je strávil s námi a především, aby se s námi modlil. Věříme, že nás povzbudí, abychom zůstávali věrni svému povolání. Papež je silně vázán k mnišské spiritualitě, jistě nás povzbudí, abychom byli stále více syny svatého Bruna.“
Jak probíhá život v kartouze a co vás pojí s obyvateli přilehlé vesnice Serra San Bruno?
„Je to hlavně duchovní pouto. Jsme kontemplativní řád a žijeme v klauzuře. Serra San Bruno je zvláštní tím, že tato vesnička vyrostla vedle kartouzy, ba dokonce se z ní zrodila. Se zdejšími obyvateli nás proto pojí těsné vztahy. Součástí jejich identity je to, že žijí poblíž kartouzy. Respektujeme se, oni respektují naši samotu. Jsme jim velmi vděčni za pomoc, kterou nám poskytují, a myslím, že my jsme pro ně jakýmsi opěrným duchovním bodem, určitou oporou, protože život tady v Kalábrii zajisté není snadný. Mám na mysli problémy se zaměstnaností, mafii... Fakt, že kartuziáni jsou tady přítomni svojí modlitbou, jim určitě dodává útěchu a povzbuzení.“
Vaše přítomnost tedy může být znamením naděje pro tento kraj?
„Odpověď je třeba hledat ve víře. Náš život je zcela zasvěcen modlitbě. Jsme tady a říkáme tak, že Bůh je, že Bůh je nade všemi pozemskými událostmi, ale že je nám také velmi, velmi blízko. Tomu nás učí sv. Bruno. To byl muž zcela uchvácený Bohem, zvolil samotu, aby měl pouze Boha, ale zároveň byl duchovně a srdcem velmi nablízku lidem. Myslím, že k tomu jsou kartuziáni povoláni: být naprosto zasvěceni kontemplativnímu životu s Pánem, ale – skrze modlitbu a vztah k Pánu – být spolu lidmi, těmi blízkými i méně blízkými, protože se modlíme za všechny lidi.“
V roce 1984 při své návštěvě v Serra San Bruno řekl Jan Pavel II., že váš životní styl je v dnešním světě určitou provokací…
„Slova, která nám řekl Jan Pavel II., zůstávají stále velice aktuální. Pomáhají nám tady žít. Naše provokace je velmi silná a pomáhá zejména mladým lidem hledat odpověď. Náš život je skutečně paradoxní. Na lidské rovině se zdá zbytečný. Co tu děláme, když je na světě tolik konkrétních problémů, jimž je třeba čelit? Tváří v tvář naší životní volbě jsou však mladí lidé nuceni si klást otázku, nemohou zůstat lhostejnými. Mnozí nechápou, nerozumí nám a ptají se, co děláme za těmito zdmi. Mnozí se však pozastaví a přemýšlejí. Musím říci, že když k nám přijdou a sblíží se s námi, ať už prostřednictvím knih nebo osobních setkání, nezřídka zjistí, že vlastně nejsme světu tak vzdálení... Naopak, jsme v jeho srdci.“
Říká O. Jacques Dupont převor kartuziánského kláštera Serra San Bruno
Přeložil Milan Glaser
odeslat článek
vytisknout článek
