Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Po skončení posledního zasedání synody se konal v atriu auly Pavla VI. společný oběd pro všech 300 účastníků Synody pro Blízký východ. Těsně před obědem Svatý otec všechny naposledy oslovil improvizovaným závěrečným poděkováním:

?Drazí přátelé,

Podle pěkné tradice vytvořené Janem Pavlem II. se synody končí obědem, společným stolováním, které dobře zapadá i do klimatu této synody, která mluví o společenství. Nejenom, že o něm mluvila, ale také společenství uskutečnila.

Tato chvíle je pro mne okamžikem poděkování. Děkuji, děkuji generálnímu sekretáři synody a jeho týmu, kteří ji připravili a připravují další. Děkuji předsedům delegací. Děkuji především relátorovi a zvláštnímu sekretáři, kteří vykonali neuvěřitelný kus práce. Děkuji. Byl jsem kdysi relátorem na synodě o rodině, takže si dovedu trochu představit, kolik práce jste odvedli. Děkuji také všem otcům, kteří prezentovali hlas Východní církve, bratrským delegátům, pozorovatelům a všem.

Společenství a svědectví. Děkuji v této chvíli Pánu za společenství, které nám daroval a dává. Viděli jsme bohatství a rozmanitost tohoto společenství. Jste církvemi starobylých a odlišných ritů, které nicméně tvoří jediný celek všech ritů jediné, katolické církve. Je krásné vidět tuto pravou katolicitu, která je tak rozmanitá a oplývá možnostmi a růzností kultur. Právě tak totiž roste polyfonie jediné víry, pravého společenství srdcí, které může dávat jenom Pán. Za tuto zkušenost společenství děkujme Pánu, děkuji vám všem. Mám za to, že toto je nejdůležitější dar této synody, kterou jsme prožili a uskutečnili: společenství, které nás pojí se všemi a které je samo o sobě také svědectvím.

Katolické, křesťanské společenství je otevřené a dialogické. Bylo tak také otevřeno vnitřně i navenek ustavičnému dialogu s pravoslavnými bratry a dalšími církevními společenstvími. Pocítili jsme, že i přes vnější rozdělení tvoříme jednotu v Kristu, hluboké společenství v Pánu, v daru jeho Slova, jeho života, a doufáme, že nás Pán povede dále v této hluboké jednotě. Jsme sjednoceni s Pánem a můžeme říci, že jsme nalezeni pravdou. Tato pravda neuzavírá, neohraničuje, ale otevírá. Proto jsme vedli také otevřený a přímý dialog s bratry muslimy, s bratry židy, všemi, kdo jsou společně zodpovědní za dar pokoje, za pokoj právě v této části země Pánem požehnané, kolébce křesťanství i dvou dalších náboženství. Chceme pokračovat na této cestě mocně, něžně a pokorně, v odvaze pravdy, která je láskou a která se láskou otevírá.

Řekl jsem, že končíme synodu obědem. Pravým zakončením však bude až zítřejší důvěrné setkání s Pánem při slavení eucharistie. Ta však ve skutečnosti není zakončením, ale otevřením. Pán jde s námi, je s námi, Pán nás uvádí do pohybu. V tomto smyslu jsme tedy na synodě jako na cestě, která dále pokračuje. I když jsme roztroušeni po světě, jsme na synodě, na společné cestě. Modleme se k Pánu, aby nám pomáhal. Díky vám všem!?

(mig)