Vatikán.
Primát poslušnosti Bohu a pravý význam pokání a odpuštění v životě křesťanů, to byla témata homilie Benedikta XVI. při koncelebrované mši svaté v Paulinské kapli apoštolského paláce se členy Papežské biblické komise, která má tento týden plenární zasedání.
?Poslušnost Bohu má primát?, připomněl papež slova sv. Petra před veleradou o tom, že je třeba více poslouchat Boha než lidi (Sk 4,19). Poslušnost Bohu dává Petrovi svobodu postavit se proti nejvyšší náboženské instituci, poznamenal Benedikt XVI., a poukázal v té souvislosti na Sokrata, jenž před Athénským tribunálem, který mu nabízel svobodu pod podmínkou, že již nebude hledat Boha, tyto soudce neposlechl, neprodal svůj život a hledal, jak poslouchat Boha, hledal poslušnost vůči Bohu, který dává svobodu. Naproti tomu v moderních dobách ? pokračoval Benedikt XVI. ? se zrodila teorie o osvobození člověka také od poslušnosti vůči Bohu: člověk by tak prý byl svobodný, autonomní a nic jiného:
?Tato autonomie je však lží, ontologickou lží, protože člověk neexistuje sám od sebe a pro sebe; je to lež politická i praktická, protože spolupráce a sdílení svobod je nezbytné, ale pokud Bůh neexistuje, pokud Bůh není člověku dostupnou instancí, zůstává nejvyšší instancí pouze konsens většiny. Potom má poslední slovo shoda většiny, kterou je třeba poslouchat a tento konsens ? jak víme z dějin minulého století ? může být také konsensem ve zlu. Z toho je zřejmé, že takzvaná autonomie člověka neosvobozuje.?
?Diktatury byly vždycky proti této poslušnosti Bohu?, zdůraznil dále papež.
?Nacistická, stejně jako marxistická diktatura nemohou připustit, že nad ideologickou mocí je Bůh. Svoboda mučedníků, kteří uznávají Boha? jejich hrdinské vyznání víry bylo vždycky úkonem svobody, v níž dostáváme svobodu Kristovu.
Dnes díky Bohu nežijeme v diktatuře, ale její subtilní formy existují. Konformismus, podle něhož se stává povinností myslet tak, jako všichni, jednat tak jako všichni, a více či méně subtilní agrese proti církvi dokazují, že se tento konformismus může skutečně stát opravdovou diktaturou.?
Pro křesťany ? dodal Benedikt XVI. ? však poslušnost vůči Bohu spíše než vůči lidem, předpokládá opravdové poznání Boha a ochotu opravdu se mu podřídit, aby Bůh nebyl zástěrkou vlastní vůle, ale aby byl skutečně Bohem, který v případě nutnosti vyzývá i k mučednictví.
?My máme dnes spíše trochu strach mluvit o věčném životě. Mluvíme o věcech, které jsou užitečné pro svět, ukazujeme, že křesťanství pomáhá také zlepšovat svět, ale že jeho cílem je život věčný a že kritéria života vycházejí z tohoto cíle, to se neodvažujeme říci.?
Musíme se proto osmělit ? povzbuzoval dále papež ? musíme najít odvahu, radost a velkou naději v tom, že věčný život existuje a že je to opravdový život a že z tohoto života vychází světlo, které osvěcuje i tento svět.
V této perspektivě se také ?pokání jeví jako milost?. Je to milost, že rozpoznáváme svůj hřích, že přiznáváme potřebu obnovy, změny a proměny našeho bytí.
?Musím říci, že my křesťané jsme se v poslední době vyhýbali často také slovu pokání, které nám připadá příliš tvrdé. Nyní pod výpady světa, který mluví o našich hříších, vidíme, že možnost konat pokání je milost a vidíme, jak je důležité konat pokání, tedy uznat to, co je v našem životě pomýlené, otevřít se k pokání, připravit se na odpuštění a nechat se proměnit. Bolest pokání, tzn. očišťování a transformace, tato bolest je milost, protože je to obnova, je to dílo božského milosrdenství.?
?Modleme se tedy, aby naše jméno vstoupilo do jména Božího a náš život, aby se stal životem opravdovým, věčným, láskou a pravdou,? uzavíral Benedikt XVI. svou homilii při dnešní ranní mši svaté spolu se členy Papežské biblické komise a Paulinské kapli apoštolského paláce ve Vatikánu.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
