Rádio Vaticana

Řím. Včera vpodvečer navštívil Benedikt XVI. hlavní římskou synagogu. Návštěva, která se konala na pozvání hlavního římského rabína a předsedy římské židovské obce, nebyla židovskou obcí přijímána jednoznačně pozitivně, stejně jako první návštěva papeže Jana Pavla II. před 24 lety. Nepochybně však představuje další krok židovsko-katolického dialogu, který se díky učení Druhého vatikánského koncilu, jak zdůraznil Benedikt XVI., stal ?nevratnou cestou bratrství a přátelství?.

Výjimečného hosta přivítali kromě všech nejvyšších představitelů židovské obce také bývalý římský rabín Elio Toaff. Ze Svaté země přicestoval za tím účelem také místopředseda Izraelské vlády Silvan Shalom. Včerejší návštěva byla již čtvrtou návštěvou papeže německé národnosti v místě židovského náboženského kultu (Kolín, New York, Jeruzalém, Řím). Její poklidnou a upřímnou atmosféru nijak nenarušila ani zmínka předsedy římské židovské obce o údajném ?mlčení Pia XII. tváří v tvář Shoa, vyhlazování židů.? Vedle toho však Riccardo Pacifici ve své úvodní promluvě připomněl také jednu významnou a zároveň velice osobní historickou skutečnost:

?Jsem-li dnes tady na tomto posvátném místě, je to proto, že můj otec a můj strýc Rafaele nalezli útočiště v konventu sester sv. Marty ve Florencii.?

A přesto, že rány ?jsou dosud otevřeny? ? řekl dále předseda židovské obce ? ?dialog mezi židy a katolíky může a musí pokračovat?.

Kritiku na adresu papeže Pia XII. vznesl také hlavní římský rabín Riccardo di Segni. Netvořila ovšem jádro jeho promluvy, která se týkala pojmu bratrství, jak ho ukazuje Bible, a velice zaujala Benedikta XVI., jak prozradil sám rabín, který se s papežem sešel k soukromému rozhovoru hned po skončení oficiálního programu. V Bibli, řekl ve své promluvě rabín Di Segni, ?začíná bratrství špatně?, totiž vztahem Kaina a Abela, pokračuje rivalitou Izáka a Izmaela, rozchodem Jákoba a Ezaua a tak dále. ?Je otázka, ptal se rabín, v jakém stadiu se nacházíme nyní, co nás ještě dělí od autentického vztahu smlouvy a porozumění a co musíme udělat, abychom k němu došli?. Právě tuto rabínovu upřímnost vedle pronikavé biblické exegeze papež v soukromém rozhovoru také velice ocenil, stejně jako rabínův výklad pojmu Svatá země, který v hebrejštině neznamená zemi, která je svatá, ale zemi Svatého, tedy zemi patřící Svatému, Bohu.
Římský rabín v závěru své promluvy v synagoze mimo jiné řekl:

?Navzdory dramatickým dějinám, otevřeným problémům a nedorozuměním, existují společně sdílení vize a cíle, které musí být kladeny na první místo. Obraz respektu a přátelství, který vyzařuje z tohoto setkání, musí být příkladem pro všechny, kteří nás sledují.?

Předseda Italských židovských obcí Renzo Gattegna pak vyjádřil přání, aby ?rozdíly už nikdy nebyly příčinou ideologických či náboženských konfliktů, nýbrž vzájemným kulturním i mravním obohacením?.

Promluva Benedikta XVI. - několikrát přerušována potleskem - zaujala římskou židovskou obec především tím, že se nevyhnula choulostivému tématu jediného transportu židů z Říma v roce 1943:

?Jak nepřipomenout na tomto místě římské Židy, kteří byli vytrženi ze svých domovů před těmito zdmi a ve strašných mukách zabiti v Auschwitz? Jak by bylo možné zapomenout na jejich tváře, jejich jména, jejich slzy, na nářek mužů, žen a dětí? Vyhlazování Mojžíšova lidu Smlouvy nejprve v Evropě hlásané a pak systematicky naplánované a uskutečňované pod nacistickou vládou dorazilo onoho dne i do Říma. Mnozí, bohužel, zůstali lhostejní, ale mnozí i mezi italskými katolíky v síle víry a křesťanského učení odvážně reagovali, otevřeli náruč a pomáhali honěným a uprchlým Židům, přičemž často riskovali vlastní život a zasluhují si trvalou vděčnost. Také Apoštolský stolec vyvíjel záchrannou činnost, často skrytou a diskrétní. Památka těchto událostí nás musí vést k upevnění svazků, které nás pojí za účelem stále většího růstu v porozumění, respektu a přijetí.?

Benedikt XVI. pak připomněl ?společné kořeny a duchovní odkaz, který sdílíme?:

?Četné mohou být implikace odvozené ze společného dědictví Zákona a Proroků. Chtěl bych připomenout některé. Především je to solidarita, která pojí církev a židovský lid ?na úrovni jejich vlastní duchovní identity? a která dává křesťanům příležitost prosazovat ?obnovenou úctu k židovskému výkladu Starého zákona?; ústřední postavení Dekalogu jako společného etického poselství neměnných hodnot pro Izrael, církev, nevěřící a celé lidstvo; závazek přípravy či uskutečňování království Nejvyššího v ?péči o stvoření?, které Bůh svěřil člověku, aby jej opatroval a zodpovědně kultivoval.?

Podrobněji se papež věnoval Desateru přikázání, které označil za ?pochodeň etiky, naděje a dialogu, Polárku víry a morálky Božího lidu. Dekalog, řekl Benedikt XVI., vrhá světlo na dobro a zlo, pravdu a faleš i podle kritérií správného svědomí každé lidské osoby, a věnoval se podrobněji třem oblastem spolupráce a společného svědectví, ?které jsou obzvláště důležité pro naši dobu?:

?Deset slov požaduje uznání jediného Pána proti tendenci vytvářet si jiné bůžky, zlatá telata. V našem světě mnozí Boha neznají nebo jej pokládají za zbytečného, za bezvýznamného pro život; bylo tak vyrobeno mnoho dalších a nových bůžků, kterým se člověk klaní. Probouzet v naší společnosti otevřenost vůči transcendentní dimenzi, dosvědčovat jediného Boha je cenná služba, kterou židé a křesťané mohou a mají nabízet společně.
Deset slov požaduje respekt, ochranu života proti každé nespravedlnosti a útlaku uznáním hodnoty každé lidské osoby, stvořené k obrazu a podobě Boží. Kolikrát jen v mnoha částech země, blízké i vzdálené, bývají pošlapávány důstojnost, svoboda a práva lidské bytosti! Dosvědčovat společně svrchovanou hodnotu života proti každému egoismu, znamená nabízet významný přínos světu, ve kterém vládne spravedlnost a pokoj, shalom, po němž touží zákonodárci, proroci a moudří Izraele.
Deset slov požaduje uchovávání a prosazování svatosti rodiny, v níž osobní a vzájemné, věrné a definitivní ?ano? muže a ženy otevírá prostor pro budoucnost, pro autentické lidství každého a současně vůči daru nového života. Dosvědčovat, že rodina je nadále podstatnou buňkou společnosti a základním kontextem, ve kterém se vštěpují a uplatňují lidské ctnosti, je cenná služba, kterou je třeba nabízet, aby byl vytvořen svět s lidštější tváří.?

Jak učí Mojžíš v Shema Izrael - pokračoval papež - a Ježíš to potvrzuje v evangeliu, jsou všechna přikázání shrnuta v lásce k Bohu a v milosrdenství vůči bližnímu. Toto pravidlo tedy zavazuje židy i křesťany.

?Tímto směrem můžeme kráčet společně, vědomi si rozdílů, které mezi námi jsou, ale také skutečnosti, že dokážeme-li sjednotit naše srdce a naše ruce k odpovědi na Pánovo povoláni, jeho světlo se přiblíží a bude osvěcovat všechny národy země.
?
Velká část duchovního odkazu křesťanů a židů je společná, modlí se k témuž Pánu, mají stejné kořeny, ale často jsou si vzájemně neznámí. Je na nás, abychom se jako odpověď na Boží povolání přičinili o to, aby zůstával neustále otevřen prostor pro dialog, vzájemnou úctu, růst přátelství, společné svědectví před výzvami naší doby, které nás vybízejí ke spolupráci na dobru lidstva v tomto světě, jenž byl stvořen Bohem Všemohoucím a Milosrdným.?

Svoji promluvu pak Benedikt XVI. zakončil citací Žalmu 117 ?Chvalte Hospodina všichni lidé? v liturgickém jazyce synagogy - hebrejštině.

PLNÉ ZNĚNÍ PROMLUVY Benedikta XVI. v římské synagoze je ZDE

(mig)