Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Na závěr roku bohatého na církevní i světské dění se ocitáme tento večer ve vatikánské bazilice, abychom slavili první nešpory ze slavnosti Matky Boží Panny Marie a zazpívali Pánovi dějin a času hymnus díkůvzdání. Jsou to především slova apoštola Pavla, která jsme právě vyslechli a která vrhají zvláštní světlo na závěr roku: ?Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy,? abychom byli přijati za syny? (Gal 4,4-5).

Hutný úryvek ze sv. Pavla hovoří o ?plnosti času? a osvětluje obsah tohoto výrazu. Bůh chtěl do dějin lidské rodiny zasadit své Věčné Slovo a učinil, aby na sebe vzalo naše lidství. Vtělením Božího Syna vstoupila věčnost do času a dějiny člověka se otevřely k dovršení v Božím absolutnu. Kristus, Syn Boha a Panny Marie, se ? takříkajíc ? ?dotknul? času, který od něj obdržel nový a překvapující význam: stal se časem spásy a milosti. Právě z této perspektivy je třeba hledět na rok, který se končí a který začíná, abychom nejrůznější události svého života ? významné či malé, jednoduché či nerozluštitelné, radostné či smutné ? položili pod znamení spásy a přijali povolání, které nám Bůh adresuje, aby nás vedl k cíli, jenž je nad časem: k věčnosti.

Pavlův text zdůrazňuje také tajemství blízkosti Boha celému lidstvu. Je to blízkost, která patří k tajemství Vánoc: Bůh se stal člověkem a člověku je dána neslýchaná možnost být dítětem Božím. To vše nás naplňuje velkou radostí a vede nás, abychom chválili Boha. Jsme vybízeni říci svým hlasem, srdcem a životem naše ?díky? Bohu za dar Syna, zdroj a dovršení všech ostatních darů, jimiž božská láska naplňuje bytí každého z nás. Zpěv Te Deum, který dnes zaznívá v kostelech různých částí světa, chce být radostným znamením vděčnosti, adresované Bohu za to, co nám v Kristu daroval. Opravdu ?z jeho plnosti jsme všichni přijali, milost za milostí? (Jan 1,16).

Využívaje této hezké příležitosti chtěl bych dnes spolu s vámi poděkovat Pánu, zejména za hojnost milostí, vylitých na naše římské diecézní společenství během roku, který končí. Rád bych v první řadě pozdravil kardinála vikáře, pomocné biskupy, kněze a zasvěcené osoby, jakož i množství věřících laiků, kteří sem přišli. Zdravím rovněž s úctou pana primátora a přítomné veřejné představitele. Dále mám na mysli všechny, kdo žijí v našem městě, zejména ty, kteří se nacházejí v obtížných a nepříjemných situacích: všechny a každého ujišťuji svou duchovní blízkostí, projevující se trvalou vzpomínkou v modlitbě.

Pokud jde o putování římské diecéze, chci znovu ocenit pastorační kroky směřující ke zhodnocení ušlé cesty za účelem nárůstu smyslu pro příslušnost k církvi a usnadnění pastorační odpovědnosti. K podtržení významu tohoto zpětného zhodnocení jsem chtěl přispět také svou přednáškou na diecéznímu sympoziu u Sv. Jana na Lateránu 26. května. Mám radost z toho, že diecézní plán pokračuje pozitivně v detailní apoštolské činnosti, která probíhá ve farnostech, děkanátech a různých církevních sdruženích ve dvou podstatných oblastech života a poslání církve jakými jsou nedělní slavení eucharistie a svědectví charity. Rád bych povzbudil věřící k hojné účasti na shromážděních, která se v různých farnostech konají, aby tak podstatně přispěli k budování církve. I dnes chce Pán dát obyvatelům Říma poznat svou lásku k lidstvu a v různosti služeb a odpovědností každému svěřuje poslání zvěstovat slovo pravdy a dosvědčovat lásku a solidaritu.

Pouze v kontemplaci tajemství vtěleného Slova, může člověk nalézt odpověď na velké otázky lidské existence a objevit tak pravdu o vlastní identitě. Proto je církev na celém světě i zde v Římě zapojena do prosazování integrálního rozvoje lidské osoby. S uspokojením jsem proto přijal plán série ?kulturních setkání v katedrále?, jejichž tématem bude má poslední encyklika Caritas in veritate.

Řadu let mnoho rodin, početní učitelé a farní společenství přicházejí na pomoc mládeži s vytvářením jejich budoucnosti na solidních základech, především na skále, kterou je Ježíš Kristus. Rád bych, aby tato výchovná snaha stále více uskutečňovala plodnou součinnost církevního společenství a města, přicházející na pomoc mladým při plánování jejich života. Rovněž bych rád, aby cenným vkladem do této důležité oblasti mohlo být i sympozium, jež chystá vikariát na březen příštího roku.

Abychom byli spolehlivými svědky pravdy o člověku, je nezbytné v modlitbě naslouchat Božímu Slovu. V této souvislosti bych rád především doporučil starobylou tradici lectio divina. Farnosti a různé církevní instituce také díky předloze, připravené vikariátem, budou moci s užitkem šířit tuto starobylou praxi, aby se mohla stát podstatnou součástí denní pastorace.

Slovo, věřené, zvěstované a žité nás vede k tomu, abychom jednali solidárně a sdílně. Spolu s chválou Pána za pomoc, kterou křesťanské komunity dovedli velkodušně nabídnout těm, kteří klepali na jejich dveře, bych rád povzbudil všechny, aby pokračovali v úsilí odstraňovat těžkosti, do nichž jsou pohrouženy mnohé rodiny, zkoušené ekonomickou krizí a nezaměstnaností. Narození Páně, které nám připomíná nezištnost, s níž nás přišel zachránit Bůh, když na sebe vzal naše lidství a daroval nám svůj božský život, kéž nám pomáhá pochopit, že jedině otevřením na lásku Boží se může lidské chování změnit, transformovat a stát se kvasem lepší budoucnosti pro všechny.

Drazí bratři a sestry, Řím potřebuje kněze, kteří jsou odvážnými hlasateli evangelia a současně zjevují milosrdnou tvář Otcovu. Vybízím mladé lidi, aby neměli strach odpovědět úplným darováním vlastního života na povolání, kterým se na ně obrací Pán, a následovali jej na cestě kněžství nebo zasvěceného života.

Už nyní se těším, že 25.březen příštího roku v dne 25.výročí vyhlášení Světového dne mládeže a 10.výročí onoho nezapomenutelného setkání na Tor Vergata, bude pro všechna farní a řeholní společenství, hnutí a sdružení silným momentem reflexí a proseb k Pánu o dar četných povolání ke kněžství a zasvěcenému životu.

Dnešní liturgií, která nás uvádí do slavnosti Matky Boží Panny Marie se loučíme s rokem, který končí, a vstupujeme do nového. Panna Maria je Matkou církve a matkou každého z jejích členů, tedy matkou každého z nás v Kristu. Prosme Ji, aby nás provázela svou laskavou ochranou dnes i vždycky, abych nás Kristus jednoho dne přijal do své slávy ve shromáždění svatých: Aeterna fac cum sanctis tuis in gloria numerari. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie