Nový portál Vatikánského rozhlasu

   16. 4. 2024

Povolání a poslání v církvi

Nad Plenárním sněmem Katolické církve v ČR

Pavel Ambros SJ ve čtvrtek 12. května, od 16.00 do 17.00 odpovídal na našich stránkách na dotazy čtenářů v on-line rozhovoru. Tématem bylo blížící se Druhé zasedání Plenárního sněmu Katolické církve v ČR na Velehradě ve dnech 6.-10. července 2005.

Náš host byl v roce 2003 generálním sekretářem Prvního zasedání Plenárního sněmu. V nedávné době publikoval v nakladatelství Refugium knihu s názvem ?Setkávejte se a nechte se poslat?, v které pojednává o úkolech a vyhlídkách Plenárního sněmu katolické církve v ČR. V současné době je účastníkem Plenárního sněmu se statutem experta. Je ředitelem Centra Aletti a přednáší na Cyrilometodějské teologické fakultě. Otázky vztahu víry a kultury současného člověka v Evropě reflektuje z hlediska vzájemně se doplňující křesťanské východní i západní tradici. Ve svých studiích se zabývá spirituálními a pastorálními otázkami nové evangelizace, inkulturace a celé činnosti církve v dnešním světě, včetně její ekumenické dimenze.

Více se o Prof. Ambrosovi lze dozvědět ZDE.

Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR ZDE.

Zodpovězené otázky:

Helena Nováková: Zdravím vás! Co je to Centrum Aletti a jaké má poslání? Děkuji za odpověď!
Pavel Ambros: Centrum Aletti je apoštolské dílo českých jezuitů ? to znamená konkrétní poslání a program. Typické pro Centrum Aletti je to, že vyrůstá ze společného života a práce jezuitů samotných a ostatních křesťanů, laiků i Bohu zasvěcených osob. Naše studium a bádání se zaměřuje k podnícení dialogu mezi kulturami a náboženstvími v nové Evropě. Vychází z cyrilometodějské tradice, z duchovního dědictví jak Západu, tak Východu, a to v duchu ekumenismu. Nesnažíme se o věci nad naše síly, jsme místem setkání a spolupráce mezi křesťany. Chceme být nápomocni místní církvi, především na úseku duchovní formace. Proto jsem v okamžiku hledání a nouze angažoval na předem domluvenou dobu na pracích Plenárního sněmu Katolické církve v ČR. V Centru Aletti uskutečňujeme stipendijní pobyty pozvaných studentů doktorských studijních programů, krátkodobé studijní a badatelské pobyty pozvaných hostů, tematické konference, odborné semináře, kurzy a ostatní přednáškovou činnost. Věnujeme se duchovnímu vedení a dávání exerciciích. Přednášíme na teologické fakultě. Významná je i práce v nakladatelství Refugium. Pohybujeme se mezi studenty, máme "slabost" pro umění i umělce. Možná více na anšich WWW stránkách.

Marek Novák: Souhlasíte se slovy Davida Torkingtona, že teolog je muž modlitby a muž modlitby je teolog? Kolik času věnujete modlitbě vy osobně?
Pavel Ambros: Modlitba je důležité, ale samotná modlitba nestačí. Teologické uvažování je důležité, ale samo o sobě je rovněž nedostatečné. Modlitba je skutečnost, která je nanejvýš intimní, děje se mezi člověkem a Bohem, je zcela konkrétní. Teologie naopak sdílí určitá společná východiska, která nemůže opustit. Nárok rozumu na nespornost. Přesně vytýčenou metodu. Sdílení tradice. A pak ? učitelský úřad církve. Církev se kdysi velmi dávno rozhodla, že přijme toto výslovné, usilovné naslouchání věřícího člověka vlastnímu v dějinách projevenému zjevení Božího slova vážně. A to přineslo velmi mnoho dobrých plodů. Teologie modlitbě pomáhá, aby nebyla povrchní. Teologií jsme pozvání k novému prožívání modlitby. Ideálem křesťana v modlitbě je modlit se bez přestání. Doporučení, které má jezuita ohledně modlitby hovoří o tom, že se má věnovat modlitbě denně alespoň hodinu a půl. Moje modlitbě praxe se pohybuje v tomto rozmezí. Důvěřuji určitému životnímu rytmu, který člověku pomáhá uchovat si živě postoje víry. Existují pro mne silná období pro modlitbu, duchovní cvičení, chvíle ztišení atd. A když z různých okolností nemohu naplnit toto životně důležité penzum modlitby, musím před Pánem vyznávat svůj nedostatek. A hledat praktické možnosti, kdy je možné nový kyslík důvěrnost s Bohem načerpat.

Karel Příhoda: Kam směřuje dnešní církev? Myslíte si, že je potřeba reforma církve? Například zdobrovolnění celibátu, apod.?
Pavel Ambros: Směřuje určitě k plnosti času ? stezkami osvědčenými i stezkami zcela neočekávanými. Církev nese v sobě institucionální i charismatickou podobu. Jedna druhou podporují. Vždycky se zde na zemi, kdo žije intenzivně s Bohem, cítí tak trochu jako cizinec. Ale neutíkáme z toho světa do snů, ale pracujeme, či lépe řečeno spolupracujeme na naší proměně. Reforma je potřeba stále. Vše podstatné se děje v modlitbě, to znamená v onom prostoru, v kterém přichází inspirace od Boha. Reforma církve je potřebná. Přicházejí nové generace, nové kultury a národy. A Boží Slovo chce v každém z nich promluvit vlastní řečí. Ale je třeba k reformě také odvahy ? ne ?velkohubé?, nýbrž radikální. Celibát je vzácným darem jak v západní, tak ve východních církvích. Je výrazem hlubokého přesvědčení, že potřeba milovat, která je v člověku tak silně zakódována, je postupně proměňována ve vědomí toho, že je milován. Nejde jenom o to, udělat toto disciplinární rozhodnutí pro západní, latinskou církev (zdobrovolnění celibátu), to teologicky problém není. Ale je to velká a nejistá otázka psychologická a sociální. Zdá se mi, že cesta ke zdobrovolnění celibátu vede v prvé řadě (paradoxně) ve znovuobjevení jeho krásy. Ale je třeba vzít do úvahy velký pokrok v pojetí manželské lásky, zkušenosti východních církví a ženatých jáhnů.

Michal Semín: Vážený otče Ambrosi, rád bych se vás zeptal, co se u nás chystá na poli ekumenismu. Počítá se s častějším pořádáním tzv. ekumenických nedělí, kdy se namísto účasti na bohoslužbách ve svých "církvích" setkají křesťané v jediném chrámu? Budou zváni teologové jiných "církví" k výuce na katolických teologických fakultách? Jaké jiné aktivity na poli ekumenismu můžeme očekávat? Bzdou tyto aktivity směřovat k podpoře návratu nekatolíků do katolické církve? Děkuji, Michal Semín
Pavel Ambros: Nejsem prorokem, ale otázka je to jistě zajímavá. Snad jen malá myšlenka. Obvykle říkáme: Přijďte, bude bohoslužba, proto se sejdeme. Ve staré církvi se lidé shromáždili, protože k tomu byla nějaká příležitost. A vrcholem tohoto setkání byla bohoslužba. Protože jsme se sešli, budeme slavit i eucharistii. Z dob komunismu nemám příliš rád věci, které jsou nařizovány z vrchu. Společná bohoslužba vyrůstá ze společného života, ne ze společné debaty. Žijeme tak, že chceme i společně slavit to nejcennější. Problém ekumenismu vidím v tom, zda křesťané žijí společně tak, že mohou vyznávat stejně víru a že tomuto vyznávání víry rozumí přibližně stejně. Jak se může setkat zbožný pravoslavný křesťan s protestantem, pro kterého manželství muže a ženy není svátostí tak, jak on tomu rozumí? Kulturní rozdíly, které vznikají ve víře, může překonat toliko osobní kontakt. Na katolických teologických fakultách jsou naši kolegové z ostatních fakult častými hosty. Je však pravda, že obsah základního kurzu teologie se přesně řídí apoštolskou konstitucí Sapientia christiana, která upravuje řád studia na katolických teologických fakultách. V doktorském studiu je pak diskuze osobitější a bezprostřední. Spíše bych si přál více reciprocity. Je však pravdou, že katolická teologie je početně a personálně v ČR velmi silná. I významná. Zdá se mi, že by ekuména neměla být jen vědou, reflexí, teologickou debatou. Ani nemůže být jenom politikum. Obnova ekumeny začíná tam, kde Boží lid začne vnímat v sobě odraz té bolesti, kterou v sobě skrývá Boží láska z rozdělení jeho díla. To je neutuchající zdroj touhy po jednotě. Takže: chybí nám často dar pravých ?slz?.

Karel Novotný: Vážený otče, nevím proč se pokládají otázky právě Vám, když nyní již nemáte nic společného se Sněmem. Jinak náš pan farář, mladý kněz, nám říkal, že to, co vy učíte na fakultě, nikdy v praxi nebude potřebovat a spíše zastiňuje pohled na Pána Ježíše a Jeho Matku. Proto chápu, že již sekretářem nejste a snad že jste jezuita neznamená, že zde jste
Pavel Ambros: Když něco prožijete těžkého i pěkného zároveň, nemůže se vám to zcela vytratit z paměti. A jen tak nechat všechno být. Vznikají při společné práci pěkná přátelství. A kolem sněmu se pohybuje mnoho autentických a křesťansky bohatých osobností. A i když ta otázka není dokončena, pokusím se domýšlet, co asi chce říci. Musíme rozlišit mezi tím, ?že nebude potřebovat? a mezi tím, že ?nechce použít?. A navíc: Bylo by špatné kdyby váš pan farář opakoval jenom cizí myšlenky. V první své přednášce vždy říkám, že cílem celého kurzu pastorální teologie je dojít k vlastní syntéze toho, co se na fakultě mohl naučit z hlediska svého životního poslání a užitečnosti pro církev. Takže jestli k tomu váš pan farář došel, mohu ho považovat za velmi dobrého studenta, zvláště proto, že si uchoval přes houšť pro něj nepřehledné teologie, pokorný a inspirující pohled na stálou Kristovu přítomnost mezi námi, opíraje se při tom o přímluvu Panny Marie. Sekretářem nejsem proto, že můj mandát byl časově omezený. Tak to bylo předem domluveno. Ale ať váš pan farář kvůli jednomu profesorovi nezanevře na pastorální teologii a teologii vůbec!

Alžběta Vrchlická: Byl jste sekretářem prvního zasedání sněmu. Chci vám při téhle příležitosti poděkovat za skvěle odvedenou práci. Zajímalo by mě, proč nebudete sekretářem i na druhém zasedání.
Pavel Ambros: Děkuji za uznání. Ale dík patří také mnoha dalším. Již jsem odpověděl v předcházející otázce. Kvůli jiným pracím jsem mohl slíbit jen omezený časový limit ? tak to bylo domluveno a uskutečněno. Neznamená to, že jsem dění vzdálen. Naopak, v těchto dnech na celé jednání intenzivně myslím.

Libor Zaplatil: Mám dvě otázky. 1. Bude mít podle vás plenární sněm nějaký vliv na život na úrovni farností? 2. Jak vnímáte hnutí v církvi?
Pavel Ambros: Setkání má vždy smysl tehdy, uvědomíme-li si dar svobody vyjádřit otevřeně v Pánu své myšlenky a zároveň máme v sobě předběžnou ochotu přijmout v poslušnosti to, co bude rozhodnuto ve jménu Páně. Sněm je zkouškou obojího. Otázka hnutí je velmi rozsáhlá a také značně diferencovaná. Spor mezi literou a duchem je v církvi plodně přítomen od samého jejího vzniku. Je dobře, že v církvi existuje ?svatý neklid?, ale ani dítě nemá rádo, když má každý den takové vzrušení, že nerozezná den od noci. Hnutí tíhne k tomu, aby se stalo institucí, instituce musí být vždy znovu oživována zevnitř. I když mohou být hnutí chápaná jako zneklidňující, vždycky bych se přimlouval za to, abychom v životě církve nejen tolerovali, ale také vnitřně přáli a žehnali odlišnostem. Je třeba však dobře rozlišit patologické úkazy, kde musí dobrý pastýř i razantně zasáhnout ve prospěch dobra celku.

Karel N.: Promiňte, nejsem moc v obraze, nemohl byste tady stručně shrnout dosavadní průběh plenárního sněmu?
Pavel Ambros: Stručně je to shnuto v knize Setkávejte se a nechte se poslat (vydalo nakladatelství Refugium na konci roku. Ale stručně asi takto: Přípravné období - sněmovní kroužky, příprava Lineament a Instrumentum laboris (o čem se bude mluvit) První zasedání Plenárního sněmu na Velehradě 6. -12 7. 2003 Druhé zasedání Plenárního sněmu na Velehradě 6. -10. 7. 2005. Tam se uvidí, jak dále. rozhodnou sami účastníci Sněmu.

Libor Zaplatil: Proč Refugium vydává tolik věcí od ruských autorů? Zdá se mně, že zájem o takovou literaturu má u nás jen hrstka lidí. Když je to jezuitské nakladatelství, proč nevydává více knih od jezuitských autorů, především takových teologů jako je K. Rahner, H. Urs von Balthasar, H. de Lubac, P. Teihard de Chardin, Danielou... Jinak chci také říct, že se mně moc líbí grafická úprava vašich knížek - jako estét si přijdu na své... :-)
Pavel Ambros: Těší mě váš zájem a uznání. Nakladatelství Refugium má pět edičních řad. Jedna z nich je edice Societa. V poslední době tam vyšlo mnoho zajímavých jezuitských titulů. Mohu vás ujistit, že připravujeme vydání Rahnera, Chardina, Brodricka, atd. Vydávání děl ruských autorů považujeme za důležité ze dvou důvodů: a) myslitelé ?zlatého období ruského náboženského myšlení? velmi dobře znají naše západní myšlení ? a my můžeme mnohem lépe porozumět sobě samým, když jsme schopni vnímat to, jak nás vnímá kultura, která je křesťanská a přesto od nás odlišná; není třeba se této inspiraci uzavírat b) náš zájem určitě neujde pozornosti i křesťanům východních tradic, můžeme si být mnohem blíž, když budeme vnímat to, co někdy nazývám solidaritou otřesených, to je společné vnímání toho, čemu jsou křesťané dneška společně vystavováni.

Katka Tydlitková: Vážený pane profesore, před 5 lety jsem si se zájmem přečetla Vaši knihu "Kam směřuje česká katolická církev", kde valorizujete cyrilometodějskou tradici a spatřujete poslání české církve v překlenutí a propojení Západu se slovanským Východem. Jsou to teze diskutabilní, ale předkládají alespoň nějakou globální vizi, která by v principu mohla mobilizovat či alespoň poskytnout jisté krystalizační jádro dalšího vývoje. Zdá se mi, že na PS i ve Vaší nové knize o PS "Setkávejte se a nechte se poslat" tento rozměr absentuje. Jak dnes vidíte otázku, co by mohlo české křesťanství nabídnout celosvětové katolické církvi? Má takové tázání podle Vás ještě smysl?
Pavel Ambros: Děkuji za pozornou četbu mých studií. Vážím si toho. Otázka je důležitá. Zdá se mi, že místní církev, v které se probudí zájem o život jiných, je zdravá. Křesťan není jenom ten, kdo přijímá, ale i ten, kdo dává. Proto úvaha, jak naše místní církev může vnímat sama sebe, jako společenství věřících, které hledá, čím může být prospěšné, že podstatná. Můžeme ji definovat teologicky jako tradici svatovojtěšskou nebo cyrilometodějskou atd. Uznání dějinných daností jako konkrétního projevu Božího vedení dějinami je postojem víry a postojem duchovním. A tento postoj má svoji personifikovanou tvář v postavách světců ? našich otců ve víře. A pak ? povaha církve je společná, vzniklá na Dvanácti apoštolech. A to je v církvi stále živé. Vždy znovu se objevují duchovní otcové a duchovní matky, nemůžeme na ně zapomínat.

Alžběta Vrchlická: Co vlastně znamená na zasedání PS statut experta? Nakolik může expert ovlivnit směr a závěry diskusí?
Pavel Ambros: Expert naslouchá, sdílí, reflektuje, hovoří, ale nehlasuje. Je k dispozici delegátům v otázkách, kterým profesionálně rozumí. Těším se na tuto výměnu názorů.

Martin Nechvátal: Je druhé zasedání už poslední, nebo bude ještě nějaké další?
Pavel Ambros: Zřejmě rozhodnou sami účstníci Sněmu. Sám jsem zvědav.

Jana Kratochvílová: Myslíte si, že bude mít Druhé zasedání Plenárního sněmu nějaký vliv na reorganizaci farností?
Pavel Ambros: Reorganizace farností vnímám sůíše jako otázku diecézí, které mnohem podrobněji znají situaci než samotný Plenární sněm. A mnohé pokusy, velmi vážné, se již dějí.

Ivana N.: Existují podle vás nějaké vážné teologické argumenty proti svěcení žen? Domníváte se, že v této věci Katolická církev v budoucnu změní svůj pohled?
Pavel Ambros: Zásadní argument je jeden: Magisterium církve se necítí být oprávněno měnit starobylou a neměnnou tradici církvi. Může změnit to, co se týká otázky víry? Poslední vyjádření papežů ukazují k tomu, že tyto důvody jsou natolik hluboké, že se dotýkají samotné podstaty víry.

Kulturní změny jsou různého rázu, ne vždy můžeme rozlišit mezi módností a mezi autentičností tázání se. Proto je autorita církve tak obezřetná při posuzování otázky svěcení žen. A pak - není možné v rozdílnosti pohlaví objevit jiným způsobem bohatství lidského a křesťanského života než tak, že všichni budou dělat totéž? Historické povědomí, které se často za takovými otázkami skrývají a předjímají způsob tázání si odpovídání, - to je jistě široké pole k bádání a diskuzi. Neměli bychom však i tímto oprávněným tázání brát současným pastýřům potřebnou svobodu Ducha, umět říci i ne, které není populární, k myšlenkám, které oni, jako strážci pokladu víry, vidí jako neslučitelné s tím, co ji bylo svěřeno a co měnit nemohou a nesmí.

Na závěr zdravím všechny, kteří místo hokejového utkání Česká republika ? USA sledují on line rozhovor na vlnách vatikánského "rozhlasu". Možná, že někteří sledují obojí. Každopádně děkuji za vaše otázky a pozornost.