Rádio Vaticana

Dovolit Boží lásce, aby nás proměnila

20.7.2008

Homilie Benedikta XVI. z nedělní mše SDM, Sydney

Drazí bratři,
„Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc“ (Sk 1,8). Viděli jsme uskutečnění tohoto příslibu! Jak jsme slyšeli v prvním čtení, seslal v den Letnic vzkříšený Pán, který sedí po pravici Otce, Ducha na učedníky, shromážděné ve večeřadle. Mocí tohoto Ducha Petr a apoštolé vyšli hlásat evangelium až na konec země. V každé době a v každém jazyce stále církev hlásá celému světu divy Boží a zve všechny země a národy k víře, naději a novém životu v Kristu.

V těchto dnech jsem i já jako Petrův nástupce vstoupil na tuto krásnou australskou zemi. Přišel jsem vás, drazí mladí bratři a sestry, utvrdit ve vaší víře a otevřít vaše srdce moci Kristova Ducha a hojnosti jeho darů. Modlím se, aby se toto velké shromáždění, které spojuje mládež „ze všech národů pod nebem“ (Sk 2,5), stalo novým večeřadlem. Kéž oheň lásky Boží sestoupí a naplní vaše srdce, abyste byli stále více sjednoceni s Pánem v jeho církvi, a pošle vás jako novou generaci apoštolů, abyste nesli světu Krista!

„Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc“. Tato slova zmrtvýchvstalého Krista mají zvláštní význam pro ty mladé lidi, kteří budou během této mše svaté posíleni a poznamenáni darem Ducha Svatého. Tato slova jsou však adresována také každému z nás, všem těm, kteří křtem obdrželi dar Ducha smíření a nový život, kteří ho biřmováním přijali do svých srdcí jako pomoc a vedení a kteří denně rostou skrze dary jeho milosti ve svátosti eucharistie. V každé mši totiž Duch Svatý, vzýván slavnostní modlitbou církve, znovu sestupuje nejen proto, aby proměnil naše dary chleba a vína na Tělo a Krev Páně, ale aby také proměnil naše životy a učinil z nás svou mocí „jedno tělo a jednoho ducha v Kristu“.

Co je však tato „moc“ Ducha Svatého? Je to moc Božího života. Je to moc téhož Ducha, který se vznášel nad vodami na úsvitu stvoření a který v plnosti časů vzkřísil Ježíše z mrtvých. Je to moc, která vede nás i náš svět vstříc příchodu Božího království. V dnešním evangeliu Ježíš ohlašuje začátek nové éry, v níž bude na lidstvo seslán Duch Svatý (srov. Lk 4,21). On sám, počatý z Ducha Svatého a narozený z Panny Marie, přišel mezi nás, aby nám tohoto Ducha přinesl. Duch Svatý jako zdroj našeho nového života je také skutečnou duší církve, láskou, která nás pojí s Pánem a mezi sebou navzájem, i světlem, které otevírá náš zrak, abychom viděli divy milosti Boží v nás všech.

Tady v Austrálii, v této „velké jižní zemi Ducha Svatého“, jsme všichni učinili skvělou zkušenost přítomnosti a moci Ducha v přírodních krásách. Měli jsme otevřené oči, aby vnímaly okolní svět takový, jaký opravdu je: „naplněný“ - jak říká básník - „Boží velebností“, plný slávy jeho stvořitelské lásky.

Také zde v tomto velkém shromáždění mladých křesťanů jsme živě zakusili přítomnost a moc Ducha v životě církve. Viděli jsme církev takovou, jaká opravdu je: Kristovo Tělo, živé společenství lásky, zahrnující lidi všech ras, národů a jazyků, každého věku a místa v jednotě, zrozené z naší víry ve vzkříšeného Pána.

Moc Ducha nikdy nepřestává naplňovat život církve. Skrze milost svátostí církve plyne tato moc také do našeho nitra jako podzemní řeka, která živí ducha a přitahuje nás stále blíže k prameni pravého života, kterým je Kristus. Svatý Ignác z Antiochie, který zemřel jako mučedník v Římě začátkem 2. století, nám zanechal nádherný popis moci Ducha, který v nás přebývá. Mluvil o Duchu jako o prameni živé vody, která prýští v jeho srdci a šeptá: „Pojď, pojď k Otci!“ (srov. List Římanům, 6,1-9).

Tato moc a milost Ducha však není něčím, co si můžeme zasloužit nebo získat. Můžeme ji pouze obdržet jako dar. Láska Boží může vylít svou moc pouze tehdy, když jí dovolíme, aby nás uvnitř změnila. Musíme jí dovolit, aby pronikla skrze tvrdou slupku naší lhostejnosti, naší duchovní únavy a slepého konformismu vůči duchu této doby. Pouze tak mu můžeme dovolit, aby zažehnul naši představivost a formoval naše nejhlubší touhy. Proto je tak důležitá modlitba, každodenní modlitba, ta soukromá v příbytku našich srdcí a před Nejsvětější svátostí, i ta liturgická modlitba v srdci církve. Je to čirý příjem milosti Boží, činné lásky, společenství s Duchem, který v nás přebývá a vede nás skrze Ježíše (přítomného) v církvi ke svému nebeskému Otci. Mocí svého Ducha je Ježíš v našich srdcích neustále přítomen a klidně čeká, až se mlčky usadíme vedle něho, abychom slyšeli jeho hlas, zůstali v jeho lásce a dostali „moc shůry“, která nás učiní způsobilými k tomu, abychom byli solí a světlem pro náš svět.

Vzkříšený Pán při svém Nanebevstoupení řekl svým učedníkům: „Budete mi svědky až na konec země“ (Sk 1,8). Tady v Austrálii děkujeme Pánu za dar víry, který se dostal až k nám, tady a teď, jako poklad předávaný z generace na generaci ve společenství církve. Tady v Oceánii děkujeme obzvlášť všem hrdinským misionářům, kněžím a řeholníkům, křesťanským rodičům a prarodičům, učitelům a vychovatelům, kteří budovali církev v této zemi. Také svědkům jako jsou bl. Marie McKillop, sv. Petr Chanel, bl. Petr To Rot a mnozí jiní. Moc Ducha, zjevná v jejich životech, ještě působí v dobrém díle, jež zanechali ve společnosti, kterou vytvořili, a nyní se předává vám.

Drazí mladí přátelé, dovolte mi, abych vám nyní položil otázku. Co zanecháte příštím generacím vy? Stavíte svou existenci na pevných základech? Budujete něco, co přetrvá? Žijete své životy tak, abyste dávali prostor Duchu uprostřed světa, který chce na Boha zapomenout, nebo jej přímo zavrhnout ve jménu falešného pojetí svobody? Jak užíváte dary, které vám byly dány, a „moc“, kterou se vám Duch Svatý chystá také nyní dát? Jaký odkaz zanecháte mladým, kteří přijdou? Čím vyniknete?

Moc Ducha Svatého nás nejen osvěcuje a utěšuje, ale také nás směřuje do budoucnosti, k příchodu Božího království. Jak velkolepou vizi vykoupeného a obnoveného lidstva spatřujeme v nové éře přislíbené dnešním evangeliem! Svatý Lukáš nám říká, že Ježíš Kristus je dovršením všech Božích příslibů, je Mesiášem, který má plnost Ducha Svatého, aby ho udělil celému lidstvu. Vylití Kristova Ducha na lidstvo je záruka naděje a osvobození proti všemu, co nás ochuzuje. Toto vylití dává nový zrak slepému, zajaté propouští na svobodu a vytváří jednotu v různosti a spolu s ní (srov. Lk 4,18-19; Iz 61,1-2). Tato moc může vytvořit nový svět, může „obnovit tvář země“ (srov. Žl 104,30)!

Nová generace křesťanů, posílená Duchem a přitahovaná bohatou vizí víry, je povolána budovat svět, který přijímá a respektuje život a s láskou o něj pečuje, místo aby jej odmítal nebo se jej obával jako nějaké hrozby, a proto jej ničil. Novou éru, v níž láska nebude žádostivá a sobecká, ale ryzí, věrná a upřímně svobodná, otevřená vůči druhým a respektující jejich důstojnost; láska, která prosazuje jejich dobro, vyzařuje radost a líbeznost. Novou éru, v níž nás naděje vysvobodí od povrchnosti, apatie a uzavřenosti, které umrtvují naše duše a otravují lidské vztahy. Drazí mladí přátelé, Pán vás žádá, abyste byli proroky této nové éry, posly jeho lásky, schopní přitahovat lidi k Otci a vytvářet budoucnost naděje pro celé lidstvo.

Svět potřebuje tuto obnovu! V mnoha našich společnostech se vedle materiální prosperity šíří duchovní poušť: vnitřní prázdnota, nedefinovatelný strach, skrytý pocit zoufalství. Kolik našich současníků je jako rozpukané a prázdné cisterny (srov. Jer 2,13) a zoufale hledají poslední smysl, který může poskytnout jenom láska? Veliký a osvobozující dar s sebou přináší evangelium: zjevuje naši důstojnost lidí stvořených k obrazu a podobě Boží; zjevuje vznešené povolání lidstva, totiž nalezení jeho vlastní plnosti v lásce. Ta zpřístupňuje pravdu o člověku, pravdu o životě.

Také církev potřebuje tuto obnovu! Potřebuje vaši víru, váš idealismus a vaši velkorysost, aby mohla být stále mladá v Duchu (srov. Lumen gentium, 4). V druhém dnešním čtení nám apoštol Pavel připomíná, že každý jednotlivý křesťan obdržel dar, který musí být použit k budování Kristova těla. Církev obzvlášť potřebuje dar mládeže, veškeré mládeže. Potřebuje růst v moci Ducha, který i nyní dává radost vám, mladí přátelé, a inspiruje vás sloužit Pánu s radostí. Otevřete svá srdce této moci! Obracím se s touto výzvou zvláště na ty, kteří jsou povoláni ke kněžskému a řeholnímu životu. Nemějte strach říci Ježíšovi své „ano“, nalézt svou radost v plnění jeho vůle a darovat se plně, abyste došli svatosti a užívali svých talentů ke službě druhým!

Za okamžik budeme slavit svátost biřmování. Duch Svatý sestoupí na kandidáty, budou „poznamenáni“ darem Ducha a posláni, aby svědčili o Kristu. Co znamená obdržet „pečeť“ Ducha Svatého? Znamená to být nesmazatelně poznamenán, nevratně změněn, znamená to být novým stvořením. Pro ty, kteří obdrželi tento dar, nemůže už nikdy být nic stejné! Být „pokřtěn“ v Duchu Svatém znamená planout láskou k Bohu. Být „opojen“ Duchem (srov. 1 Kor 12,13) znamená být osvěžen líbezností plánu, který má Bůh s námi a se světem, a stát se zdrojem svěžesti pro druhé. Být „poznačen pečetí Ducha“ znamená také nemít strach zastat se Krista, dovolit, aby pravda evangelia pronikla náš způsob vidění, myšlení a jednání, když se přičiňujeme o vítězství civilizace lásky.

Modleme se za biřmovance a prosme, aby moc Ducha Svatého oživila milost našeho vlastního biřmování. Kéž Duch vylije své dary v hojnosti na všechny přítomné a město Sydney, na tuto australskou zem a na všechen její lid. Kéž je každý z nás obnoven v duchu moudrosti a rozumu, duchu spravedlnosti a odvahy, poznání a zbožnosti, duchu úžasu a bázně z Boží přítomnosti!

Kéž na laskavou přímluvu Marie, Matky církve, je tento 23. Světový den mládeže prožíván jako nové večeřadlo, abychom my všichni, zapáleni ohněm lásky Ducha Svatého, mohli nadále hlásat vzkříšeného Pána a přitahovat k němu každé srdce. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV