18.7.2008 

Benedikt XVI. k představitelům nekřesťanských náboženství

Drazí přátelé,
srdečné pozdravení pokoje a přátelství vám všem, kteří zde nyní zastupujete různé náboženské tradice Austrálie. Mám z tohoto setkání radost a děkuji rabínovi Jeremy Lawrencovi a šejku Shardymu za jejich slova, pronesená na uvítanou jménem vašich jednotlivých společenství.

Austrálie je známa přívětivostí svých obyvatel vůči svým sousedům i k návštěvníkům. Je to země, která si velmi cení náboženské svobody. Vaše země si uvědomuje, že respektování tohoto základního práva dává mužům i ženám možnost uctívat Boha podle svědomí, pěstovat ducha a jednat podle mravních přesvědčení, vyvozených z jejich kréda.

Harmonické vzájemné vztahy mezi náboženstvím a veřejným životem jsou mnohem důležitější v době, kdy někteří zastávají názor, že náboženství spíše rozděluje než sjednocuje. Svorný hlas těch, kteří mají náboženského ducha, však ve světě ohrožovaném zhoubnými a zločinnými formami násilí podněcuje národy a společnosti řešit konflikty pokojnými prostředky při plném respektování lidské důstojnosti. Jeden z mnoha způsobů, kterým se náboženství dává do služeb lidstva, spočívá v tom, že nabízí takovou vizi lidské osoby, která zdůrazňuje naši vrozenou touhu žít obětavě a navazovat přátelské vztahy s našimi bližními. Lidské vztahy v jejich niterné podstatě nelze definovat kategoriemi moci, vlády a osobního zájmu. Naopak, odrážejí a zdokonalují přirozenou tendenci člověka žít ve společenství a harmonii s druhými.

Náboženské cítění, zakořeněné v srdci člověka, otevírá lidi vůči Bohu a vede je k objevu, že osobní realizace nespočívá v sobeckém uspokojení prchavých tužeb. Vede nás spíše k tomu, abychom vycházeli vstříc potřebám druhých a hledali konkrétní cesty, jak přispět ke společnému dobru. Náboženství plní v tomto ohledu zvláštní roli, neboť učí lidi, že autentická služba vyžaduje oběť a sebekázeň, které je třeba pěstovat odříkáním, zdrženlivostí a umírněným užíváním přirozených dober. To přivádí muže a ženy k tomu, aby životní prostředí pokládali za úkaz, který je třeba spíše obdivovat a ctít, a nikoli za užitečnou věc, určenou ke spotřebě. Pro toho, kdo má náboženského ducha, je povinností dokazovat, že je možné nalézat radost v životě prostém a skromném a velkoryse sdílet vlastní přebytek s tím, kdo je v nouzi.

Přátelé, tyto hodnoty ? jsem si jist, že souhlasíte ? jsou obzvláště důležité při odpovídající formaci mladých lidí, kteří jsou velmi často pokoušeni považovat samotný život za spotřební zboží, přitom však sami nepostrádají schopnost sebekontroly. V rámci sportu, studia či umělecké tvorby jsou totiž ochotni přijmout mnohé závazky. Copak není pravda, že pokud jsou jim předloženy vznešené ideály, jsou mnozí mladí přitahováni asketismem a praktikováním morálních ctností prostřednictvím úcty a pozornosti vůči druhým? Těší je rozjímat o darech stvoření a jsou okouzleni tajemstvím transcendentna. Konfesní či státní školy mohou z tohoto hlediska konat více, aby rozvinuly duchovní dimenzi mladých. V Austrálii i jinde je náboženství motivujícím faktorem zakládání mnoha výchovně-vzdělávacích institucí a právem má dodnes své místo ve školních osnovách. Výchova je častým tématem konferencí organizace Interfaith Cooperation for Peace and Harmony a vřele vybízím všechny, kteří se na této iniciativě podílejí, aby pokračovali v diskusi o hodnotách, které zahrnují intelektuální, lidský a náboženský rozměr řádné výchovy.

Světová náboženství věnují neustálou pozornost zázraku lidské existence. Kdo nežasne nad schopností mysli, která chápe tajemství přírody prostřednictvím vědeckých objevů? Kdo necítí vzrušení při možnosti stanovovat vizi budoucnosti? Kdo necítí úžas nad silou lidského ducha, který určuje cíle a nachází cesty, jak jich dosáhnout? Muži i ženy jsou obdařeni schopností nejen představit si způsob, jak by věci bylo možné zlepšit, ale také vynakládat vlastní energii na jejich zlepšení. Jsme si vědomi jedinečnosti našeho vztahu s královstvím přírody. Domníváme-li se tedy, že nejsme podrobeni zákonům hmotného univerza stejně jako ostatní stvoření, neměli bychom učinit podstatnou složkou své vize lidštější budoucnosti také dobrotu, soucit, svobodu, solidaritu a respekt ke každému jednotlivci?

Náboženství, jež bere v úvahu omezenost a slabost člověka, nás vybízí nevkládat naše poslední naděje do tohoto pomíjivého světa. Člověk ?se podobá vánku, jeho dny stínu, který přechází? (Žl 143/144,4). Všichni jsme zakusili zklamání z toho, že jsme nedokázali uskutečnit dobro, které jsme si předsevzali učinit, i obtíže plnit správná rozhodnutí ve složitých situacích.

Církev sdílí tyto myšlenky s ostatními náboženstvími. Podnícena láskou přistupuje k dialogu v přesvědčení, že pravý zdroj svobody se nachází v osobě Ježíše Nazaretského. Křesťané věří, že on je tím, kdo plně zjevuje lidskou sílu ctností a dobroty; on je tím, kdo nás vysvobozuje z hříchu a temnot. Univerzálnost lidské zkušenosti, která překračuje každou zeměpisnou hranici i každé kulturní omezení, umožňuje stoupencům různých náboženství zapojit se do dialogu a snažit se čelit tajemství životních radostí i bolestí. Z tohoto hlediska církev usilovně hledá příležitost naslouchat duchovním zkušenostem jiných náboženství. Mohli bychom říci, že všechna náboženství se snaží proniknout hluboký význam lidské existence a dobrat se jejího vnějšího původu či počátku. Náboženství představují pokus porozumět kosmu jakožto vycházejícímu a směřujícímu k tomuto původu či počátku. Křesťané věří, že Bůh zjevil tento počátek či původ v Ježíši, kterého Bible nazývá ?Alfou a Omegou? (srov. Zj 1,8; 22.1).

Drazí přátelé, přišel jsem do Austrálie jako vyslanec pokoje. Proto jsem rád, že jsem se setkal s vámi, kteří sdílíte totéž přání a společnou touhu pomoci světu k dosažení pokoje. Naše hledání pokoje postupuje ruku v ruce s hledáním jeho významu, poněvadž odhalením pravdy nacházíme bezpečnou cestu k pokoji (srov. Poselství ke Světovému dni míru 2006). Naše snaha dosáhnout smíření mezi národy vyplývá a směřuje k oné pravdě, která dává životu smysl. Náboženství nabízí pokoj, ale také ? a to je důležitější ? vzbuzuje v lidském duchu žízeň po pravdě a hlad po ctnostech. Kéž je nám dáno povzbuzovat všechny, zejména mladé, aby obdivovali krásu života a žasli nad ní, hledali hlavní smysl života a zasazovali se o uskutečnění jeho ušlechtilých možností!

S těmito pocity úcty a s povzbuzením vás svěřuji prozřetelnosti všemohoucího Boha a ujišťuji o své modlitbě za vás a vaše drahé, za příslušníky vašich společenství a za všechny obyvatele Austrálie.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.