18.7.2008 

Benedikt XVI. na ekumenickém setkání, Sydney

Drazí bratři a sestry,
vzdávám vroucí díky Bohu za příležitost setkat se a modlit spolu s vámi, kteří zde zastupujete různá křesťanská společenství Austrálie. Děkuji za srdečná slova biskupa Forsytha a kardinála Pella na uvítanou a s radostí vás zdravím jménem Pána Ježíše, ?úhelného kamene Božího domu? (srov. Ef 2,19-20). Obzvláště mne těší přítomnost kardinála Edwarda Cassidyho, emeritního předsedy Papežské rady pro jednotu křesťanů. S vděčností vzpomínám na jeho odhodlanou snahu podporovat vzájemné porozumění mezi všemi křesťany.

Austrálie je země poznamenaná velkou etnickou a náboženskou rozmanitostí. Imigranti přicházejí na pobřeží této majestátní země s nadějí, že najdou štěstí a dobrou pracovní příležitost. I váš stát patří mezi ty, které uznávají důležitost náboženské svobody. Toto základní právo, pokud je respektováno, umožňuje jeho obyvatelům jednat na základě hodnot zakořeněných v jejich nejhlubším přesvědčení a přispívat tak k blahobytu celé společnosti. Křesťané tím přispívají spolu se stoupenci ostatních náboženství k podpoře lidské důstojnosti a přátelství mezi národy.

Australané milují upřímnou a srdečnou diskusi. To poskytlo ekumenickému hnutí dobrou službu. Příkladem může být Dohoda podepsaná v roce 2004 členy národní Ekumenické rady církví v Austrálii. Tento dokument uznává společné nasazení, poukazuje na cíle a označuje souběžné body, aniž by ukvapeně opomíjel rozdíly. Podobný přístup ukazuje, nejenže je možné nalézt konkrétní řešení pro plodnou spolupráci v přítomnosti, ale také nutnost pokračovat trpělivě v diskusi o základních teologických rozdílech. Kéž jsou porady, které konáte v radě církví a na dalších místních fórech, podpořeny výsledky, kterých jste už dosáhli.

Letos slavíme dva tisíce let od narození svatého Pavla, neúnavného dělníka jednoty prvotní církve. V úryvku z Písma, které jsme právě četli, nám Pavel připomíná obrovskou milost, obdrženou skrze křest, kdy jsme se stali Kristovým Tělem. Tato svátost, která je vstupní branou do církve a ?poutem jednoty? pro ty, kdo se díky ní znovu zrodili (srov. Unitatis redintegratio, 22), je v důsledku toho také cílovým bodem celého ekumenického hnutí. A přesto není cílem konečným. Ekumenická cesta směřuje nakonec ke společnému slavení eucharistie (srov. Ut unum sint, 23-24.45), kterou Kristus svěřil svým apoštolům jako svátost jednoty církve. Třebaže tady zbývají překážky, které je třeba překonat, můžeme si být jisti, že jednoho dne nebude jediná společná eucharistie ničím jiným než zdůrazněním našeho rozhodnutí vzájemně se milovat a sloužit si podle příkladu našeho Pána. Ježíšovo přikázání ?to konejte na mou památku? (Lk 22,19) totiž niterně směřuje k jeho příkazu ?vzájemně si umývat nohy? (srov. Jan 13,14). Upřímný dialog, zaměřený na roli eucharistie a podnícený obnoveným a pozorným studiem Písma, patristických spisů a dokumentů dvou tisíc let křesťanských dějin (srov. Ut unum sint, 69-70), proto nepochybně prospěje pokroku ekumenického hnutí a sjednocení našeho svědectví před světem.

Drazí přátelé, myslím, že budete souhlasit s tím, že se ekumenické hnutí dostalo do kritického bodu. Abychom mohli jít dále, musíme žádat Boha o obnovu našich myslí a o milost Ducha Svatého, který k nám promlouvá skrze Písma a uvádí nás do plné pravdy (srov. 2 Petr 1,20-21; Jan 16,13). Musíme se mít na pozoru před každým pokušením považovat nauku za zdroj rozdělení, a tedy za překážku toho, co se jeví jako nejnaléhavější a nejpotřebnější krok ke zdokonalení světa, v němž žijeme. Dějiny církve ve skutečnosti ukazují, že praxis nejen že nelze oddělovat od didaché, od učení, nýbrž že z něho vychází. Čím usilovněji se snažíme dosáhnout společného porozumění božským tajemstvím, tím zřetelněji budou naše charitativní díla vyprávět o nezměrné dobrotě Boha a jeho lásce ke všem (srov. 2 Tim 1,8-10). Svatý Augustin vyjádřil vzájemné propojení mezi darem poznání a ctností lásky, když napsal, že mysl se vrací k Bohu skrze lásku (srov. De moribus Ecclesiae catholicae, XII, 21) a že kdekoliv je patrná láska, je vidět Trojici (srov. De Trinitate, VIII, 8, 12).

Z tohoto důvodu ekumenický dialog dělá pokroky nejenom skrze výměnu idejí, ale i sdílením darů, které nás vzájemně obohacují (srov. Ut unum sint, 28,57). Idea směřuje k dosažení pravdy; dar je vyjádřením lásky. Obojí je pro dialog podstatné. Pokud se sami otevřeme a pokud přijmeme duchovní dary od ostatních křesťanů, podnítí to naši schopnost vnímat světlo pravdy, které přichází od Ducha Svatého. Svatý Pavel učí, že v koinonia (společenství) církve spočívá schopnost bránit pravdu evangelia i prostředky této obrany, protože církev je zbudována ?na základě apoštolů a proroků? a jejím úhelným kamenem je samotný Ježíš (Ef 2,20).

V tomto světle snad můžeme vzít v úvahu komplementární biblické obrazy ?těla? a ?chrámu?, užívané k popisu církve. Pavel při použití obrazu těla (srov. 1 Kor 12,12-31) přitahuje pozornost k organické jednotě a k různosti, které dovolují církvi dýchat a růst. Stejně významný je však obraz pevného a strukturovaného chrámu, složeného z živých kamenů, kladených na bezpečný základ. V Ježíši samotném se tyto obrazy ?těla? a ?chrámu? nacházejí v dokonalé jednotě (srov. Jan 2,21,-22; Lk 23,45; Zj 21,22).

Každý prvek struktury církve je důležitý, ale všechny by vrávoraly a zřítily se bez úhelného kamene, kterým je Kristus. Jako ?spoluobčané? tohoto ?Božího města? se musí křesťané společně přičinit, aby budova byla pevná natolik, že bude ostatní lidi přitahovat, aby vstoupili a odhalili hojnost pokladů milosti, jež jsou uvnitř. Při prosazování křesťanských hodnot se nesmíme bát hlásat jejich zdroj a vydávat společné svědectví Pánu Ježíši Kristu. On je tím, který svěřil poslání ?apoštolům?, on je tím, o němž mluvili proroci a on je tím, kterého nabízíme světu.

Drazí přátelé, vaše dnešní přítomnost tady mne naplňuje vroucí nadějí, že společným pokračováním na obtížné cestě k plné jednotě dosáhneme odvahy nabízet společné svědectví Kristu. Pavel mluví o důležitosti proroků v prvotní církvi. Také my jsme dostali prorocké povolání skrze křest. Doufám, že Duch otevře naše oči, abychom viděli duchovní dary druhých, že otevře naše srdce, abychom přijali jeho moc, a že také otevře dokořán naši mysl, abychom přijali světlo Kristovy pravdy. Vyjadřuji své vroucí poděkování každému z vás za čas, učení a talent, které jste vynaložili ve službě ?jedinému tělu a jedinému duchu? (Ef 4,4; srov. 1 Kor 12,13), který chtěl Pán dát svému lidu, za nějž vydal svůj život. Jemu patří sláva a moc na věky věků. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.