Rádio Vaticana

Benedikt XVI.: Přirozený zákon inspiruje manželské soužití

10.5.2008

?Učení formulované encyklikou Humanae vitae, není snadné, ale plně odpovídá řádu sdělování lidského života, jak je dán samotným stvořením.? Řekl Benedikt XVI. asi dvěma stům účastníků mezinárodního sympozia, které pořádala Papežská lateránská univerzita u příležitosti letošního 40.výročí vydání encykliky Humanae vitae, tedy o správném řádu sdělování lidského života.
Petrův nástupce ve své promluvě poukázal na to, že již 2.vatikánský koncil vyzval odborníky z oblasti biologie, lékařství, sociologie a psychologie, aby se snažili lépe objasnit předpoklady ?mravně nezávadného řízení porodnosti? (GS, 52). Boží služebník Pavel VI. potom 25.července 1968 publikoval dokument, který se však velmi rychle stal znamením odporu.

?Byl vypracován na základě protrpěného rozhodnutí a je významným gestem odvahy podtrhnout kontinuitu církevního učení a tradice. Tento často špatně chápaný a vykládaný text vedl k velké diskusi i proto, že mířil ke kořenům hluboké rozepře, která poznamenala život celých generací. Čtyřicet let od publikace tohoto učení nejen vyjevuje svou nezměněnou pravdivost, ale vyznačuje se také velkou prozíravostí, s níž přistupuje k řešení problému. Manželskou lásku totiž popisuje v rámci globálního procesu, který se nezastavuje u rozdělení duše a těla, ani není poplatný pouhému sentimentu, jenž je často prchavý a křehký, nýbrž zahrnuje jednotu lidské osoby a naprosté sdílení manželů, kteří ve vzájemném přijetí nabízejí sami sebe slibem věrné a výlučné lásky, jež pramení v ryze svobodném rozhodnutí.?

Benedikt XVI. si pak položil otázku, zda se takováto láska může uzavírat před darem života, přičemž zdůraznil, že život je vždycky nedocenitelným darem, protože účast na jeho zrodu je účastí na stvořitelském aktu Boha, který spoléhá na člověka a volá jej tak, aby vytvářel budoucnost založenou na naději.

?Církevní magisterium se nemůže zřeknout stále opakované a hlubší reflexe nad základními principy, týkajícími se manželství a prokreace. Co bylo pravdou včera, zůstává pravdou i dnes. Pravda vyjádřená v encyklice Humanae vitae se nemění, ba dokonce se ve světle nových vědeckých objevů její učení stává ještě aktuálnějším a pobízí k reflexi nad jeho vnitřní hodnotou. Klíčovým slovem k důslednému porozumění jejímu obsahu totiž zůstává slovo láska.?

Benedikt XVI. pak pokračoval citací ze své encykliky Deus caritas est: ?Člověk se stává opravdu sám sebou, když se tělo a duše nacházejí v niterné jednotě. .. Nemiluje ani sám duch, ani samo tělo, protože je to člověk, osoba, kdo miluje jakožto jednotný tvor, k němuž patří tělo i duše.? (č.5)

?Je-li tato jednota odstraněna, ztrácí se hodnota osoby, a upadá se do vážného rizika pokládat tělo za předmět, který lze kupovat nebo prodávat. V kultuře, v níž dominuje vlastnění nad existencí, lidský život riskuje ztrátu své hodnoty. Je-li sexuální konání transformováno na drogu, která podrobuje partnera vlastním žádostem a zájmům bez ohledu na vhodnou situaci milované osoby, potom je třeba bránit nejen opravdové pojetí lásky, ale především samu důstojnost lidské osoby. Jako věřící proto nesmíme nikdy připustit, aby převaha techniky infikovala kvalitu lásky a posvátnost života.?

Benedikt XVI. pak s odvoláním na Ježíšova slova o manželské lásce (srov. Mt 19,4-6), vztahující se k biblickému vyprávění o stvoření člověka, poukázal na to, že přirozený zákon, jenž je základem pro uznání skutečné rovnosti lidí a národů, by si zasloužil, aby byl přijat jako pramen, kterým se inspiruje také soužití manželů v jejich odpovědnosti při plození dětí. Svatý otec přitom také poukázal na potřebu správného chápání tajemství života, a tedy naléhavost příslušné formace v tomto směru, aby se tak předcházelo vytváření postojů, jejichž zaujímání přináší nemalou škodu především mládeži.

?Nabízet iluze v oblasti lásky nebo odvádět od opravdové odpovědnosti, kterou je člověk povolán přijmout na poli uplatňování vlastní sexuality, neslouží ke cti žádné společnosti, která se odvolává na principy svobody a demokracie. Svoboda musí být spojována s pravdou a odpovědnost zase s oddaností, ba ochotou k oběti pro druhého. Bez těchto komponent se lidské společenství nerozvíjí a číhá na ně nebezpečí, že se uzamkne do kruhu dusivého sobectví.?

Ohled na lidský život a obrana důstojnosti lidské osoby, končil papež svou promluvu ke 40. výročí vydání encykliky Humanae vitae, před nás kladou výzvu, aby nebylo ponecháno nic neprostudované a všichni mohli mít účast na ryzí pravdě odpovědné manželské lásky v úplném přilnutí k zákonu, který je vepsán do srdce každé lidské osoby.?

Milan Glaser