6.4.2008
Benedikt XVI. před modlitbou Regina caeli, nám. sv.Petra
Drazí bratři a sestry,
Evangelium této třetí neděle velikonoční nám podává známý příběh o učednících jdoucích do Emauz (srov. Lk 24,13-35). Vypráví se tam o dvou Kristových učednících, kteří den po sobotě, tedy třetí den po jeho smrti, smutní a zdrcení opouštějí Jeruzalém a vydávají se do nedaleké vesnice zvané Emauzy. Během cesty se k nim přidává zmrtvýchvstalý Ježíš, ale oni ho nepoznávají. Vnímá jejich sklíčenost a vysvětluje jim na základě Písma, že Mesiáš musel trpět a zemřít, aby dosáhl své slávy. Vejde pak spolu s nimi do domu, zasedne k večeři, požehná chléb, láme jej a právě v tom okamžiku ho učedníci poznají. Vzápětí jim však zmizí z očí a ponechává je plné úžasu u nalámaného chleba, nového znamení své přítomnosti. Ti dva se pak ihned vrátili do Jeruzaléma a vyprávěli ostatním učedníkům, co se jim přihodilo.
Lokalita Emauzy nebyla s jistotou identifikována. Existují různé hypotézy, což lze chápat jako určité znamení, jež nám dovoluje mít za to, že Emauzy jsou ve skutečnosti všude: cesta, která tam vede, je cestou každého křesťana, ba dokonce každého člověka. Na našich cestách se zmrtvýchvstalý Ježíš stává naším průvodcem, aby v našich srdcích znovu zažehnul plamen víry a naděje a lámal chléb života věčného. V rozhovoru učedníků s neznámým poutníkem zaráží výraz, který evangelista Lukáš klade do úst jednomu z nich: ?My jsme doufali?? (24,21). Minulý čas tohoto slovesa říká všechno: věřili jsme, následovali jsme, doufali jsme?, ale nyní je všemu konec. I Ježíš Nazaretský, který se projevil jako prorok, mocný skutky i slovy, ztroskotal, a my jsme se zklamali. Toto drama učedníků z Emauz je jakýmsi zrcadlem situace mnoha křesťanů naší doby. Zdá se, že naděje víry, selhala. Někdy víra samotná prochází krizí v důsledku negativních zkušeností, které působí dojmem, že nás Pán opustil. Tato cesta do Emauz se však stává cestou očištění a zrání naší víry v Boha. Také dnes můžeme navázat rozhovor s Ježíšem nasloucháním Jeho Slovu. Také dnes pro nás láme chléb a sám se nám dává jako náš chléb. Setkání se Vzkříšeným Kristem je tak možné i dnes, dává nám hlubší, autentičtější a takříkajíc zocelenou víru, prostřednictvím žáru velikonoční události, víru nezlomnou, protože živenou nikoliv lidskými idejemi, ale Slovem Božím a Jeho skutečnou přítomností v Eucharistii.
Tento překrásný evangelní text obsahuje strukturu mše svaté. Jeho první část tvoří naslouchání Slovu skrze Písmo svaté, druhou část pak eucharistická liturgie a spojení s Kristem přítomným ve svátosti jeho Těla a jeho Krve. Církev se živí tímto dvojím pokrmem, nepřetržitě roste a den ode dne se obnovuje ve víře, v naději a v lásce. Modleme se, aby na přímluvu Nejsvětější Panny Marie každý křesťan a každé společenství opětovným prožitím zkušenosti učedníků z Emauz odhalili milost proměňujícího setkání se vzkříšeným Pánem.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.