Rádio Vaticana

Benedikt XVI. o katolickém školství v situaci multikulturalismu

21.1.2008

?Katolické školství má svou vlastní výchovně-vzdělávací linii, ale je otevřeno všem a respektuje identitu každého? ? řekl Benedikt XVI. účastníkům plenárního zasedání Kongregace pro katolickou výchovu, které přijal dnes dopoledne v Klementinském sále v čele s jejím prefektem kard. Zenonem Grocholewskim. Vzhledem k výzvám globalizace a rostoucího pluralismu si katolická škola musí klást otázky o identitě svého vlastního poslání, řekl dále Papež, který zdůraznil, že vyučování je ?výrazem lásky Kristovy? a zároveň ?první skutkem duchovního milosrdenství, které je církev povolána prokazovat?. ?Výchovně-vzdělávací oblast ? řekl v této souvislosti Svatý otec ? je proto církvi obzvláště drahá?.

Svatý otec zmínil reformu církevního studia filosofie, jejíž vypracování dospělo do závěrečné fáze a v níž nebude chybět důraz na metafyzickou dimenzi filosofie, na kterou poukazuje encyklika Jana Pavla II. Fides et ratio. Kromě toho ? řekl Benedikt XVI. ? bude dobré zhodnotit případnou reformu apoštolské Konstituce Sapientia christiana, která je základem pro posouzení kvality církevních fakult a institutů, posouzení, které vyžaduje i tzv. Boloňská deklarace EU, kterou Svatý stolec roku 2003 podepsal.

?Církevní disciplíny, zejména teologie, jsou dnes podrobeny novým otázkám ve světě, který je pokoušen jednak racionalismem, jenž jde cestou falešně svobodné racionality, která je zbavena jakéhokoli náboženského odkazu, a z druhé strany zase různými fundamentalismy, které falšují pravou podstatu náboženství podněcováním k násilí a fanatismu.?

Benedikt XVI. se dále věnoval poslání školy v rámci dnešního společenského kontextu, který se vyznačuje ?zřetelnou krizí výchovně-vzdělávacího procesu?.

?Katolická škola, jejímž primárním posláním je formovat žáka podle ucelené antropologické koncepce a přestože je otevřena pro všechny a respektuje identitu každého, nemůže nemít svou vlastní výchovnou, lidskou a křesťanskou perspektivu. Vzhledem ke globalizaci a rostoucímu pluralismu si proto tím spíše musí klást otázku intekulturality a interreligiozity. Přijetím kulturní plurality žáků a rodičů je zapotřebí nutně se konfrontovat se dvěma požadavky: z jedné strany nevylučovat nikoho pro jeho kulturní či náboženskou příslušnost, nebo lépe a subtilněji řečeno nepřehlížet a tedy neanulovat jeho identitu; a z druhé strany se nezastavovat u pouhé konstatace této uznané a přijaté kulturní a náboženské rozdílnosti. To by totiž znamenalo popírat, že se kultury ve vzájemném setkání opravdu respektují a že lidé spolu mohou mluvit a rozumět si bez ohledu na prostorové nebo časové vzdálenosti, protože v srdci každého člověka tkví tytéž velké touhy po dobru, spravedlnosti, pravdě, životě a lásce.?

Dalším tématem, u něhož se Svatý otec pozastavil byla otázka budoucí reformy Ratio fundamentalis institutionis sacerdotalis, tedy základního statutu kněžských seminářů z roku 1970, který byl naposled pozměněn roku 1985 a je třeba nyní zvážit vhodnost jeho případné reformy, která by měla zdůraznit důležitost správné artikulace různých dimenzí kněžské formace z hlediska církve jakožto společenství, a to podle indikací 2.vatikánského koncilu. Kněžím by tak měly být nabídnuty směrnice a odkazy užitečné v dialogu se soudobými kulturami. Benedikt XVI. také připomněl, že péče o povolání, zejména na Západě, kde se jich nedostává, je úkolem celého církevního společenství: biskupů, kněží, zasvěcených osob, ale také rodin a farností.

Milan Glaser