O Kompendiu sociálního učení církve, 17.část

4.12.2007 

Kapitola devátá: Mezinárodní společenství

Rozhodnutí Boha stvořit člověka ke svému obrazu a ke své podobě (srov. Gn 1,26-27) dává lidské bytosti jedinečnou důstojnost, která platí pro všechna pokolení (srov. Gn 5) a vztahuje se na celou zemi (srov. Gn 10). Kniha Genesis kromě toho ukazuje, že lidská bytost nebyla stvořena jako izolovaná, nýbrž v rámci, který mu zajišťuje svobodu (zahrada), možnost obživy (stromy v zahradě), práci (přikázání obdělávat zahradu) a především společenství (dar pomoci ze strany ?někoho podobného?) (srov. Gn 2,8-24).
Bůh chce člověku zaručit nezbytné statky k jeho růstu, možnost svobodně se vyjadřovat, pozitivní výsledky práce, bohatství mezilidských vztahů.

Pán Ježíš je vzorem a základem nového lidství. V něm, pravém ?obrazu Boha? (srov. 2 Kor 4,4), dochází svého naplnění člověk, jehož Bůh stvořil ke svému obrazu. V definitivním projevu lásky, který Bůh dal v Kristově kříži, jsou zbořeny všechny bariéry nepřátelství (srov. Ef 2,12-18). Pro ty, kdo žijí novým životem v Kristu, rasové a kulturné odlišnosti již nepředstavují důvod k rozdělení (srov. Řím 10,12; Gal 3,26-28; Kol 3,11).

Křesťanská zvěst nabízí univerzální pojetí života lidí a národů na této zemi, které dovoluje vnímat jednotu lidstva jako lidské rodiny.
Ústřední postavení lidské osoby a přirozené tíhnutí osob i národů k utváření vzájemných vztahů představují základní předpoklady uspořádání opravdového mezinárodního společenství, založeném na univerzálním společnému dobru.

Jednota lidské rodiny není však ještě plně uskutečněna, protože tomu brání materialistické a nacionalistické ideologie, které popírají ony hodnoty, jejichž nositelkou je lidská osoba nahlížená ve své celistvosti, tedy ve všech svých rozměrech, osoba v tělesném i duchovním smyslu, ve své jedinečnosti i jako součást společenství (komunity). Mravně nepřijatelná je jakákoli teorie nebo chování, která je poznamenána rasismem nebo rasovou diskriminací.

Mezinárodní společenství je právní seskupením, které se zakládá na suverenitě každého členského státu bez vazeb poddanosti, jež by popíraly nebo omezovaly jeho nezávislost.
Učitelský úřad uznává důležitost národní svrchovanosti, pojímané především jako výraz svobody, která musí upravovat vztahy mezi státy. Národní svrchovanost však není čímsi absolutním. Národy se mohou svobodně zříci uplatňování některých svých práv kvůli dosažení určitého společného cíle.

Má-li se uskutečňovat a upevňovat takový mezinárodní pořádek, který bude účinně zaručovat mírové soužití mezi národy, pak je třeba, aby se vztahy mezi státy řídily podle stejného mravního řádu jako vztahy mezi osobami. Je rovněž nevyhnutelné využívat společná pravidla týkající se mezinárodních vyjednávání a jednou provždy odmítnout ideu, že spravedlnosti lze dojít prostřednictvím války.

Organizace spojených národů vytvořená v roce 1945 zásadně přispěla k respektování lidské důstojnosti, svobody národů, požadavků rozvoje a připravuje kulturní a institucionální půdu pro budování míru.
Učitelský úřad církve hodnotí pozitivně také význam uskupení, která vznikla v občanské společnosti proto, aby probouzela vnímavost veřejného mínění k různým aspektům mezinárodního života.
Svatý stolec neboli Apoštolský stolec se těší plné mezinárodní subjektivitě, která se řídí vlastním právním řádem. Svatý stolec uplatňuje vnější nezávislost uznávanou v rámci mezinárodního společenství.
Diplomatická služba Svatého stolce, jež je plodem dávné a ustálené praxe, představuje účinný nástroj, který působí nejen ve prospěch ?libertas Ecclesiae?, tedy svobody církve, ale také ve věci obrany a rozvoje lidské důstojnosti, a zasazuje se ve prospěch společenského uspořádání, založeném na hodnotách pravdy, spravedlnosti, lásky a svobody.

Řešení otázek rozvoje chudých zemí vyžaduje spolupráci mezi jednotlivými politickými komunitami. Pro všechny je výhodné, když mezi státy existuje soulad a spolupráce. Sociální nauka církve povzbuzuje k takovým formám spolupráce, které rozšiřují rovný přístup na mezinárodní trh pro země vyznačující se chudobou a zaostalostí.

Boj proti chudobě: Na počátku nového tisíciletí je chudoba miliard mužů a žen otázkou, která nejnaléhavěji burcuje naše lidské a křesťanské svědomí. Mezinárodní společenství nesmí situaci zadluženosti chudých zemí přehlížet. I když je nutno potvrdit právo věřitele na splácení dluhu, je zároveň třeba hledat takové cesty, aby nebylo porušováno základní právo národů na obživu a na rozvoj.

Pavel Jajtner

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.