15.11.2007
Pastorační péče o nemocné v pokročilém věku je tématem XXII. mezinárodní konference pořádané Papežskou radou pro pastoraci ve zdravotnictví. Při prezentaci programu této konference uvedl kard. Barragán, že podle Světové zdravotnické organizace žilo v roce 2000 na celém světě 600 milionů lidí starších než 60 let. Podle odhadů jich kolem roku 2025 bude dvakrát více a v roce 2050 jejich počet může činit 2 miliardy. Zvlášť rychle roste počet starších osob v bohatých zemích, ale podobná tendence je zřejmá i v rozvojových zemích. V Evropě připadá na 5 osob jedna, která dovršila 60 rok života.
Průměrný věk obyvatel země tedy roste. Příčinou je zajisté ohromný rozmach medicíny a vědeckého bádání. Z jedné strany je to fakt potěšující, z druhé strany staví před nové výzvy celý zdravotnický systém a jeho instituce. Také církev proto hledá adekvátní stanoviska, aby zajistila náležitou péči osobám v pokročilém věku, zejména nemocným a osamoceným. Varovná slova zazněla v této souvislosti již od Jana Pavla II., který poukazoval na to, že společnost, která hlásá kult produktivity, se objevuje riziko, že se ke starším osobám bude přistupovat jako byly neužitečné a pro druhé byly zátěží. Probíhající konference proto hledá způsoby a prostředky, jak tomuto trendu zabránit a předcházet.
V první části konference bude představena životní situace nemocných v pokročilém věku, potom bude pojednáno o historii péče o tuto kategorii nemocných, o nynější situací v této oblasti, o aktuálním demografickém panoramatu. Uvažovat se bude také o situaci starších osob ve světle křesťanského Zjevení a dějin církve, a také z hlediska jiných náboženství. Pozornost bude věnována také hledání praktických pastoračních přístupů, přičemž důraz bude kladen na svátostnou službu a formy katecheze a prohlubování víry u nemocných v pokročilém věku. Konference se účastní více než 600 osob ze 64 zemí a potrvá do soboty. Kardinál Barragan k tématu konference říká:
?Horizontem konzumní kultury soudobé společnosti, v níž žijeme, je produktivita. Je-li někdo neproduktivní, pak je k ničemu. To je mentalita, v níž jsou osoby považovány za předměty a nikoli za subjekty. Je to mentalita tužeb, které se plní, a nikoli potřeb druhých, kterým by se měla věnovat pozornost. Starý člověk, který je ? mohli bychom říci - vlastním držitelem smyslu života, protože jej už prožil a ze zkušenosti ví, co znamená, - se tedy stává ?nepohodlným?, protože ? bohužel - mnozí naši současníci, mladí, ale i dospělí, se domnívají, že jsou nesmrtelní. Ukáže-li se potom zásadní mylnost této domněnky při setkání s osobou v pokročilém věku, co následuje? Starý člověk je někam schován, uložen někam do rohu, aby se nic o ničem nevědělo, aby tak bludná mentalita nesmrtelnosti mohla nerušeně trvat dál.?
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.