O Kompendiu sociálního učení církve, 14.část

13.11.2007 

Kapitola sedmá: Ekonomický život, druhá část

Sociální nauka církve sice uznává, že svobodný trh je nenahraditelnou institucí vzhledem k regulaci celého ekonomického systému, připomíná však, že je nezbytné upravovat jeho fungování na základě mravních cílů, které zabezpečují a zároveň vhodně vymezují prostor jeho nezávislosti.
Základní úloha státu v ekonomické oblasti spočívá v určení a vymezení právního rámce, který by reguloval ekonomické vztahy, a to tak, aby se chránily základní předpoklady svobodného hospodářství, které spočívá v právní rovnosti zúčastněných. Jeden nemá mít nikdy tak velkou moc, aby druhého prakticky odsoudil k otroctví.
Výběr daní a investování veřejných prostředků má zásadní ekonomický význam pro každou občanskou a politickou komunitu. Kýženým cílem je přitom to, aby veřejné finance působily jako prostředek rozvoje a solidarity.

Privátní neziskové organizace mají v ekonomické oblasti své zvláštní místo. Uvedené organizace se vyznačují odvážným úsilím o harmonické propojení produktivní efektivity a solidarity.

Spotřebitelé, kteří v mnoha případech disponují poměrně velkou kupní silou výrazně překračující existenční práh, mohou výrazně ovlivňovat ekonomickou realitu svým svobodným rozhodováním mezi spotřebou a úsporami.
Využívání vlastní moci kupujícího je třeba uplatňovat v kontextu morálních požadavků spravedlnosti, solidarity a přesně vymezené společenské odpovědnosti. Nesmí se zapomínat na ?povinnost lásky k bližnímu, to znamená povinnost pomáhat vlastním ?přebytkem?, ale někdy i tím, čeho nemá člověk nazbyt, aby poskytl to, co je nezbytné pro život chudého člověka.

Jev konzumismu se projevuje přetrvávajícím zaměřením na ?vlastnění?, což se děje na úkor ?bytí?.
Globalizace probouzí nové naděje, ale zároveň vzbuzuje znepokojivé otázky. Péče o společné dobro ukládá, aby se využívaly nové možnosti pro přerozdělení bohatství mezi různými oblastmi naší planety, a to ve prospěch prozatím méně úspěšných a doposud upozaděných oblastí, které zůstávají na okraji sociálního a ekonomického rozvoje.
Solidarita odpovídající epoše globalizace vyžaduje ochranu lidských práv. ?Globalizace nesmí představovat nový druh kolonialismu. Musí proto brát ohled na rozličnost kultur, které představují v univerzálním harmonickém soužití mezi národy interpretační klíče lidského života. Globalizace nesmí zejména chudé připravovat o to, co pro ně zůstává tím nejcennějším, k čemuž patří také náboženské představy a praktiky, neboť autentická náboženská přesvědčení představují nejjasnější projev lidské svobody.? Finanční ekonomika zaměřená na pouhou tvorbu zisku zrazuje své vlastní určení, neboť se zbavuje svých kořenů i základního důvodu své existence, tedy své původní a nejvlastnější úlohy sloužit reálné ekonomice, což v podstatě znamená službu rozvoji osob a lidských komunit.
Také politika stejně jako ekonomika musí rozšířit rámec svého působení daleko za národní hranice a nabýt co nejrychleji celosvětových rozměrů, což jí pak umožní usměrňovat probíhající procesy nejen podle ekonomických ukazatelů, ale také na základě principů mravnosti.
Je nezbytné uplatňovat takové pojetí ekonomiky, které by na mezinárodní úrovni zaručovalo spravedlivé rozdělování zdrojů a odpovídalo by vědomí vzájemné hospodářské, politické i kulturní závislosti, jež dnes navzájem propojuje národy a dává jim vědomí společného údělu.
Tváří v tvář rychlému technickému a ekonomickému rozvoji a stejně rychlé proměnlivosti procesů produkce a spotřeby si učitelský úřad uvědomuje potřebu mohutného výchovného a kulturního díla tak, aby mravní a nehmotný význam ekonomiky byl v rovnováze s jejím existenciálním posláním.

Pavel Jajtner

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.