3.6.2007 

Benedikt XVI. při kanonizační mši, nám. sv.Petra

Drazí bratři a sestry,
Slavíme dnes slavnost Nejsvětější Trojice. Po velikonoční době, po opětovném prožití události Letnic, která obnovuje křest Církve v Duchu svatém, obracíme dnes svůj pohled takříkajíc k ?otevřeným nebesům?, abychom zrakem víry vstoupili do hlubiny tajemství Boha, Jediného co do podstaty a Trojího co do osob, Otce i Syna i Ducha svatého. Necháváme se obestřít tímto vrcholným tajemstvím a obdivujeme slávu Boha, která se odráží v životech svatých; kontemplujeme ji především v těch, které jsem před malou chvílí předložil k úctě univerzální Církve: Jiří Preca, Šimon z Lipnice, Karel od sv.Ondřeje Houben a Marie Evženie od Ježíše Milleret. Všechny poutníky, kteří sem přišli, aby vzdali hold těmto příkladným svědkům evangelia, srdečně zdravím. Zdravím především pány kardinály, prezidenty Filipín, Irska, Malty, Polska a ctihodné bratry v biskupské službě, vládní delegace a ostatní státní představitele, které se účastní této slavnosti.

V prvním čtení, vzatém z Knihy přísloví, vstupuje na scénu Moudrost, která je po boku Boha jako asistence, jako ?architekt? (8,30). Nádherné je ?panorama? kosmu pozorované jejíma očima. Moudrost sama vyznává: ?Hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s nimi? (8,31). Ráda přebývá uprostřed lidí, protože v nich poznává obraz a podobu Stvořitele. Tento přednostní vztah Moudrosti k lidem připomíná proslulou pasáž jiné sapienciální knihy, knihy Moudrosti: ?Ona je výdech Boží moci ? čteme tam ? ačkoli v sobě zůstává, všechno obnovuje, v průběhu věků vchází do svatých duší a tvoří z nich Boží přátele a proroky? (Mdr 7,25-27). Tento poslední sugestivní výraz vybízí k úvaze o mnohotvárným a nevyčerpatelným projevům svatosti v lidu Božím během staletí. Moudrost Boha se projevuje v kosmu, v různosti a nádheře jeho prvků, zajisté, ale jeho mistrovskými výtvory ? v nichž se ještě mnohem více ukazuje Jeho velikost a krása - jsou svatí.

V úryvku z listu apoštola Pavla Římanům nacházíme podobný obraz: obraz lásky Boha ?vlité do srdcí? svatých, tj. pokřtěných, ?prostřednictvím Ducha svatého?, který jej jim dán (srov. Řím 5,5). Prostřednictvím Krista přichází dar Ducha, ?Osoba-láska, Osoba-dar?, jak jej definoval Boží služebník Jan Pavel II. (enc. Donum et vivificantem, 10). Prostřednictvím Krista Duch svatý přichází k nám jako princip nového života, ?svatého?. Duch vkládá lásku Boha do srdce věřících v konkrétní formě, jakou měla v člověku Ježíši z Nazareta. Tak se uskutečňuje to, co říká sv.Pavel v listě Kolosanům: Kristus je ve vás, naděje božské slávy? (1,27). ?Soužení? této naději neodporují, ba naopak, vedou k jejímu uskutečnění, prostřednictvím ?trpělivosti? a ?osvědčenost? (Řím 5,3-4): je to cesta Ježíšova, cesta Kříže.

V téže perspektivě Moudrost Boha vtěleného v Kristu je udílena Duchem svatým, evangelium nám naznačilo, že Bůh Otec pokračuje v projevech svých plánů lásky za pomoci svatých. I zde dochází k tomu, co jsme již zaznamenali ohledně Moudrosti: Duch pravdy zjevuje plán Boha v mnohosti prvků kosmu ? a jsme vděčni za tuto viditelnost krásy a dobroty Boha v elementech kosmu ? ale činí tak především prostřednictvím lidských osob, zvláště pomocí světců a světic, z nichž mocně vyzařuje Jeho světlo, Jeho pravda, Jeho láska. ?Obraz neviditelného Boha? (Kol 1,15) je totiž ve vlastním smyslu pouze Ježíš Kristus, ?Svatý a Spravedlivý? (Sk 3,14). On je vtělená Moudrost, tvůrčí Logos, který nachází radost v přebývání mezi lidmi, mezi nimiž rozbil svůj stan (srov. Jan 1,14). Bohu se zalíbilo složit v Něm ?veškerou plnost? (srov. Kol 1,19); nebo jak On sám říká v dnešním úryvku evangelia: ?Všechno, co má Otec, je moje? (Jan 16,15). Každý jednotlivý svatý se podílí na bohatství Krista, které pochází od Otce a je uděleno v příhodném čase. Je to stále tatáž svatost Ježíše, je to vždycky On, ?Svatý?, kterého Duch utváří v ?duších svatých?, když z nich formuje Ježíšovi přátele svědky jeho svatosti. A chce i z nás vytvořit Ježíšovy přátele: otevřme právě dnes svá srdce, aby i náš život byl proměněn na život přátelství s Ježíšem, aby byl svědectvím Jeho svatosti, dobroty a pravdy.

Ježíšův přítel a svědek svatosti, která od něho přichází, je Jiří Preca, jenž se narodil v La Vallettě na ostrově Malta. Byl knězem zcela oddaným evangelizaci: kázáním, psaním, duchovním vedením a udělováním svátostí a především příkladem svého života. Výraz z Janova evangelia ?Verbum caro factum est? dával vždycky orientaci jeho duši i jednání, takže si jím Pán mohl posloužit a uvést do života zasloužilé dílo ?Společnosti křesťanské nauky?, jehož účelem je zajistit farnostem kvalifikovanou službu dobře připravených a velkodušných katechetů. Byla to hluboce kněžská a mystická duše plná podnětů lásky k Bohu, k Ježíši, Panně Marii a Svatým. Rád opakoval: ?Pane Bože, kolik Ti dlužím! Díky, Pane Bože, a odpusť mi, Pane!? Modlitba, kterou bychom si mohli osvojit a opakovat také my. Svatý Jiří Preco pomáhej Církvi na Maltě i ve světě, aby byla vždycky věrnou ozvěnou hlasu Krista, vtěleného Slova.

Nový světec, Šimon z Lipnice, velký syn polské země a svědek Krista se spiritualitou sv.Františka z Assisi, žil ve vzdálené době, ale právě je dnes je darován Církvi jako aktuální vzor křesťana, který ? inspirován duchem evangelií ? je ochoten dát život za bratry. Proto se také, naplněn milosrdnou láskou, čerpanou z Eucharistie, neváhal vydat na pomoc nemocným, trpícím nákazou, která mu přivodila smrt. Dnes zvláště svěřujeme jeho péči ty, kteří trpí z důvodu chudoby, choroby, osamocení a sociální nespravedlnosti. Na jeho přímluvu si vyprosme milost vytrvalé a činorodé lásky ke Kristu a k bratřím.

?Láska Boží očistila naše srdce Duchem svatým, který nám byl dán.? Tak tomu bylo v případě pasionistického kněze Karla od sv.Ondřeje Houbena, jehož život přetékal láskou totální odevzdanosti péči o duše. Mnoho let sloužil jako kněz v Anglii a Irsku, navštěvován zástupy lidí, kteří si od něho odnášeli jeho moudrou radu, jeho soucitnou starostlivost a jeho uzdravující dotek. V nemocných a trpících rozpoznával tvář Ukřižovaného Krista, s nímž jej pojila celoživotní zbožnost. Hlubokými doušky pil z živé vody plynoucí z Jeho boku a v síle Ducha svatého nesl před světem svědectví o Otcově lásce. Již na pohřbu tohoto tak milovaného kněze, důvěrně známého jako Otec Karel z Mount Argus, jeho představený poznamenal: ?Lid jej už prohlásil za svatého.?

Marie Evženie Milleret byla uchvácena Eucharistií, jež ji vedla po cestách křesťanské dokonalosti. Pochopila, že je důležité zprostředkovávat mladým lidem, zejména děvčatům, intelektuální a duchovní formaci, která jim pomůže uzrát a stát se schopnými převzít odpovědnost za život svých rodin a umět přispět k životu Církve a společnosti. Čerpala sílu ke svému poslání z hluboké modlitby, takže neustále dokázala spojovat kontemplaci a činnost. Kéž tedy příklad svaté Marie Evženie inspiruje muže i ženy dneška, aby předávali mladým lidem hodnoty, které jim pomohou stát se zralými dospělými i radostnými svědky Vzkříšení.

Drazí bratři a sestry, děkujme Boha za divy, které učinil ve Svatých, z nichž vyzařuje jeho sláva. Nechejme se přitáhnout jejich příklady, nechme se vést jejich učením, aby celá naše existence byla jako jejich, totiž zpěvem chvály ke slávě Nejsvětější Trojice. Kéž nám tuto milost vymůže Maria, Královna svatých a přímluva těchto čtyř nových ?starších Bratří?, které dnes s radostí ctíme. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.