24.3.2007 

Benedikt XVI. k účastníkům kongresu pořádaného COMECE na téma Hodnoty Evropy

Páni kardinálové,
ctihodní bratři v biskupské službě,
ctění poslanci,
vážení dámy a pánové!

Obzvláště mne těší, že se mohu s vámi v tak velkém počtu setkat na audienci, která se koná v předvečer 50. výročí podpisu Římských smluv, ke kterému došlo 25.března 1957. Byl to významný krok pro Evropu, která se po otřesu z 2. světové války rozhodla založit budoucnost míru a větší ekonomické i sociální prosperity, aniž by mazala či popírala různé národní identity. Zdravím Mons. Adrianus Herman van Luyn, biskupa z Rotterdamu, předsedu Komise episkopátů zemí EU a děkuji mu za jeho zdvořilá úvodní slova. Zdravím další biskupy, vážené osobnosti a všechny účastníky kongresu o Evropě, který pořádá v těchto dnech COMECE.

Tento Kontinent ušel od onoho březnového dne před 50. lety dlouhou cestu, která vedla ke spojení obou plic - Východu a Západu - svázaných společnými dějinami, ale svévolně oddělenými oponou nespravedlnosti. Ekonomická integrace podnítila také tu politickou a započala dosud namáhavě pokračující hledání vhodné institucionální struktury Evropské unie, kterou dnes tvoří 27 zemí, a která aspiruje na roli globálního činitele v dnešním světě.

V těchto letech vystoupil do popředí požadavek vytvořit zdravou rovnováhu ekonomické a sociální dimenze, prostřednictvím politických aktivit schopných produkovat bohatství a zvětšovat soutěživost, aniž by bylo přehlíženo legitimní očekávání chudých a těch, co se ocitli na okraji společnosti. Z demografického hlediska je, bohužel, třeba konstatovat, že Evropa patrně vykročila na cestu, která by ji mohla zavést k odchodu z dějin. Může to - kromě ohrožení ekonomického růstu - vyvolat také enormní obtíže její sociální soudržnosti a způsobit nárůst nebezpečného individualismu, který je nevšímavý k budoucím důsledkům. Skoro by bylo možné si myslet, že evropský kontinent ztrácí důvěru ve vlastní budoucnost. Kromě toho, pokud jde např. o respektování životního prostředí nebo řádný přístup k přírodním a energetickým zdrojům, bývá solidarita s námahou uskutečňována nejen na mezinárodní rovině, ale i na té čistě národní. Samotný proces evropské unifikace nebývá sdílen bezvýhradně všemi, protože panuje dojem, že různé kapitoly evropského projektu byly »sepsány«, aniž by byla brána v úvahu očekávání občanů.

Z toho všeho jasně plyne, že není možné myslet na budování »společného evropského domu« a přehlížet identitu, která je vlastní národům tohoto kontinentu. Jde totiž o dějinnou, kulturní a mravní identitu, která předchází tu zeměpisnou, ekonomickou či politickou; identitu, představující celek univerzálních hodnot, které Křesťanství pomohlo vytvořit, čímž ve vztahu k Evropě převzalo roli nejen historického, ale i zakládajícího činitele. Tyto hodnoty, tvořící duši Kontinentu, musí v Evropě třetího tisíciletí zůstat »kvasem« civilizace. Kdyby totiž měly zmizet, jak by potom »starý« kontinent mohl plnit funkci »kvasu« celého světa? Jak by mohly vlády Unie, chtějí-li se u příležitosti 50.výročí Římských smluv »přiblížit« svým občanům, vyloučit z evropské identity onen podstatný prvek, jakým je Křesťanství, s nímž se obrovská většina z nich nepřestává ztotožňovat?

Copak není zarážející, že dnešní Evropa, která chce vystupovat jako společnost hodnot, stále častěji odmítá existenci hodnot univerzálních a absolutních? Nevede snad tato svérázná forma »apostaze« od sebe samé - a to ještě dříve než od Boha - k pochybnostem o vlastní identitě? Ústí to pak do rozšířeného přesvědčení, že »zvažování dober« je jedinou cestou morálního rozlišování a že synonymem obecného dobra je kompromis. Může-li však kompromis legitimně vyvážit různé jednostranné zájmy, mění se ve skutečnosti na obecné zlo, když s sebou nese dohody, které poškozují přirozenost člověka.

Společnost, utvářená bez respektu k autentické důstojnosti lidské bytosti, a opomínající, že každá osoba je stvořena k obrazu Božímu, nakonec nebude přinášet dobro nikomu. Je stále nezbytnější, aby se Evropa vyhnula dnes široce rozšířenému pragmatismu, jímž je systematicky omlouván kompromis ve věcech zásadních lidských hodnot pod záminkou přijímání domněle menšího zla. Tento postoj, prezentující se jako vyvážený a realistický, takovým není právě proto, že popírá hodnotovou a pojmovou dimenzi, která je vlastní lidské přirozenosti. Pokud se k tomuto pragmatismu přidají laicistické a relativistické tendence, vede to k tomu, že je křesťanům upřeno právo zasahovat do veřejné diskuse anebo je jejich přínos přinejmenším diskvalifikován obviněním, že usilují o neoprávněná privilegia. Evropská unie, má-li být platným garantem právního státu a účinně prosazovat univerzální hodnoty, nemůže jasně neuznat jistou existenci trvalé a stabilní lidské přirozenosti, jež je zdrojem práv společných všem jednotlivcům i těm, kteří ji popírají.

Drazí přátelé, vím, jak obtížná je pro křesťany neúnavná obrana této pravdy o člověku. Nepolevujte však a nenechte se odradit! Víte, že máte úkol přispívat s pomocí Boží k budování nové Evropy, realistické a nikoli cynické, bohaté na ideály a svobodné od naivních iluzí, inspirované trvalou a oživující pravdou Evangelia. Proto se aktivně účastněte veřejné diskuse na evropské úrovni, vědomi si toho, že je součástí i té národní, a připojte k této snaze i účinné kulturní působení. Neustupujte před logikou samoúčelné moci! Kéž je vám stálým podnětem a podporou Kristova výstraha: ztratí-li sůl svou chuť, nehodí se k ničemu jinému než k tomu, aby byla zahozena a pošlapána (srv. Mt 5,13). Pán ať dá plodnost veškerému vašemu úsilí a pomáhá vám uznávat a cenit si pozitivních elementů přítomných v dnešní civilizaci, ale přitom odvážně odmítat všechno to, co odporuje důstojnosti člověka.

Jsem si jist, že Pán nepřestává žehnat velkodušnému úsilí těch, kteří se v duchu služby podílejí na budování společného evropského domu, kde každý kulturní, sociální a politický vklad bude směřovat k obecnému dobru. Vám, kteří jste zapojeni různými způsoby do tohoto důležitého lidského a evangelního nasazení, vyjadřuji svou podporu a své nejsrdečnější povzbuzení. Ujišťuji vás zejména svou vzpomínkou v modlitbě, vzývám mateřskou ochranu Marie, Matky Vtěleného Slova a ze srdce uděluji vám, vašim rodinám a společenstvím své vroucí požehnání!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.