13.3.2007 

Úterý po třetí neděli postní

Tradice místa, na kterém se slaví dnešní statio, sahá hluboko do apoštolských dob. Rodinu římského senátora Quinta Cornelia Pudentia měl pokřtít sv. Pavel a do jeho domu přicházel kázat sv. Petr. První kapli nad někdejšími lázněmi Pudentiova domu vybudoval už v polovině 2 století papež Pius I. (141-155). A když se ve 3. století začala upevňovat církevní struktura a vznikly první administrativní jednotky ? tituli ? dostal kostel pojmenování Titulus Pudentis. Bazilika s dosud čitelným půdorysem vznikla n akonci IV: století za papeže Siricia (384-399).

Podle akt mučedníků, považovaných za apokryfy z 5. a 6. století, měl senátor Pudentius dva syny, Timotea a Novata, a dvě dcery, Potentianu a Prexedu. Jak je zřejmé dnešní zasvěcení vzniklo zkomolením jména Potentiany podle jména Pudentova. Podle tradice Pudentovy dcery sbíraly těla křesťanských mučedníků zabitých za Nerona a pohřbívali je do studně. Její okruží je dodnes vidět v levé boční lodi, o které se říká, že skrývá ostatky tří tisíc mučedníků. Obě dívky pak také dosáhly na palmu mučedníků, Pudentiana v pouhých šestnácti letech, a pohřbeny v katakombách. Odtud je přenesl za městké hradby papež Paschal I. (817-824) v první čtvrtině 9. století, jak to připomínají také zbytky výdoby v podzemí kostela.

Na konci 16. století bylo nutné přikročit k restauračním pracím. Ujal se jich architekt Francesco da Volterra. Zpevnil statiku stavby obezděním původních sloupů a nad presbytář navrhl příčně oválnou kupoli, která kněžiště výrazně prosvětlila. Do nového světla se tak dostala také skvělá mozaika z původní baziliky. Ta je datována do začátku 5. století (za Inocence I 401-417). Jde o vůbec nejstarší mozaikovou výzdobu římských bazilik, která se zachovala. Plné klasické tvary a prolínání císařské symboliky s formujícím se křesťanským uměním jsou příznačnými rysy tohoto období, nazývaného někdy teodosiánskou nebo honoriovskou renesancí. Kristus sedí na císařském trůnu mezi Petrem a Pavlem, ti korunují vavřínovým věncem dvě ženské postavy, symbolizující církev z židů a církev z pohanů, v doprovodu dalších apoštolů. Za nimi v pozadí je zobrazení města ? Betléma a Jeruzaléma, počátku a konce, s Golgotou uprostřed. Na ní, přímo za Kristovým trůnem, stojí kříž. Není to ovšem hrozný popravčí nástroj, nýbrž tzv. Crux gemmata, zlatý kříž vykládaný drahokamy, znamení vítězství a druhého Kristova příchodu. Na nebesích se v oblacích objevují symboly evangelistů. Celá scéna je poseta zlatými kamínky, na znamení přítomnosti Krista, který všechno kolem sebe přetváří v nová nebesa a novou zemi.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2025 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.