15.3.2007 

Sympozium o náboženském rozměru svobody člověka se koná v těchto dnech na Papežské univerzitě Svatého Kříže v Římě. Zorganizoval je Actonský ústav bádání o náboženství a svobodě. Jednu z přednášek zde pronesl také kard. Julián Herranz, který donedávna předsedal Papežské radě pro výklad právních textů. Ten označil za hlavní hrozbu náboženské svobody dva velké fundamentalismy: náboženský a laicistický.

Náboženský fundamentalismus je vlastně monismus, který ztotožňuje politickou skutečnost s náboženskou. Stává se tak překážkou nejen pro náboženskou svobodu, která nespočívá jen ve svobodě vyznání, ale také ve svobodě svědomí a možnosti změnit dokonce i náboženství, pokud někdo ve svědomí usoudí, že pravda leží někde jinde. V tomto smyslu chápu náboženský fundamentalismus možná nejen jako hrozbu, ale i jako těžkost. V mezi-náboženském dialogu musíme hledat cesty rozumu a víry, jak nám to připomíná Benedikt XVI. V tomto smyslu je třeba vést dialog s našimi bratry muslimy za účelem vzájemného respektování důstojnosti osoby a náboženské svobody.

Na druhé straně laicistický fundamentalismus či jinými slovy diktatura relativismu představuje negaci transcendentního a náboženského rozměru člověka. Nejde tu o nenáboženské státní zřízení, které je samo o sobě dobrem, protože stát nevyznává víru. Víru vyznávají lidé. Neměl by však také odporovat víře či náboženství ve snaze odstranit ji z veřejného života. Tím laicistický fundamentalismus zasahuje do základního práva člověka, kterým je náboženská svoboda. Tu hlásá nejen katolická církev, ale je také vtělena do Všeobecné deklarace práv člověka (čl.18).

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.