Bazilika sv. Cecilie v Zátibeří

7.3.2007 

Středa po 2. neděli postní - s úryvkem o znovuobjevení těla světice v roce 1599 od Antonia Bosia

Sv. Cecilie byla římská šlechtická dívka, která spolu se sv. Urbanem, římským biskupem, obrátila na křesťanskou víru svého patricijského manžela sv. Valeriána a jeho bratra sv. Tiburtia. Podstoupili mučednickou smrt kolem roku 230 a byli společně pochováni v Kalixtových katakombách na Via Appia.
Sv. Cecilie nekapitulovala snadno. Selhal první pokus udusit ji v lázních jejího vlastního domu. Ona totiž zpívala hymny uprostřed svých muk a tak si získala titul patronky hudby. Pak byla třikrát udeřena sekyrou do krku, ale ani tak se ji nepodařilo rychle popravit. Žila ještě tři dny a kázala zbožnýnm zástupům, které se shromáždily, aby viděli ten zázrak.
Bazilika byla postavena na místě domu jejího manžel Valeriána. Ta dostala starobylý titulus Caeciliae, a byla to jedna z 25 původních farností Říma . Paschal I. (817-824) restauroval starý chrám a vyzdobil jej mozaikami a v roce 821 dal do tohoto kostela přenést z katakomb těla Cecilie a jejích druhů Valeriána, Tiburtia a Maxima, jakož i těla dvou papežů sv. Lucia I. a Urbana I.

Poslechněte si nyní, jak popisuje znovunalezení těla sv. Cecílie v roce 1599 Antonio Bosio, jeden ze zakladatelů novodobé archeologie:

Konečně 22. října 1599 křesťanské spásy v 8. roce pontifikátu Klementa VIII. byly ostatky znovu odhaleny městu Římu. Příležitosti k tomuto vyzdvižení bylo toto: Když kardinál Pavel Sfondratus dostal titul starého kostela sv. Cecilie a začal jej se zbožností opravovat a vyzdobovat, mezi jiným zamýšlel postavit pod hlavním oltářem, který podle starobylého zvyku směřoval k východu, schránku se svatými ostatky...
K překvapení všech přítomných bylo tělo světice nalezeno neporušené. Bosio ho popisuje takto:
To tělo leželo na pravém boku s mírně skrčenýma nohama s pažemi mírně vystupujícími, s velmi skloněnou šíjí k zemi jako by spala, uchovávajíc si polohu, jak lze věřit, v níž po trojím úderu, který tři dny přežila, odevzdala duši Bohu a které bylo stejně uloženo papežem Urbanem na hřbitově. A to pak Paschal uložil pod hlavní oltář... Nejjasnější kardinál Sfondratus pak dal tuto polohu těla vytesat do mramorového náhrobku.

Antonio Bosio, Historia Passionis B. Caeciliae Virginis..., Romae 1600.

Josef Koláček

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.