Rádio Vaticana

Děti a média: výzva k výchově

24.1.2007

Poselství Benedikta XVI. ke Světovému dni sdělovacích prostředků

Drazí bratři a sestry,

1. Téma 41. Světového dne sdělovacích prostředků ?Děti a sdělovací prostředky: výzva k výchově? nás vybízí zamyslet se nad dvěma obzvlášť významnými aspekty. Jedním je formace dětí. Druhým, možná méně zřejmým, ale neméně důležitým je formace médií.

2. Složité výzvy, které musí řešit současná výchova, se často pojí s rozsáhlým vlivem médií v našem světě. Média jako jeden z rysů globalizace a za pomoci rychlého technologického rozvoje silně určují kulturní prostředí (srv. Jan Pavel II., Apošt. list Rychlý rozvoj, 3). Mnozí totiž tvrdí, že formační vliv médií konkuruje vlivu školy, Církve, a snad i vlivu rodiny. ?Pro mnohé osoby je realitou to, co média za realitu prohlásí? (Papežská rada pro sdělovací prostředky, Aetatis Novae,4).

3. Vztah dětí, médií a výchovy může být chápán ze dvou hledisek: formace dětí ze strany médií a formace dětí k odpovídajícímu postoji k médiím. Vyvstává tu určitá reciprocita, která ukazuje na odpovědnost médií jakožto průmyslu a na potřebu aktivní a kritické účasti diváků, posluchačů a čtenářů. V rámci tohoto kontextu je adekvátní formace ke správnému používání médií podstatná pro kulturní, morální i duchovní vývoj dětí.

V jakém smyslu má být toto obecné dobro chráněno a prosazováno? Vychovávat děti k tomu, aby si při používání médií uměli vybrat, je odpovědností rodičů, Církve a školy. Role rodičů má primární význam. Rodiče mají právo a povinnost zajistit uvážené používání médií a formovat svědomí svých dětí, aby byly schopny vyjadřovat platné a objektivní soudy, kterými se budou řídit při vybírání či odmítání nabízených programů (srv. Jan Pavel II., Apošt. Exhort. Familiaris consortio, 76). Přitom by měli být rodiče povzbuzováni a podporováni školou a farností v jistotě, že tento obtížný, ale záslužný aspekt rodičovské existence je podporován celou společností.

Výchova postoje k médiím by měla být pozitivní. Jsou-li děti postaveny před esteticky a morálně výjimečné věci, pomáhá jim to rozvíjet vlastní mínění, rozvážnost a schopnost rozlišování. A tady je důležité rozpoznat zásadní hodnotu příkladu rodičů a výhody z uvádění dětí do četby klasické dětské literatury, do vztahu ke krásným uměním a k ušlechtilé hudbě. Populární tisk bude mít v kultuře vždycky své místo, ale na místech vyučování by nemělo být pasivně přijímáno pokušení vyvolávat senzace. Krása, jakoby obraz božského, inspiruje a oživuje mladá srdce a mysli, zatímco ošklivost a vulgárnost mají deprimující vliv na postoje i na jednání.

Výchova všeobecně i výchova k používání médií vyžaduje formaci v uplatňování svobody. Jde o zavazující odpovědnost. Příliš často je svoboda prezentována jako neúnavné hledání rozkoší a nových zkušeností. To je však odsouzení a nikoli osvobození! Pravá svoboda by nikdy neodsoudila jedince ? zvláště pak dítě ? k neukojitelnému hledání novinek. Ve světle pravdy je autentická svoboda zakoušena jako definitivní odpověď na Boží ?ano? k lidstvu a je povolána volit nikoli diskriminačně, ale dobrovolně všechno to, co je dobré, pravdivé a krásné. Rodiče jsou strážci této svobody a tím, že svým dětem postupně dávají větší svobodu, uvádějí je do hluboké radosti ze života (srv. Promluva na V. světovém setkání rodin, Valencie, 8. července 2006).

4. Touhu učit děti kráčet po cestě krásy, pravdy a dobroty hluboce pociťují rodiče i učitelé a může být podpořena mediálním průmyslem pouze tehdy, prosazuje-li se základní důstojnost lidské bytosti, pravá hodnota manželství a rodinný život, pozitivní výdobytky a cíle lidstva. Odtud plyne, že nutnost, aby média usilovala o efektivní formaci a respektování etiky, je spatřována se zvláštním zájmem a naléhavostí nejen rodiči, ale i těmi, kteří mají smysl pro občanskou odpovědnost.

Mnozí pracovníci médií chtějí konat to, co je správné (srov. Papežské rada pro sdělovací prostředky, Etika ve sdělovacích prostředcích, 4), ale je třeba uznat, že ti, kteří pracují v tomto sektoru, střetávají se s ?psychologickým nátlakem a zvláštními etickými dilematy? (Aetatis novae, 19) a někdy je obchodní konkurence nutí ke snižování standardů. Každá tendence produkovat programy, včetně animovaných filmů a video her, které ve jménu zábavy oslavují násilí, odrážejí antisociální jednání nebo vulgarizují lidskou sexualitu je perverzní, a to tím spíše, jsou-li tyto programy určeny dětem a dospívajícím. Jak vysvětlit tuto ?zábavu? nesčetným nevinným mladým lidem, kteří ve skutečnosti jsou oběťmi násilí, vykořisťování a pohlavního zneužívání? Všichni by měli v této souvislosti přemýšlet o kontrastu mezi Kristem, který děti ?bral do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim? (Mk 10,16) a tím, který, jakmile pohorší jedno z těchto maličkých, ?bylo by pro něho lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře? (Lk 17,2). Opětovně vyzývám odpovědné představitele mediálního průmyslu, aby formovali a povzbuzovali producenty k ochraně obecného dobra, podpoře života, obraně individuální lidské důstojnosti a prosazování úcty k potřebám rodiny.

5. Církev ve světle poselství spásy, které jí bylo svěřeno, je také učitelkou lidství a vidí vhodnou příležitost nabídnout pomoc rodičům, vychovatelům, mediálním pracovníkům a mladým lidem. Farnosti a školní osnovy by dnes měly být avantgardou, pokud jde o pěstování postoje k médiím. Církev se chce rozdělit zejména o vizi, v níž je lidská důstojnost středem každé hodnotné komunikace. ?Já hledím Kristovýma očima, a mohu dát druhému mnohem víc než to, co je navenek nezbytné. Mohu ho obdařit pohledem lásky, který tolik potřebuje? (Deus caritas est, 18).

Ve Vatikáně, 24. ledna 2007, na svátek sv. Františka Sáleského

BENEDICTUS XVI.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV