Rádio Vaticana

Největší počet mučedníků přichází z Asie a Afriky

26.12.2006

Dnešní svátek sv. Štěpána, prvního mučedníka v dějinách Církve, je příležitostí připomenout si na sklonku roku, že také letos v různých zemích světa položili svůj život mnozí svědkově víry v Ježíše Krista. Nejvíce jich bylo v zřejmě v Asii a Africe.
Čím se vyznačuje z tohoto hlediska situace v Asii odpovídá ředitel agentury AsiaNews o. Bernardo Cervellera:
?Dva velké proudy pronásledující křesťany v Asii se vyvozují z jedné strany z islámského fundamentalismu, a někdy také - v Indii - z hinduistického fundamentalismu, a z druhé strany pak z určité státní idolatrie, tedy ze státního dozoru nad náboženstvími, zejména nad křesťanstvím, čímž mám na mysli především Severní Koreu a Čínu. Z hlediska islámského fundamentalismu je třeba zmínit mučednictví otce Andrea Santora v Turecku, které přineslo mnohé plody, protože to umožnilo mezinárodnímu společenství lépe si ověřit cestu, po níž kráčí Turecko a vedlo pak alespoň v náznacích ke znamením změny, zvláště přijetím Papeže během jeho cesty do této země. Nemůžeme však zapomínat na velké problémy, které mají křesťané jak co do svobody projevu, tak co do perzekucí v Pakistánu, zejména tam, kde jsou křesťanští studenti nuceni stát se muslimy, bývají unášeny a vězněny ženy, aby byly donuceny stát se muslimkami a různé další násilnosti, jako požáry kostelů, destrukce škol a atd.

Jsme v těchto dnech určitě svědky postupné politizace náboženství...
?Ano, to určitě. Islámský integralismus chce zavést království či islámský sultanát, a islámsky ?kolonizovat? tak trochu všude nebo přinejmenším ve střední Asii, v jihovýchodní Asii a na Středním Východě. To pak vytváří obrovské problémy. Je to využívání islámu k politickým účelům. Je také pravdou, že mnohé státy, i z hlediska islamu umírněné, nedokáží při setkání s fundamentalismem podniknout potřebné kroky na obranu menšin. To například v Iránu, ale také v Jordánsku, vytváří mnohé problémy. Potom nezapomeňme na velkou ránu Saudské Arábie, kde křesťané nemají možnost mít ani svůj kostel, ba ani soukromé místo k setkání, protože toto všechno je tam absolutně zakázáno.?

Další kontinent, kde mučednictví je každodenní záležitostí je Afrika, jak vysvětluje o. Carmine Cucci, ředitel časopisu ?Nigrizia?:
?Zaznamenáváme stále rostoucí počet krizových tedy nebezpečných oblastí. Pomysleme na Darfur v Sudánu, na Středoafrickou republiku, na Somálsko, na Pobřeží slonoviny, a také na sever Konga, na kraj Chivu a na deltu Nigeru v Nigérii a severní Ugandu. To jsou všechno místa, kde jsou přítomni misionáři a katolická Církev. Důležitou charakteristikou přítomnosti Církve je to, že zůstává, navzdory výzvám nevládních organizací i vlád k opuštění těchto míst z bezpečnostních důvodů. Otázka, která je někdy kladena, zní: Mohou být ty osoby, které zůstávají, považovány potom za mučedníky? Dnes má mučednictví tento význam: sdílet s lidmi až do konce křesťanský postoj a radikální svědectví.?

Milan Glaser